Zpovědník: Přejděme tedy k otázce svobody lidské vůle a Boží Prozřetelnosti. Znovu začnu tím, co už je ti známo: Bůh dal člověku svobodu. A nevede jej ke spáse cestou automatického konání, jež by z něj činilo stroj a zbavovalo jeho činy morálního obsahu. Hospodin dal člověku svobodu proto, aby si sám zvolil cestu spásy a aby se tak stalo možným jeho svobodné sjednocení s Božstvem ve věčném životě. A pokud člověk volí cestu zla, tj. odvrácení se od Boha – pak to není aktivní vyjádření Boží vůle.
Neznámý: Zadrž. Znamená to tedy, že takové odvrácení se od Boha probíhá bez jeho vůle? A co potom všechny ty spočtené „vlasy na hlavě“?
Zpovědník: Řekl jsem, že takové odvrácení není aktivním vyjádřením Boží vůle, což však vůbec neznamená, že se děje bez jeho vůle.
Neznámý: Nerozumím.
Zpovědník: Božská vůle toto odvrácení dovoluje. Nebrání mu svou mocí. Proto stvrzujeme, že „vše se děje z vůle Boží“; na každém, i na tom nejšpatnějším lidském činu se podílí vůle Boží, jelikož nebrání jeho uskutečnění.
Neznámý: Vysvětli mi to, prosím, na konkrétním případě. Třeba hned na tom lupiči, o němž jsem hovořil.
Zpovědník: Výborně. Vyjděme tedy z tohoto příkladu. Lupič vpadl do tvého domu a dopustil se zločinu. Byla v tom přítomna Boží vůle? Ano, byla, ale nikoli v tom, že se lupič rozhodl vpadnout do tvého domu a také tak učinil, nýbrž v tom, že Hospodin dovolil uskutečnění této zlé vůle a nepozastavil její působení.
Neznámý: Ale proč ji nepozastavil? V čem tedy spočíváBožíProzřetelnost?
Zpovědník: O tom až dále. Teď pokračujme v našem posouzení učení o Prozřetelnosti. Život člověka se neskládá pouze z jeho vlastních činů, ale rovněž z činů lidí, kteří jej obklopují. Nejen ty sám, vlastní vůlí určuješ svůj život, ale v mnohem větší míře ho určují okolní lidé. Lupič, jenž tě napadl, může naprosto změnit vnější podmínky tvého života, celý tvůj život se následkem této události může ubírat jiným směrem. Představíme-li si potom, že lidé, kteří tě obklopují jsou nositeli svobodné vůle, je zřejmé, že i všechny změny ve tvém životě, jež vyplynuly ze zlých činů, nemohou být nahlíženy jako aktivní projev Boží vůle. Vezmi si období mučednictví. Světce křižovali a předhazovali divé zvěři. Což i tohle byla aktivně působící vůle Boží? Ne. Byla to zlá vůle lidí. A kam se tedy podělo ono „vše z vůle Boží“? Odpověď je tatáž: všechny události závislé na svobodné vůli lidí, jež nás obklopují, nejsou aktivním výrazem Božské vůle. Jelikož však každé svobodné jednání člověka může Hospodin přetnout, pak bez výjimky každý projev lidské svobodné vůle ve vztahu k nám závisí na vůli Boží. Hospodin ho dovoluje, nezabrání mu svou vyšší vůlí.
Neznámý: Jestli je ale vůle Boží pouze pasivní, jaký je pak její význam v našem životě? Jak je vyjádřena starost o naši spásu? Kde v našem životě je patrna Boží Prozřetelnost? Pokud ve všem panuje naprostá svoboda a Hospodin pouze „dovoluje“ – znamená to, že Prozřetelnost jakožto aktivně působící princip neexistuje. Člověk je tedy ponechán sobě samému?
Zpovědník: Příliš předbíháš. Vůbec jsem neřekl, že vůle Boží je pouze pasivní. To v žádném případě. Je i aktivně působícím principem; ať už ale pasivně „dovoluje“ či aktivně působí, v našem životě se stejnou měrou projevuje jako Prozřetelnost.
Neznámý: Vysvětli mi to vše podrobněji, prosím.
Zpovědník: Hospodin nezabraňuje zlým činům člověka, jelikož by to znamenalo ztrátu svobody vůle a lidské jednání by se proměňovalo v příčinně podmíněné jevy, v nichž by se onou příčinou stávala Boží moc. Tím by byl zničen veškerý smysl Bohem stvořeného života. Neboť tento smysl spočívá ve svobodném sebeurčení člověka v dobru a také v jeho sjednocení s Bohem jako důsledku tohoto sebeurčení. To však vůbec neznamená, že péče Prozřetelnosti o zlé lidi se omezuje na pouhé poskytnutí absolutní svobody, zatímco ve vztahu k těm, vůči nimž je zlo konáno by se vyčerpávala „shovívavostí“. Tehdy by lidé skutečně byli Bohem opuštěni a ponechání toliko sami sobě.
Neznámý: Stále ale nejsem schopen pochopit, v čem že se Božská Prozřetelnost projevuje, jde-li o konání zlých činů.
Zpovědník: Právě jsme se k tomu dopracovali. V čem se odráží Božská Prozřetelnost, připouští-li Bůh zlé konání? V tom, že Hospodin napomáhá toto zlé konání snášet pro dobro naší spásy.
Neznámý: Tomu nerozumím. Jaké může povstat „dobro“ ze zlého konání?
Zpovědník: Činí-li nám nějaký člověk zlo, rozumíme pod tímto zlem pouze jeho duševní stav, pohnutky, jehož ho ovládaly. Lupič, jenž vpadl do tvého domu, se dopustil zla, jelikož ho řídila jeho zlá vůle. Avšak pro tebe – nikoli z perspektivy světské, nýbrž křesťanské – to může, ale také nemusí být zlem, v závislosti na tom, jak to vše dokážeš snášet a co to vše dá tvému vnitřnímu životu. Oloupení, zbití a zhanobení pro tebe může být zdrojem rozezlení a devastace duševního života. Tehdy pro tebe lupičův zločin bude zlem. Totéž oloupení, zbití a zhanobení – jakkoli se jedná o zlé konání, jež uskutečnila zlá vůle – pro tebe může být zdrojem velikého dobra, pokud je prožiješ pro dobro své spásy, trpělivě, bez odsudků, s plným odpuštěním... Oklamali tě, pomluvili a ještě ponížili – jsou to činy zlé, ale ty z nich pro sebe můžeš učinit zdroj dobra. To je také důvod, proč svatí mučedníci říkávali: „Můžete nás zabíjet, ale nemůžete nám učinit zlého“.
Vězení je strašlivé zlo, avšak kolik lidí přivedlo k Bohu. Mučení je strašlivým zlem, kolik lidí se ale skrze ně stalo svatými. Nikde to vše není zřetelnější než v péči Prozřetelnosti Boží o svatou Církev. Kolik jen zla bylo Církvi od jejích pronásledovatelů učiněno v mučednické epoše. Hospodin však ante diem nezabránil tomuto zlu. Církev, která vše prožila a proměnila v dobro, se stala Církví svatých mučedíků, a skrze činy jejích nepřátel, kteří působením Boží Prozřetelnosti prolévali svatou krev, narůstala její velikost. Církev podstoupila mnoho těžkých zkoušek a věřící se často znepokojovali onou převelikou Boží trpělivostí. Mimovolně se v jejich srdcích rodila otázka: Jak dlouho ještě, Bože? Proč dopouštíš, aby zlo slavilo triumf, proč mu svou všemohoucí vůlí nezabráníš? Nicméně odpověď na tuto otázku je plně obsažena v učení o Prozřetelnosti: ať už je činěno jakékoli zlo ve vztahu k Církvi, vždy vede k jejímu dobru, vždy ji očišťuje a povznáší. I ti její nepřátelé, kteří konají největší zlo, nemohou jí působením Boží Prozřetelnosti učinit nic jiného než dobro. Neboť Hospodin buduje svou Církev nikoli jen přímým působením Božské moci, ale i skrze činy nepřátel, jelikož dovoluje zlo, jež Církev prožívá a přetváří v dobro.
V tomto tedy spočívá providenciální smysl Bohem dovoleného zla – tj. v zachování lidské svobody a v mravním úkolu každého člověka proměnit jakékoli vůči němu konané zlo ve zdroj mravní dokonalosti a duchovního řádu.
Neznámý: Stejně ale nevidím, v čem se projevuje Prozřetelnost, tedy Božská vůle. Bůh dovoluje, aby se zlo stalo. Člověk ho má snášet a proměňovat v dobro. K čemu zde potřebujeme Boha? Všechno stejně závisí na člověku. Jestli mu na proměnu dovoleného zla v dobro dostačuje sil je to skvělé. Nestačí-li mu – zahyne. Je to jeho cesta. Vinu nese sám. Kde je ale Prozřetelnost. Zase vidím jen ono pasivní „dovolení“.
Zpovědník: Pleteš se. Božská vůle nám při plnění tohoto mravního úkolu aktivně pomáhá. Aby člověk nebyl zbaven svobody, Hospodin nebrání vůli, jež koná zlo, avšak těm na nichž se zlo uskutečňuje, Hospodin pomáhá snášet ho a proměňovat v dobro. I zde Hospodin přenechává rozhodující slovo člověku, aby ho nezbavil svobody, nerozhoduje mravní otázku za něho, avšak napomáhá jeho rozhodnutí.
Neznámý: Jak?
Zpovědník: Cesty jsou rozličné a nelze je jednoduše vyjmenovat. Jimi všemi Hospodin sesílá člověku pomoc. Vždyť Prozřetelnost Boží nelze chápat pouze ve negativním smyslu. Hospodin nejenže člověku ponechává svobodu, nejenže od něj požaduje splnění určitých morálních úkolů. Podle učení Církve Hospodin ochraňuje každou lidskou duši. Hospodin vidí vše, každý lidský pohyb, každou myšlenku, cit či úmysl, a vše, co je možné učinit, aniž by člověka zbavil svobody, pro jeho spásu učiní ze své nevyslovitelné lásky a milosti. Neznáme všechny cesty, po nichž Hospodin vede člověka ke spáse. Mnohé z nich jsou nám však známy prostřednictvím Slova Božího, ze životů svatých a ze zkušenosti Církve. Celý lidský život je naplněn péčí Prozřetelnosti, jež je pro nás jednou zřetelnější, podruhé spíše utajená. Nemusí nás znepokojovat, že Bůh nezabraňuje zlé vůli a svou všemohoucí vůlí za nás nečiní dobro. I zde se projevuje jeho milost. I zde je jeho láska. Neboť v opačném případě by život přestal být životem. Aniž by nás tedy připravil o svobodu, skrze ponaučení, trest a osvícení napomáhá naší dobré vůli. V tomto smyslu na náš život působí neviditelné nadpřirozené síly, neboť každá duše má svého anděla strážného, jenž opatrně vede duši ke spáse, a je tu rovněž pomoc svatých a také ochrana a přímluva Matky Boží. Svou vůlí nás Hospodin staví do takových životních situací, které nám pomáhají kráčet po příslušné cestě. Na naši duši působí jak tajemnými a neznámými cestami, tak skrze Církev svatou i skrze konkrétní lidi, jež nám na naší cestě posílá. A milost Boží je k nám nehodným tak obrovská, že některé obdařuje přímým působením v podobě znamení, vidění a zázraků.
Neznámý: Jestliže se však „zlá vůle“, jež v nás působí, ukáže jako silnější, jestliže nebude v našich silách prožít a proměnit zlo v dobro, pak Bůh připustí, „dovolí“, aby člověk zahynul?
Zpovědník: Nikdy. Podle církevního učení, aktivní Božská vůle, dovolující zlo, vždy zabraňuje tomu, aby na nás působila zlá vůle, která by skrze toto působení představovala zkoušku nad naše síly. Božská Prozřetelnost dovoluje zlo pouze proto, že to může být prožito pro blaho naší spásy, a proto nedovoluje zlo „nad naše síly“. Je-li tedy zlo Bohem dovoleno, vždy to znamená, že je přiměřené našemu mravnímu cíli, a proto také každý člověk, jenž ho neprožije a nepromění v dobro, hřeší a nese za to odpovědnost před Bohem. Církev nezná „nezvladatelná pokušení“. Ve Slově Božím je řečeno přímo: „...Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet...“ (1 K 10: 13).
Neznámý: Mám ale ještě jednu otázku. Jaký je osud zlých lidí? Co znamená Prozřetelnost Boží pokud jde o ně? Bůh jim dovolil učinit zlo. Že nebránil jejich svobodné vůli? To je jedno. Proč se tak stalo jsem pochopil: Bůh nechtěl zbavit člověka svobody a učinit z jeho konání „mechanické jevy“. Dobrá, aťsi. Ale vždyť Prozřetelnost, to je starost o spásu. V čem tedy spočívá ona starost, co se týče lidí, kteří činí zlo?
Zpovědník: V tom samém, v čem spočívá, jde-li o ty, jimž je zlo činěno. Hospodin si přeje spásu všech. A nikoho nezbavuje svobody. Ke spáse nevede pouze ty dobré, ale i zlé. Vše, co jsem řekl o aktivním významu Božské moci v díle naší spásy, se rovným dílem vztahuje na dobré i zlé. I zlým Bůh pomáhá osvobodit se od otroctví hříchu, i jejich dobré vůli je nápomocen, skrze ponaučení, trest a osvícení, každému dává potřebné.
Neznámý: Ano, Bůh se ale v takovém případě proměňuje v jakéhosi Otce, dokonce v pozemském smyslu, má jen miliardy dětí, jejichž drobným každodenním starostem rozumí. To se jaksi neslučuje s mou představou Boha.
Zpovědník: To je také důvod, proč nejsi schopen uvědomit si význam toho, co Církev nazývá Prozřetelností Boží. Proto tě také zneklidňují domnělé formální rozpory v učení o Prozřetelnosti a svobodě. Opět se pokoušíš obléct vše do pozemských obrazů a tato ustrnulá materiálnost ti zastiňuje ono vyšší Božské, až nevidíš nic jiného než vnější hmotnou existenci, jež tě obklopuje. Avšak pokus se o životě soudit v souladu s duchem. Nahlédni vše zevnitř. Zapomeň na to, že svět je pouze hmota a duchovní život zase pouze fyzicko-chemické procesy. Usiluj, aby vše, co v průběhu své pozemské existence prožíváme pro tebe nebylo jen nesmyslným střídáním vzájemně nespojitých faktů. Vzpomeň, že tamten, onen svět je jako v oparu za obrazem vezdejšího světa, a duševní život je pouze odrazem onoho života, jenž je celý v rukách Boží moci. Tehdy pochopíš, že podobně jako je Božská vůle v trvale působících přírodních zákonech přítomna i v tom nejnicotnějším procesu fyzické existence, tak i Boží moc, působící v Prozřetelnosti Boží, je přítomna a v sobě obsahuje každý krok lidského života. Nekladeš přece otázku, jakým způsobem k sobě Země přitahuje každý jednotlivý kamínek, ačkoli kamení je na zemi nesčíslné množství; neptáš se, jak se každá kapička vody, ohřátá slunečními paprsky proměňuje v páru, i když je nemožné zaznamenat všechny kapičky vody, jež se proměnili v páru, jelikož k tomu nikomu nestačí síly. Neptáš se, protože zde Boží vůle působí ve fyzikálních, neměnných zákonech. Neptej se tedy, jakým způsobem může Boží síla v providenciální péči obsáhnout každý pohyb lidského života jen proto, že lidí jsou „miliardy“. Vůle Boží obsahuje vše, tudíž i ve všem působí. A je-li ve všem, pak nikoli v měřitelné podobě.
Neznámý: Ano, to je možné akceptovat. Původně jsem si učení o Prozřetelnosti představoval poněkud jinak.
Zpovědník: Nejde jen o to akceptovat – bez toho nelze skutečně žít, neboť víra v Prozřetelnost poskytuje opravdový a pevný základ celému našemu životu. Bez hlubokého, v srdci uchovávaného vědomí, že Bůh o nás pečuje, je člověk vydán moci nemyslícího chaosu, jemuž chybí východisko, řád a smysl.
Je pouhým zrnkem písku, zmítaným ve víru slepých sil a neschopným dát smysl svému pohybu, či změnit jeho směr. Něco zcela jiného je, pokud je srdce ozářeno vědomím Božské Prozřetelnosti. Tehdy pod sebou člověk pocítí pevný základ. Ví, že jeho život je v rukách Božích, že tato všemohoucí ruka jej vede ke spáse. Kráčí po životní cestě pokojně, radostně, s pevnou vírou, že milosrdný Bůh vidí každý jeho krok i že všechno špatné je k něčemu dobré, že vše má vyšší smysl, nic není „náhodou“, ale naopak je rozumné, neboť ve všem, vždy a všude působí Božská vůle a ochraňuje jej Boží Prozřetelnost.
Neznámý: Ano, osobní život, jakoby skutečně při tomto chápání Prozřetelnosti získával základ. Ale je tu ještě poslední otázka, jíž jsem se do jisté míry dotkl už dříve, a stále má své opodstatnění.
Zpovědník: Je skutečně poslední?
Neznámý: Podle všeho, ano. Pokud ale nebudeš schopen na ni odpovědět, může se celá tvá stavba zhroutit.
Zpovědník: O jakou otázku se tedy jedná?
Neznámý: Nikdy jsem nepochopil, v čem z církevní perspektivy, spočívá smysl světových dějin? Ty hovoříš o Prozřetelnosti Boží, o tom, jak Božská síla vede člověka ke spáse. No, a život světa? Vždyť zde rovněž působí Prozřetelnost. Kam tedy tato Prozřetelnost vede svět? Podle vašeho učení je skutečný život v Církvi, svět spočívá ve zle; Církev je však hrstkou lidí. Cožpak kultura, věda a umění, všechno, v čem tento ve zle spočívající svět žije, je bezobsažnou komedií? Cožpak veškerý smysl tohoto obrovsky zlého, nicméně i překrásného „světa“, se omezuje pouze na to, aby obluzoval zbožné křesťany? Cožpak je absolutně „proklet“?
Zpovědník: Tvou otázku jsem předvídal. Bez odpovědi na ni, by naše stavba zůstala nedokončená.
Neznámý: Odpovíš mi tedy?
Zpovědník: Odpoví ti Církev, a my se z její odpovědi pokusíme učinit náležité závěry.
Neznámý: Není pro mě důležitá církevní autorita, ale pravda.
Zpovědník: Tam, kde není církevní autorita, není ani pravda.
Neznámý: Ano, jistě. Nic také nenamítám.
Zpovědník: Výborně. Příště tedy dostaneš odpověď, budeme hovořit o pokroku a konci světových dějin.
Svěncickij Valentin Pavlovič