Smrt naší civilizace je neodvratná? Recenze na knihu P. Buchannana Smrt západu

Obálka knihy P. BuchannanaToto dílo je pozoruhodné ve více ohledech. Zaujme nejen sugestivním líčením zániku západní civilizace, ale i tím, že přináší ostré, působivé, někdy však poněkud kontroverzní teze. Představuje dobrý doklad uvažování části amerických konzervativců o současném světě.

Komunistická revoluce, která začala v roce 1917 útokem na Zimní palác, skončila pádem berlínské zdi v roce 1989. Jejím snem bylo vytvoření nového člověka. Policejní teror, tábory Gulagu a sedmdesát let indoktrinace dětí k nenávisti vůči Západu a mravní nadřazenosti Marxe a Lenina však nezafungovaly. Zatímco Leninova revoluce selhala, revoluce, která vypukla v 60. letech na univerzitních kampech, byla úspěšná. Zapustila kořeny ve společnosti a stvořila novou Ameriku.

Ve „Smrti Západu“ se Buchanan snaží tuto revoluci popsat: co se za ní skrývá, odkud pochází, jak došlo k sesazení Boha, zpustošení chrámů, změně přesvědčení a zmocnění se mládeže. Tato revoluce se netýká jen Američanů, zmocnila se všech národů Západu. Civilizace, kultura, víra a mravní řád zakořeněné v této víře mizí a nahrazuje je nová civilizace a hodnoty.

Amerika a Západ čelí podle Buchanana čtyřem viditelným a přítomným ohrožením. Prvním je vymírání obyvatel. Druhým je masové přistěhovalectví lidí různých barev pleti, vyznání a kultur. Třetím je vzestup dominance protizápadní kultury na Západě, která je hluboce nepřátelská k jeho náboženstvím, tradicím a morálce. Čtvrtým je rozpad národů a zběhnutí vládnoucích elit ke světové vládě.

Hrozba vymírání

Stejně jako byl po dlouhou dobu růst počtu obyvatel známkou zdravých národů a vzestupu civilizací, snižování počtu obyvatel bylo znamením úpadku. Je-li to pravda, potom se západní civilizace, odhlédneme-li od její moci a bohatství, ocitá podle Buchanana v kritickém stavu. Zatímco počet obyvatel ve světě se za čtyřicet let zdvojnásobil na šest miliard, evropské národy se přestaly reprodukovat. Počet jejích obyvatel stagnuje a v mnoha zemích dokonce klesá.

Prognóza je podle Buchanana temná. Mezi léty 2000 a 2050 vzroste počet obyvatel ve světě o více než tři miliardy, tj. na více než devět miliard. K tomuto globálnímu zvýšení počtu obyvatel však dojde výhradně v Asii, Africe a Latinské Americe. Sto milionů lidí evropského původu zmizí. Zatímco v roce 1960 tvořili lidé evropského původu jednu čtvrtinu světové populace, v roce 2000 jednu šestinu a v roce 2050 budou tvořit jednu desetinu.

Průměrná plodnost na jednu ženu poklesla v Evropě na 1,4 dítěte, při čemž pro prostou reprodukci je zapotřebí 2,1 dítěte na ženu. Pokud se současná plodnost udrží, počet obyvatel Evropy se na konci 21. století sníží na 207 milionů – třetinu současného stavu. Počet obyvatel Německa poklesne z 82 milionů na 38,5 milionů na konci století. Kolébka západní civilizace se stane jejím hrobem.

Smrt Západu není podle Buchanana předpovědí toho, co se stane; jde o popis toho, co se dnes děje. Nejde o záležitost proroctví, ale matematiky. Rozhodnutím nemít děti Evropané již přijali konec své civilizace ve 22. století. Buď Evropa zvýší daně a radikálně omezí důchody a zdravotní výhody pro staré lidi, nebo se stane kontinentem třetího světa. Její budoucnost je v každém případě pochmurná.

Sexuální revoluce

Buchanan bojuje proti jevům ohrožujícím tradiční řád jako potraty, eutanázie, svazky homosexuálů, feminismus. Je typickým konzervativcem. To, co bylo kdysi nemravné a neslušné – promiskuita, potrat, eutanázie, sebevražda – se stalo pokrokové a chvályhodné. Nietzsche to nazval přehodnocením všech hodnot. Staré ctnosti se staly hříchy a staré hříchy ctnostmi.

Sexuální revoluce začala požírat své děti. Statistická čísla, jež se týkají interrupcí, rozvodů, porodnosti, domovů s jedním rodičem, sebevražd mladistvých, střelby ve školách, požívání drog, týrání dětí, domácího násilí, násilných trestných činů, míry uvězněných lidí a promiskuity ukazují, jak se západní společnost, v níž je kulturní revoluce na vzestupu, rozkládá a umírá.

Vzestup feminismu přináší smrt národa a konec Západu. Miliony žen oslovila feministická ideologie, která kladla manželství naroveň prostituci a otroctví. Co více, přesvědčila ženy, aby odložily manželství a neměly děti. Buchanan vidí jediný možný lék v obnově tradičních hodnot v návratu ke křesťanských hodnotách. Tu však Evropa dobrovolně zavrhla.

Za průkopníka kulturní revoluce považuje autor frankfurtskou školu dovezenou do Ameriky. Ta podkopala rodinu a vyvolala kulturní pesimismus. Evropská generace baby boomu se možná dožije toho, že její život ukončí, aniž by s tím souhlasila, společnost, která se stane stejně lhostejnou k jejímu přání zůstat na živu, jako byla ona ve své době k nenarozeným. Čím člověk zachází, tím také schází.

Ústředním problémem našeho věku není podle autora ekonomika, nýbrž víra. Pouze společenská kontrarevoluce nebo náboženské probuzení může Západ zachránit před tím, než klesající porodnost dosáhne posledního stupně a spustí oponu za dlouho trvajícím představením západního člověka. Některé Buchananovy věty jsou však více propaganda než analýza, např.: „Z pilulky a kondomu se staly srp a kladivo kulturní revoluce.“

Přistěhovalectví

Nekontrolované přistěhovalectví hrozí zničit národ, v němž Američané vyrůstali a promění Ameriku v konglomerát národů, které nemají téměř nic společného – ani dějiny, ani hrdiny, ani jazyk, ani kulturu, ani víru, ani předky. U menšin se rozšířilo přesvědčení o rasových právech a etnických oprávněních. Toto přesvědčení podporují kulturní elity, jež pomlouvají tavicí kotel a pějí chválu na multikulturalismus.

Islámský svět si udržuje něco, co Západ dávno ztratil: touhu mít děti a vůli udržovat v chodu civilizaci, kulturu, rodinu a víru. Dnes je právě tak obtížné najít západní národ, jehož počet místních obyvatel nevymírá, jako najít islámský národ, jehož počet místních obyvatel prudce neroste. Západ se možná naučil to, co islám nezná, ale islám si pamatuje to, co Západ zapomněl: „Každá vize se musí opírat o víru.“

Požadavek přijímat přistěhovalce má za důsledek demografickou, státní a kulturní sebevraždu Západu. Buchanan tvrdí, že nezávislost je cennější než moc a za vlast má cenu bojovat. Někdy je však Buchanonovo vlastenectví pro Evropana přehnané, např. když tvrdí: „My, Američané, máme slavné dějiny, kterou jsou nejbohatší a největší, jaké kdy nějaký moderní národ a lid nebo nějaká republika před námi měly.“

Nevypadá to, že by se západní elity staly lhostejnými ke smrti jejich civilizace. Nevypadá to, že by se staraly o to, zda ke konci Západu dojde vylidněním, vzdáním se národního rázu nebo zaplavením imigračními vlnami z třetího světa. Západní člověk, uvolněný od povinnosti civilizovat a pokřesťanštovat lidstvo a těšící se požitku nevázanosti našeho věku, ztratil vůli k životu a smířil se s hrozbou smrti.

Evropská integrace

Válka proti internacionálnímu komunismu sice skončila, začal však nový zápas proti internacionálnímu socialismu. Bude se v něm rozhodovat o tom, zda evropské národy přežijí jako nezávislé a svobodné, nebo se promění v provincie evropského superstátu, v němž uplatňování jim vlastního práva na záchranu jejich jedinečné identity bude navždy postaveno mimo zákon.

Protože evropská integrace projekt elit a protože jeho architekti jsou neznámí a nemilovaní, globalizace ztroskotá na velkém útesu patriotismu. V tom je Buchananova víra a naděje. Evropské země se mohou rozpadnout a některé možná odevzdají svou suverenitu, aby se rozpustily v evropském superstátu. Lidé se však budou bouřit stejně jako proti sovětskému impériu a vytvoří znovu země, z nichž vzešli.

Když se EU rozšířila na Východ, nastal kritický okamžik. Unii s 25 či více státy nelze vládnout z Bruselu, pokud Brusel nezíská moc, jakou má vláda Spojených států nad padesáti státy. Stejně jako jsme zvítězili ve studené válce proti světovému komunismu, ani zápas proti globálnímu socialismu není prohraný. Američané by měli vystupovat proti jakékoli ztrátě suverenity. Buď otevřený národní stát, nebo zánik národa.

Je v přirozeném řádu věcí, že se státy a civilizace pozvedají, expandují, dominují a vládnou jen proto, aby ustoupily a nabídly rovnost svým podřízeným národům. Úspěch knihy Oswalda Spenglera „Zánik Západu“ ukázal, že prorokování konce dějin západní civilizace je poměrně populární. Kniha Patricka Buchanana navazuje na tuto tradici. I když některé její teze jsou kontroverzní, určitě stojí za přečtení.

Zdroj: atllanka.net

Loužek Marek