Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Podle deníku Daily Mail odešlo z britské kliniky, která provádí operace s cílem změny pohlaví pět zaměstnanců. Uvedli, že se v tomto zařízení, které patří do NHS (National Health Service, národní zdravotní služba, označuje tři veřejně financované zdravotní systémy ve Velké Británii, pozn. red.) děti od tří let „podrobují neodůvodněné léčbě změny pohlaví.“

Nejedná se o první skandál podobného typu, který by nás měl přimět k tomu, abychom se zamysleli nad naší snahou „dohnat Západ“. V některých směrech ho totiž vůbec nestojí za to dohánět.

Ale začněme popořadě. Co vlastně znamená „operace s cílem změny pohlaví“? Někteří lidé trpí genderovou dysforií, tedy duševní poruchou, při které se člověk psychicky identifikuje jako osoba opačného pohlaví a bolestně prožívá existenci ve „špatném“ těle. Takoví lidé často trvají na tom, aby bylo jejich biologické pohlaví uvedeno do souladu s pohlavím psychologickým. Taková operace například znamená, že se muži, který se považuje za ženu, odstraní genitálie a vytvoří umělá „vagína“. Po zbytek života pak člověk užívá hormony, které by mu měly pomoci „vypadat jako žena“.

Samozřejmě, že je nemožné odstranit rozdíly mezi mužským a ženským tělem. Existují na všech úrovních až po tu genetickou. Během takové operace muž nezíská ženské tělo. Bude navždy žít ve značně poškozeném mužském těle. Takový člověk nemůže žít obyčejný sexuální život ani mít děti.

Pomáhá tento přístup vyrovnat se s dysforií? Podle odborníků, které prezident Obama přizval, aby se rozhodli, zda stojí za to financovat takové operace v rámci programu Obamacare, to není zcela jasné. Závěr zněl takto:

„Na základě důkladného přezkoumání dosud dostupných klinických údajů nemáme dostatečné důvody k určení, zda operace změny pohlaví vede ke zlepšení stavu pacientů s pohlavní dysforií.“

Tak jako tak se dříve jednalo o dospělé jedince, kteří nesou odpovědnost sami za sebe.

Jenže není to tak dávno, co se trans-genderoví aktivisté začali důkladně „zajímat“ také o děti.

Příznaky genderové dysforie u dětí v 80 % případů mizí během adolescence. Chlapec, který si jako dítě rád hrál s hračkami pro dívky pravděpodobně dozraje v plném souladu se svým mužským tělem. Potíž je v tom, že může skončit ve špatném čase na špatném místě, a to mezi stoupenci genderové ideologie, kteří se snaží nalézt a opravit v něm jakékoli narušení jeho genderové identity. Začnou ho přesvědčovat, že patří k opačnému pohlaví, a připravují ho na postupný „přechod“ co nejdříve, tj. s hormonálními léky, které brzdí proces normální puberty.

Co je důvodem takto absurdního a destruktivního chování? Vždyť dítěti způsobuje zjevnou a nenapravitelnou újmu? Odpověď spočívá v pojmu „afirmativnost“. Ten předpokládá, že je společnost hluboce zasažena předsudky a nenávistí vůči příslušníkům „zranitelných menšin“. A aby je bylo možné překonat, musí být odpovídající charakteristiky sexuálního chování a sebeidentifikace nejen přijímány jako něco neutrálního, ale také „afirmativního“, chvályhodného a schvalovaného.  

Coming out znamená doslova vystupovat, doslova „vyjít“ (ze skříně), tedy otevřeně prohlašovat, že jsem gay nebo transgender. Tento krok je vítán jako akt odvahy, který prospívá celé společnosti – jedná se o něco mnohem hodnotnějšího a odvážnějšího, než například záchrana lidí během požáru. Být gay (a nyní transgender) je skvělé, musíte na to být hrdí! A každý, kdo v tomto stavu vidí něco špatného, bolestného a nechtěného, projevuje vlastní fobii. Pokusy napravit sexuální preference jsou považovány za trestné a odsouzeny k neúspěchu. Tato ideologie vyžaduje, aby se „genderová identita“ nadšeně podporovala a schvalovala. A v případě podezření, že je dítě „transgender“, ho začněte ihned připravovat na „přechod“.

Rodiče jsou pak vystaveni silnému propagandistickému tlaku, kdy jim říkají, že pokud dítěti nezmění pohlaví, v budoucnosti zcela jistě spáchá sebevraždu: „Co tedy chcete? Aby jste měli živou dívku nebo mrtvého chlapce“?

V této ideologické atmosféře je velmi těžké říci: „Chci, aby příznaky dysforie u mého dítěte postupně odezněly a on vyrostl v souladu se svým tělem. Aby se oženil a měl děti“. Takový postoj znamená jít proti proudu, přičemž hodně silného. Samozřejmě – z pohledu člověka, který nepatří k zastáncům ideologie komunity LGBT, se jedná o nesporný zločin: v jiném konzervativním prostředí by mělo dítě vysokou naději prožít normální, zdravý život.

Jenže pro genderové ideology je situace přesně opačná – rodiče, kteří se staví proti „přechodu“ svého dítěte, páchají „zločin“. Stát se navíc v tomto ohledu již často staví na stranu této ideologie: začíná například odebírat děti těm rodičům, kteří se pokoušejí „přechodu“ zabránit.

V této souvislosti se nelze divit, že se věk dětí, které podstupují „proces přechodu“ neustále snižuje: dříve to bylo osm let, nyní již tři. Jak jízlivě prohlásil jistý komentátor: „tříletý trans-gender se podobá kocourovi-vegetariánovi, tj. všichni víme, kdo za něho rozhoduje“.

Je to obdobné jako v jiném britském skandálu, a sice s gangem ve městě Rotterhamu, jehož členové 15 let znásilňovali, nutili k drogám a prostituci nezletilé dívky. A policie všechna prohlášení obětí a jejich rodičů ignorovala. Faktem je, že zločinci byli Pákistánci a jejich oběti bělošky. Policie vycházela ze skutečnosti, že je mnohem lepší být obviněn ze zanedbávání úředních povinností než z rasismu.

Nikdo v tomto případě nechtěl spustit lavinu obvinění ze strany aktivistů sociální spravedlnosti, kteří nemají zájem pochopit, co se tam vlastně dělo. Bojovníci za sociální spravedlnost již předem znají veškerou pravdu a nedovolí, aby jim ji narušila nějaká jiná fakta. Tito lidé, jejichž krásné tváře září neotřesitelným přesvědčením o vlastní pravdě, nemilosrdně rozbijí a ničí jakýkoli rasistický, homofobní, traumatický či jakýkoli jiný druh fobické chiméry, které ani nedovolí, aby vyřklo pár slov na svou obranu. A to nemluvíme o trollingu na internetu, nýbrž o zcela skutečném popření práv a zákazech vykonávat vlastní profesi.

Nemocnice, kde děti mrzačí na celý další život, je samozřejmě zcela jiný druh zločinnosti. Avšak příčina, kvůli níž se jí tak daří, je stejná: lidé se nechtějí postavit zjevnému zlu. Dokonce vystoupit proti němu se odváží jen nemnozí.

Lékaři, které učili, aby pomáhali lidem, zmírňovali jejich utrpení a zachraňovali životy, najednou zjistili, že byli nejprve vtaženi do čehosi eticky kontroverzního a pak nepopiratelně špatného. Jenže ve vzteku protestovat znamená nejprve ztratit práci, kterou již člověk má, a do budoucna navíc získat označení „transfobního fanatika“, která učiní další zaměstnání extrémně problematickým. Proto stojí za to hovořit o těch pár lidech, kteří se otevřeně rozhodli proti této praxi protestovat.

V tomto kontextu se musíme zmínit ještě o jednom fenoménu společnému jak Evropě, tak Rusku, totiž představě, že se lidstvo lineárně vyvíjí, tedy od časů hlubokého nevědomí a fanatismu k světlým zítřkům tolerantnosti a různosti. Západ se v tomto směru posunul dále a Rusko ho má přijímat jako vzor. Právě tehdy je očividné a strašlivé šílenství typu transgenderové ideologie chápáno jako symbol „pokroku“ a civilizačního náskoku.

Řekněme ale zde z plných plic, že lineární pokrok neexistuje. Lidská společenství mohou prožívat období ideologického šílenství a Západ v tomto ohledu není výjimkou. Před sto lety byla považována za pokrokovou a přísně vědeckou rasová teorie, sociální darwinismus a eugenika. Lidé, kteří proti těmto myšlenkám protestovali, dostávali nálepku retrográdních tmářů.

Pak to vyšlo z módy i na samotném Západě. A dnes se o těchto ideologických závanech hovoří jako o nesporně špatných až zločinných. V Rusku se tyto myšlenky nikdy nestaly populárními, stejně jako se snad nestane transgenderová ideologie. Progresivní národy totiž mohou být progresivními také ve věcech zlých a šílených. V tomto případě se „opožděnost“ stává pozitivním faktorem.

Na cestě do pekla je totiž lepší zaostávat. 

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Сергей Худиев: Транс-активисты вплотную принялись за детей vyšel 17. dubna 2019 na vz.ru.

Zdroj: vz.ru