Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Turecký prezident Erdogan dnes mluví o tom, že mírové rozhovory o Sýrii nemají smysl, dokud v Sýrii jednotky vlády B. Asada podporované Ruskem útočí.

No jistě. Erdogan v tomto konfliktu patřil k největším válečným štváčům. On sám se jako jakýsi nový osmanský vládce považuje za patrona Muslimského bratrstva, a to nejen v Egyptě, ale také v Sýrii.

Šéfové Muslimského bratrstva v Sýrii jsou naštěstí již pod kontrolou armády ve vězení a egyptská armáda dělá vše proto, aby v zemi nedošlo k islamistickému zvratu.

Muslimské bratrstvo v Sýrii bylo vlastně fikcí, která se rozplynula již po prvních měsících bojů. Turecko pak neváhalo podporovat proti sekulární syrské vládě B. Asada vlastně jakékoliv teroristy. A zdá se, že Erdogan má raději Islámský stát nežli kurdské bojovníky v severní Sýrii (nemluvě už ani o Kurdech v Turecku), kteří jsou v dobrých vztazích jak s Asadem, tak s Američany.

Zdá se, že s podporou ruského letectva jde vládní vojsko B. Asada v posledních týdnech od úspěchu k úspěchu. V tuto chvíli stojí Asadovi vojáci před branami Aleppa. Zdá se, že mají reálnou možnost z něj vytlačit islamisty, kteří jsou naopak v dobrých vztazích s Tureckem. Turecko tak bude muset spolknout další hořkou pilulku…

Je otázka, kam až se posunou fronty v Sýrii za těch pár týdnů, než budou znovu obnoveny mírové rozhovory mezi syrskou vládou a opozicí. Jinak řečeno, kolik ještě bude zbývat území, které bude pod kontrolou tzv. opozice.

A z toho je pochopitelně Erdogan nervózní, protože se zužuje jeho manévrovací prostor. Zasáhnout do syrské války otevřeně, na to odvahu nemá. Konec konců by proti sobě měl jak Kurdy, tak Asada i Rusy, a je otázka, zda by proti těmto v boji zoceleným vojákům měli turečtí vojáci velkou šanci na úspěch. V každém případě je Erdogan poněkud dobrodružným spojencem (mimo jiné i ČR) v NATO.

Válečné štěstí v Sýrii se zkrátka začalo obracet jiným směrem a EU začala chápat, že musí za každou cenu ukončit syrský konflikt, a to ne tak, že tuto zemi ponoří do absolutního chaosu, jako se to stalo v Libyi, ale že se bude hledat možnost konstruktivní spolupráce mezi silami vlády a opozice, které se chtějí dohodnout.

Turecko by se mělo věnovat vlastním problémům, zejména problémům potlačované kurdské menšiny na svém území, které neumí řešit zatím jinak nežli vojenskopolicejními metodami.

Zdroj: vasevec.cz