ČSSD vysílá do štědře placené trafiky v ÚOOÚ Miloslava Vlčka. Další příklad, jak si politici privatizují pozice placené daňovým poplatníkem.
Musíme na rovinu přiznat – v redakci ČESKÉ POZICE jsme toho o postu inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů do minulého týdne mnoho nevěděli. Náš první dojem byl, že to bude něco jako školní inspektor, pracovník úřadu inspekce práce, kontrolor Potravinářské inspekce nebo revizor MHD. Podrobnější pohled nás poněkud překvapil.
Konkrétní náplni práce a personálnímu obsazení se věnujeme v článku ÚOOÚ a jeho sedm „statečných“ inspektorů: inspektor je prakticky neodvolatelný, jeho mzda dosahuje s náhradami téměř sto tisíc korun měsíčně, dostane i služební byt. Je na tom lépe než poslanec, životní úrovní se blíží spíše ministrovi – jen s tou výhodou, že zatímco průměrná životnost členů vlády bude podle velmi hrubého odhadu někde kolem půldruhého roku, inspektor ÚOOÚ má svůj pohodlný job mimo hlavní pozornost médií zajištěný na deset let.
ČSSD ovšem selský rozum velmi tvrdým způsobem vykazuje mimo zdi parlamentu. Ze svého středu se socialisté rozhodli na post inspektora ÚOOÚ vybrat politika, jenž se dokázal historicky znemožnit nezapomenutelným způsobem, a to i při vší konkurenci, kterou Poslanecká sněmovna a Senát nabízejí. Dodnes lze zaslechnout historky, jak byl z Miloslava Vlčka předseda ČSSD Jiří Paroubek naprosto zoufalý, a jak ho naopak ODS nechtěla odvolat ze škodolibé radosti, že konkurenční socialisté vyslali na exponovaný post muže tak jedinečných kvalit, jakými disponoval právě vyučený traktorista a také ekonom Vlček.
Jako předseda sněmovny tragikomicky nezvládl prezidentskou volbu v roce 2008, kde by bez rad šéfa KSČM Vojtěcha Filipa nejspíš ani nepřečetl výsledky. Při vysvětlování své známosti s podnikatelem Petrem Vrtalem, jemuž dohodil pětadvacetimilionovou dotaci do luxusního hotelu, ze sebe Vlček udělal naprosto nemožného hlupáka (od „vůbec ho neznám“ se během pár dnů přes „platil jsem ho na cestách jako fotografa“ dopracoval až k „zaměstnávám Vrtala jako poradce“). Dobře to vědí i voliči, a proto Vlčkovi loni neumožnili návrat do politiky – na Šumpersku prohrál boj o senátorské křeslo s kandidátem KDU-ČSL.
Ale zpátky k aktuální nominaci do ÚOOÚ: s problematikou, kterou se úřad zabývá, neměl Vlček během své kariéry nic společného. Během čtyř volebních období, která strávil jako poslanec, byl členem zemědělského výboru, výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a výboru rozpočtového. Pokud se během čtrnáctileté kariéry zákonodárce někdy věnoval tématu ochrany osobních údajů, povedlo se mu to velmi pečlivě skrýt.
Sociálním demokratům to je všechno jedno. Vlčka posílají do křesla, v němž si za plné funkční období může přijít na nějakých deset milionů korun. Deset milionů, které ještě musejí čeští daňoví poplatníci věnovat, aby tento fatálně neúspěšný expolitik neumřel hlady – protože na trhu práce Vlček zjevně příliš neboduje. Aspoň už víme, co si ČSSD představuje pod pojmem solidarita se sociálně slabšími.
Trafikanti, kam oko dohlédne
Abychom byli spravedliví, ČSSD není v rozdávání teplých místeček pro kamarády samozřejmě jediná – podobně rozdávají korýtka i hlasatelé konzervativního pojetí politiky a zastánci názoru, že občané se o sebe mají starat pokud možno sami a nespoléhat příliš na stát.
Když potřebovali premiér Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek zajistit bezproblémové přežití své vlády, s klidným srdcem vyslali do Čepra zdravotnického experta ODS Marka Šnajdra nebo učitele kuchařů a blízkého stranického kolegu Karolíny Peake Jiřího Neumanna.
Kalousek ještě dotazy na kvalifikaci obou mužů pro práci v tomto strategickém ropném podniku s arogancí sobě vlastní odbýval se slovy, že jejich jmenování je jen jeho věc. Bohužel už zapomněl zmínit, zda v souladu s touto „logikou“ také Šnajdra s Neumannem platí ze své peněženky.
Politici napříč spektrem evidentně pokládají křesla ve státních firmách a úřadech za svůj soukromý majetek. Štědře placená místa určená pro kamarády a rodinné příslušníky, pro bývalé kolegy, kteří zrovna nemohou najít práci, pro vnitrostranické odpůrce, jimž je potřeba zavřít ústa. Politici si prostě státní sektor zcela důsledně privatizují – jen s tou výhodou, že je to nestojí ani korunu. Náklady hradí daňový poplatník, kterému titíž politici kážou o tom, jak pro něj stát má stále méně peněz a že od něj naopak víc a víc potřebuje.
Dokud jim to voliči tolerují, budou tyto drzosti beztrestně páchat dál.
Zdroj: ceskapozice.cz
Kalenský Jakub