Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Světová třída „intelektuálních idotů“ právě dostala facku, koho to ale pohřbí? Nassim Taleb, autor bestselleru Černá labuť, přináší odpověď.

Koho to pohřbilo? To je jednoduché:

Saúdskou Arábii

Goldmana Sachse

Syrské džihádisty a tzv. povstalce

Ekonomy, kteří dostali Pseudo-Nobelovu cenu

Noviny New York Times a další hlupáky…

Všude, od Indie po Velkou Británii a Spojené státy, dnes můžeme pozorovat revoltu proti úzké vrstvě politických hochštaplerů, kteří jsou zcela vzdáleni skutečnému životu. Jedná se o novináře „insidery“ a pseudointelektuály s paternalistickými sklony, kteří mají diplomy z Ivy League (česky doslova Břečťanová liga ‒ název sportovního sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě USA, pozn. red.), Oxfordu a Cambridge a dalších podobných ústavů. To oni nám říkají: 1) co máme dělat, 2) co se děje, 3) jak mluvit, 4) jak myslet, 5) pro koho hlasovat.

Problém nicméně spočívá v tom, že jednooký vede slepého: samozvaní představitelé „inteligence“ nejsou schopni najít ani jeden kokos na Kokosovém ostrově! Nemají ani tolik rozumu, aby přesně definovali intelekt. To, co umí, je skládat zkoušky, které vypracovali titíž lidé, jako jsou oni sami.

Současné studie v oboru psychologie odpovídají skutečnosti z pouhých 40%, rady dietologů se obracejí o 180 stupňů, a to po třiceti letech nesmlouvavého boje s tučnými jídly, makroekonomická analýza funguje hůř, než astrologie, zkoušky farmaceutických přípravků dokazují v lepším případě jen třetinovou úspěšnost…

V takové situaci lidem nezbývá, než se spolehnout na vlastní instinkty a poslouchat rady svých babiček (nebo číst dílo Michela de Montaigneho nebo jiné práce, které jsou zdrojem klasického vědění), protože jejich zkušenost je daleko více přesvědčivá, než rady blbců, kteří stojí za dnešní politikou.

Opravdu dnes vidíme, jak tito akademičtí byrokraté prahnou po tom, aby mohli řídit naše životy, ať už se jedná o zdravotnictví nebo politiku. Nevidí rozdíl mezi vědou a scientismem. Myslí si, že je ve skutečnosti scientismus daleko více vědecký, než samotná věda. Podívejte se například na práce Casseho Roberta Sunsteina nebo Richarda Talera, tj. těch, kteří nás chtějí „popostrčit“ k určitému typu chování.   

Produktem současnosti je „intelektuální idiot“. Zrodil se v polovině 20. století a nyní zažívá svůj rozkvět. Na druhé straně vidíme společnost odtrženou od spoluúčasti na politickém vývoji. Intelektuální idiot vstupuje do všech aspektů života společnosti.

Proč se tak děje? Protože v řadě zemí stoupla role vlády více než 10x oproti tomu, jaký byl stav před 100 lety (podle procent HDP). Intelektuální idiot se stal součástí našich životů, nicméně představitelé této třídy jsou ve společnosti menšinou a nelze se s nimi setkat jinde, než v prostorách konkrétních budov, sociálních médií a univerzit.

Bojme se polovzdělance považujícího sebe sama za vzdělance!

Intelektuální idiot považuje za patologické ty lidské činy, které nechápe. Neuvědomuje si přitom, že je nepochopení má své hranice. Myslí si, že by se lidé měli chovat podle svých priorit. Které to jsou, to on ví nejlépe. Zvláště pokud jde o lidi ze „zapadákova“ nebo ty, kdo hlasovali pro Brexit. Pokud plebs dělá to, čemu sám rozumí, ale intelektuální idiot tomu nerozumí, hned dostane nálepku „nevzdělanec“.

Intelektuální idiot zná dvě definice toho, čemu říkáme „účastnit se politického procesu“: o „demokracii“ se jedná tehdy, pokud ho výsledek uspokojil, o „populismus“ tehdy, pokud si plebs dovolí hlasovat proti přání idiotů.

Boháči si myslí, že by měl jeden dolar odpovídat jednomu hlasu, humanisté říkají, že má každý člověk právo na vlastní hlas. Společnost Monsanto má za to, že hlasy mají mít pouze lobbisté. Intelektuální idiot je přesvědčen, že hlasovat mohu pouze ti, kdo získal vzdělání na Ivy League nebo podobných elitních zahraničních ústavech.  

Intelektuální idiot si většinou pořídí předplatné novin The New Yorker. Nikdy nemluví sprostě na twitteru. Přemítá nad „rovností ras“ a „ekonomické rovnosti“, nikdy si ovšem nezašel na pivo s černošským taxikářem. Když letí do Londýna, čeká na něj Tony Blair. Dnešní intelektuální idiot se minimálně dvakrát zúčastnil konference TED (Technology, Entertainment, Design je každoroční konference s heslem „myšlenky, které stojí za rozšíření“, angl. ideas worth spreading, pozn. red.), pokud ne, minimálně třikrát ji viděl na youtube. Nejenže bude vždy hlasovat za Hillary, protože se mu zdá „volitelnou“ ‒ všechny, kdo si budou myslet něco jiného, bude považovat za psychicky nemocné.

Intelektuální idiot má ve své knihovně první vydání Černé labutě v pevné vazbě. Chybně však považuje nedostatek svědectví za svědectví nedostatku. Věří tomu, že jsou řeči o GMO (geneticky upravovaných potravinách) „vědou“ a tato „technologie“ se nijak neliší od tradiční selekce. To ovšem představuje výsledek jeho chaosu, v němž nerozlišuje mezi vědou a scientismem.

Intelektuální idiot chápe zpravidla logiku modelu první úrovně, pokud se ovšem věc posune do důsledků úrovně druhé (a vyšší), zde je zcela nekompetentní. Ve svém komfortním domě se dvěma garážemi postaveném za městem obhajuje „odstranění“ Kaddáfího, protože byl „diktátorem“. Nechápe, že taková „odstranění“ mají své důsledky (on sám se ovšem hry neúčastní a neplatí za její dopad).  

Intelektuální idiot je členem klubu, který mu nabízí výhody pro cestování. Pokud se zajímá o sociologii, používá statistiku, i když nechápe, jak vzniká… Když přiletí do Velké Británie, hned se vrhne do akce ‒ pije červené víno ke steaku (v žádném případě bílé). Dříve si myslel, že tučné jídlo škodí, ale teď už změnil názor… Užívá statiny, protože mu to doktor doporučil. Neví, co to je ergodicita, a až mu o tom někdo někdy řekne, stejně na to zapomene… Nikdy neužívá jidiš, dokonce ani tehdy, když jde o práci. Učí se gramatice, aby rozuměl hovorovému jazyku. Má příbuzného, který zná někoho, kdo zná Královnu… Nikdy nečetl Frédérica Darda, Libania, Michaela Oakeshotta, Johna Greye nebo Josepha de Maistra… Nikdy nepije s Rusy… Nikdy se neopil tak, že by rozbíjel sklenice (nebo židle, což je lepší)… Nevidí rozdíl mezi Hekaté a Hekabé… Minimálně dvakrát za posledních pět let užil sousloví „kvantová mechanika“ v rozhovoru, který se vůbec netýkal fyziky… A vždycky moc dobře ví, jaký vliv mají jeho slova na jeho reputaci.

Dá se ovšem poznat daleko jednodušeji: nikdy se nepředře.

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: finview.ru