Hájek: Osobností roku 2015 je český prezident: Volili by jej nejen Češi. Politiky podrží „černá Angela“ a Bílý dům. Bude třeba vyměnit veřejnost. Stane se Miloš Zeman národním lídrem?

PETR HÁJEK komentuje ohlasy na zásadní poselství prezidenta Zemana (nejen) českému lidu a dovozuje, že navzdory všem nebezpečím, není ještě nic ztraceno

Prezidentu Miloši Zemanovi patří mimo jakoukoli pochybnost titul Osobnost roku. Tedy patřil by – kdyby záleželo na tom, co si myslí naprostá většina české veřejnosti. Takovému stavu, kdy většina rozhoduje, se kdysi říkalo demokracie.

Protože ji však vystřídala mediokracie (vláda médií), je ve veřejném prostoru všechno jinak. Mainstreamoví propagandisté totiž mají za úkol přeměnit „politický lid“ ve stádo poslušných. Blahobytných zombií, které se nebudou bránit otevřené diktatuře zájmů mocných nevolených v pozadí americké a bruselské politiky – tak, jako se to téměř podařilo v západní Evropě. Proto když hlava českého státu ve vánočním poselství vyjádřila to, co si myslí absolutní většina národa, stala se okamžitě předmětem dramatického mediálního útoku.

Čí je naše země?

Taková otázka vypadá nesmyslně, protože na první pohled obsahuje odpověď: Je-li země naše, je zbytečné se ptát, komu patří. Jenže právě rozpor v této zdánlivě zřejmé skutečnosti odkryla v plné nahotě hysterická mediální reakce na prezidentovo vcelku prosté konstatování: Tato země je naše – a proto nemůže být obsazena každým, kdo si vzpomene, že si ji přivlastní. Ani nikdo zvenčí nemůže za nás rozhodnout, že sem přesune „nový genofond“, aby z nás a našich dětí namixoval „novou evropskou rasu“. Aby vymazal naši historii, tradice, způsob života – a vytvořil tak Nového evropského občana, pro nějž hlavním městem bude Merkelové Berlín (takzvaně Brusel).

Budiž však spravedlivě řečeno, že tímto samozřejmým konstatováním odkryl prezident Zeman současně krásou nechtěného také svou vlastní základní „slabost“, s níž do úřadu nastupoval. Myslím tím okamžik, kdy nad Pražský hrad, symbol naší státnosti, dal vztyčit modrý hadr se zlatými pěticípými hvězdami, jemuž se – bez jakéhokoli právního základu – říká „evropská vlajka“. Přitom nic takového ani v základních smlouvách (Lisabon) Evropské unie neexistuje – a stejně je tomu s Ódou na radost jako „Evropskou hymnou“.

Miloš Zeman se proto (dosud poměrně důstojně) zmítá v pasti, kterou si sám přichystal. Tvrdí-li totiž o sobě, že je „evropský federalista“, pak chce, aby naše země byla řízena z Bruselu, hlavního města „superstátu“. Měl by tedy loajálně přijmout, když „centrální vláda“ (Evropská komise) rozhodne, že k nám „přesune“ pár tisíc migrantů podle povinných kvót. Jenže Zeman je také – naštěstí především – český vlastenec. A v kritické situaci, které nyní čelíme, v něm toto vědomí převážilo. Pán Bůh zaplať! Lze si snadno představit, co by nyní říkal a dělal Karel Schwarzenberg.

Organizátoři invaze

Ve svém poselství však šel prezident ještě dále. Vlastně jen opět konstatoval zjevné – což je ovšem ve světě přízračné „politické korektnosti“ už přímo „federální zločin“ proti totalitnímu režimu washingtonských a bruselských protektorů: Řekl, že migrační apokalypsa není spontánní tragédie, ale řízená invaze.

Teprve tato slova obletěla svět a dostala se do titulků hlavních médií na několika kontinentech. Ostatně už sám tento fakt o čemsi podstatném vypovídá. Všichni to sice vědí, všichni to vidí, ale říci, že je císař nahý si může dovolit jen malé (do akceptovaných lží nezasvěcené) děcko, nikoli prezident průměrně velké provincie na hranicích Velkého Německa. To je skutečný skandál! To bychom si mohli už rovnou říkat, jak to všecko doopravdy je, a nenálepkovat odhalenou realitu jako „konspirační teorie“ (než se mezitím stanou každodenní praxí).

Musíme se přece všichni tvářit, že letošních zhruba půl druha miliónu „ilegálů“ (a podle odhadů zhruba tři milióny připravené pro každý další rok) jsou pouze přirozeným důsledkem válek, sucha, nízké životní úrovně na jiných kontinentech. A ti kteří tím vším trpí, najednou zničehonic pochopili, že mají právo obsadit naše relativně fungující a prosperující země. Tak jakápak organizovaná invaze?

Abeceda

Prezident tak řekl A a B z dlouhé věty o naší současné dosti zoufalé situaci. Zbývá ale ještě mnoho písmen do zbytku abecedy, drsně nezastřeného popisu, jenž jediný může být základem rozhodnutí „co dělat“. A právě po oněch chybějících písmenech místní mediální kolaboranti okamžitě skočili. Ukázkově, jako obvykle, v České televizi, kde moderátor pan Dolanský lámal Milana Štěcha (předseda Senátu za ČSSD) a Miloše Vystrčila (senátor za ODS), aby prezidentova slova „odsoudili“.

Moc se soudruhům nechtělo. Prezidenta sice nesnášejí jako dva pokrevní političtí bratři (což už dávno vlastně jsou, poté, co levice i pravice splynuly v havlismu), ale současně se blíží volby, takže si to také nechtějí rozházet s veřejností. Takže z toho vylezlo, že s obsahem Zemanova projevu vlastně oba souhlasí, jen by to řekli jinak – tak, aby tomu nikdo neporozuměl (hlavně ne Washington, Berlín a Brusel).

Pana senátního předsedu, který zřejmě žije na Marsu, navíc zajímalo, jaké má pro svá tvrzení prezident důkazy. Nikdo však (včetně moderátora) si nedovolil položit otázku – KDO má být tím organizátorem invaze. To už by bylo přece jen moc. Začít v ČT hovořit o amerických „státních neziskovkách“ a poradcích organizujících tento zločin, o zničených zemích rozvrácených vojenskými intervencemi a státními převraty od Afriky po Ukrajinu, o „černé Angele“ zvoucí migranty do Německa, a poté odtud „přerozdělovaných“ povinnými kvótami do gubernií? Ne, to ne! Kam bychom to měli okna?

Vyměnit veřejnost!

Problém však je s těmi, které kdysi (v bájných časech demokratických pořádků – pokud takové vůbec kdy byly) měli politici reprezentovat: s politickým lidem. A nejen u nás. I některé mainstreamové weby musely nerady přiznat, že vánoční poselství českého prezidenta (pokud se k veřejnosti za našimi hranicemi vůbec dostalo) vyvolalo u „publika“ nadšení. Tak například echo24 konstatuje:

„...Je zjevně zřetelný rozdíl v tom, co o Miloši Zemanovi říkají západní média a politici a jak ho naopak vnímá část tamních obyvatel – dle všeho nikterak zanedbatelná.“ A pak cituje typické reakce občanů (v tomto případě německých, ale u anglických a v dalších zemích to bylo zhruba totéž):

Co s tím, se však už mainstream neptá. Odpověď by byla totiž zřejmá: Je třeba okamžitě vyměnit – veřejnost. Ostatně právě tam celý děsivý sociální experiment – organizovaná invaze, slovy českého prezidenta – ve skutečnosti směřuje. A Miloš Zeman do tohoto soustrojí hází zrnka písku. To mu určitě jen tak neprojde – a on jako zkušený matador to jistě ví. Právě pro to je jednoznačně Osobností roku – bez ohledu na všechno, co by mu bylo možné právem vytýkat.

Nesnesitelná blízkost

Stokrát opakovaná lež se nějak pořád ne a ne stát pravdou. Kavárna pěje evergreen o prezidentovi, který rozděluje veřejnost. Jenže ta je kolem něj stále pevněji semknutá – kromě té části, kterou „oddělila“ média před prezidentskou volbou, když prováděla „zdarma“ nevídanou kampaň pro jeho soupeře s cizím pasem. Lid totiž intuitivně vnímá, že další omílaná lež („u nás přece žádní migranti dohromady nejsou, tak co blázníme“), je daleko nebezpečnější.

Každému je totiž jasné, že jakmile budou v Německu a jeho nejbližších satelitech „ubytovány“ další milióny, nic nezabrání bruselským prodlouženým pažím Angely Merkelové „redistribuci“ migrantů také do naší země (toho času bez hranic). Německá kancléřka je přece ve skutečnosti jen místodržící, vykonavatel příkazů okupačních jednotek zámořského protektora – který fakticky celou invazi organizuje. A naši kolaboranti – jejich typickým představitelem je už zcela otevřeně premiér Sobotka – dostanou veškerou pomoc pro odstranění populárního prezidenta z Pražského hradu.

Osobnost se nebojí změnit názor

A on sám? No... bude si muset definitivně vybrat. Naše země nám totiž nepatří. Jako jeden z mála mainstreamových novinářů mu to ve svém komentáři v Deníku připomněl publicista Ivan Hoffman: Tady je přece „unijní“, nikoli Zemanovo. Teprve až budeme o svých věcech zase rozhodovat sami, můžeme se opravdu postavit na zadní. Opevnit hranice, znovu vybudovat armádu, hledat spojence. Maďarsko, Slovensko – a nově i Polsko – nejsou špatná volba. A docela pěkná síla.

Chce-li tedy Miloš Zeman dotáhnout svou „vzpouru“ do smysluplného cíle, bude muset změnit dres. Z evropského federalisty v českého státníka. Nebylo by na tom nic zahanbujícího – ostatně sám přece říká, že jen blbec trvá na svém, i když pozná, že se mýlil. Představa, že by se právě on postavil do čela hnutí, které by zemi nasměrovalo od zničujícího „výletu“ do Bruselu zpět do Prahy, vypadá v tuto chvíli možná ještě utopicky. Osobnost - státník by to ale dokázat měla.

A Miloš Zeman zatím prokazuje, že osobností je. Minimálně uplynulého roku. Co bude napřesrok?

Nechme se překvapit. Americká ambasáda v Praze je sice mocná. Bruselské katakomby „berlínského“ lidu rovněž.

Ale ani lid sjednocený kolem hlavy státu není málo.

Ještě není nic ztraceno.

Zdroj: protiproud.cz

Hájek Petr