Proč naši ministři školství likvidují kvalitu českého vzdělávacího systému?

V. Klaus ml. je zděšen výroky nové ministryně školství Valachové, která hodlá páchat škody na našich dětech (čtěte zde).

Proč se ti, kteří jsou zodpovědní za vzdělání naší mladé generace, snaží s takovou nepochopitelnou horlivostí likvidovat kvalitu našeho vzdělávání? Skutečnost, že upadá, je zřejmá. Ujistit se o tom může každý, stačí se zeptat pedagogů s dlouholetou praxí. S neklidem úpadek ve srovnání s dobou „totalitní“ potvrdí. Nehledě na všemožné moderní počítačové technologie a didaktické pomůcky (o kterých jsme si my trošku starší mohli nechat pustit fantazii na špacír) stává se tento problém stále palčivějším. Netýká se pouze českého školství, nýbrž i toho západního. Otázkou tedy je, proč odmítáme nesporné úspěchy dosažené v minulosti? Proč se snažíme ničit to, co bylo efektivní? Proč zavádíme „reformy“, které v jiných zemích ukázaly, že nemohou vzdělávat vysoce kultivované národy, ale naopak napomáhají ke snižování intelektuálních schopností a kulturních potřeb žáků, kteří ztrácejí základní rámce slušnosti?

Co by asi učinil obyčejný člověk obdařený selským rozumem, představí-li si, že stojí včele ministerstva školství? Jaký systém vzdělávání by zvolil? Jeho prvopočáteční myšlenky by se určitě soustředily na to, jaké nejvíce efektivní systémy vzdělávání ve světě fungují a v čem spočívá jejich úspěch. Nelze přece bezhlavě importovat do země, které byla známa svým kvalitním školstvím, myšlenky, jejichž realizace přinesla těm ostatním zkázonosné plody.

Spolu s ekonomickým západním systémem jsme převzali i ten vzdělávací, nehledě na to, že na Západě už tehdy přinášel negativní ovoce. Po více jak dvaceti letech je tomu tak i u nás. Avšak nová paní ministryně Valachová systém zrušit nehodlá, pracuje na jeho „zdokonalování“ a nestydí se hovořit o novém programu několika stupňů maturit.

Myšlenka dělení, resp. rozdělování žáků podle jejich schopností, není nová. Zrodila se koncem 19. století ve Spojených státech v rámci tzv. paedologie. Hlavní myšlenkou této pseudonauky bylo děti segregovat do několika skupin v závislosti na jejich schopnostech, sociálních pozicích a materiálních možnostem. Tyto lživé názory byly již dávno přiznány za rasistické.

Proč se však podobné myšlenky opět oprašují? Příčina je prostá. Člověk ušlechtilý a s kvalitním vzděláním má životní priority zcela jiné. Touží číst knihy, chodit do divadel, zkoumat tento svět a činit ho lepším, lidštějším, snít o vysokém a duchovním. Mysl člověka s nízkou úrovní vzdělání a intelektuálního rozvoje netouží létat k výšinám, svět materiální ho zcela uspokojuje; je zaneprázdněn plány na koupi rychlého sporťáku, nejnovějšího typu mobilu či módního „brandu“ kostýmu. Méně vzdělaní lidé se také snadněji ovládají, s lehkostí uvěří všudypřítomným reklamám atd. A na vnucení nebezpečných idejí, jako je např. dnes aktuální totální čipizace, netřeba poté vynakládat velké úsilí. Primitivní člověk rovněž mnohem snadněji uvěří obrazu nepřítele, který mu jeho elita v určitých situacích potřebuje vnutit. A důvod nejhrůznější nakonec: v nepříliš vzdělané společnosti je mnohem jednodušší pod maskou vymyšlené hrozby zavést totalitní režim.

Kvalita vzdělávání hraje pro rozkvět společnosti velmi důležitou roli. Snižujeme-li laťku úrovně vzdělávání příliš nízko, musíme počítat s tím, že se nelze vyhnout zkázonosným následkům. Samovolně se spouští procesy, kdy společnost ztrácí schopnost přechodu k vyššímu stupni rozvoje. Jen stěží je možné tento proces sebezničení zastavit, protože intelektuální síly schopné vyvést společnost na vyšší úroveň rozvoje se vytrácí. Díky našim ministrům školství a jejich „reformám“ se k této hranici přibližujeme a mnohé západní země ji už překonaly. Nová ministryně Valachová je pravděpodobně znepokojena naším klopýtáním za školstvím západním a rozhodla se tempo urychlit. Aby se mladá generace Čechů příliš neodlišovala od národa za oceánem, jehož katastrofický úpadek vzdělanosti byl u nás ještě nedávno terčem humoru.

Je mi úzko z toho, že hlas pedagogického společenství o těchto negativních procesech je příliš slabý. I rodiče by měli přispěchat pedagogům na pomoc, aby společně pozvedli hlas, není-li jim lhostejné, že vzdělávací systém je vědomě nastaven na výchovu člověka s velmi primitivními zájmy, které se málo odlišují od zájmů obyvatel živočišné říše.

K tématu čtěte rovněž překlad stati: Odmítáním kultury se vzdáváme našeho lidství.

Čtenář/čtenářka