Nedávno se uskutečnilo Vaše historické setkání s papežem Františkem. Jak by měli křesťané celého světa tuto událost vnímat? Znamená to, že pro křesťanství začíná nové doba?
Chtěl bych především říci, že naše setkání má velký význam. Jedná se o pokus definovat na nejvyšší úrovni společné chápání toho, kde se nacházíme a kam směřujeme. Zaprvé jako křesťanstvo, zadruhé jako lidská civilizace.
Proč byla jako místo konání vybrána Kuba?
Pro Kubu má uskutečnění této schůzky samozřejmě velký význam. I pro nás se Kuba ukázala tím správným místem. Protože se jedná jak o zemi s katolickou tradicí, ve skutečnosti se však jedná o zemi sekulární, s komunistickou ideologií. A Rusko je zemí tradičně pravoslavnou, nicméně všichni jsme vyšli ze stejného ideologického a politického kontextu. Pro mě, jako člověka, který se narodil v Sovětském svazu, tak Kuba představuje cosi známého.
Existuje však věc, která byla, zdá se, pro volbu tohoto místa rozhodující. Kuba nám dává možnost podívat se na naše historické rozdělení a konflikty, které se odehrály v evropském kontextu, jakoby z jiné perspektivy. Volbou Kuby jsme chtěli říci: ano, máme za sebou složitou minulost, nicméně zůstalo to tam, daleko. Naším hlavním cílem je naopak dívat se do budoucnosti.
V Rusku dnes můžeme pozorovat znovuzrození křesťanství a mnozí Američané o tom nevědí. Jak si vysvětlujete tento vzrůst zájmu o víru?
To, co v Rusku proběhlo v devadesátých a nulových letech, a to, co probíhá nyní, označuji jedním slovem ‒ zázrak. Protože po desetiletích ateistického režimu došlo ke skutečné obrodě víry. Toto znovuzrození se dotklo různých vrstev společnosti: prostých lidí i vzdělaných, inteligence i byznysu, také politiky ‒ všichni se dnes nějak vztahují k Církvi. A my vidíme, jak lidé často motivují své chování křesťanským přesvědčením. Proto jsme ve společném prohlášení s papežem Františkem poznamenali, že ve východní Evropě skutečně došlo k významným změnám ‒ a tyto změny možná také napomohly našemu setkání. Protože dnes jsou schopny ruská i katolická církev pohlížet na svět globálně a hovořit o problémech společně.
Všichni víme, co se nyní odehrává na Blízkém východě a v severní Africe, kde místní křesťané čelí pronásledování a likvidaci. Společně s papežem jste křesťany vyzvali, aby si všímali toho, co se děje. Co se nyní musí stát, aby se tato katastrofa zastavila?
Na Blízkém východě probíhá tragédie. Tam přeci křesťanství vzniklo. Jako výsledek vojenských zásahů a činnosti teroristů dnes vidíme dramatické snížení počtu křesťanského obyvatelstva. Jedná se samozřejmě o to, abychom společnými silami ‒ jak církví, tak lidí, kteří mohou pomoci ‒ tento proces zastavili. Musíme křesťanskou přítomnost v těchto zemích uchovat. Musíme ale udělat ještě víc. Jsem hluboce přesvědčen, že musíme společnými silami odvrátit dechristianizaci současné společnosti, protože pod tlakem sekularismu, který se stal v některých zemích zvláště agresivním, jsou křesťané vytlačováni ze společenského prostoru. Můžeme dokonce říci, že v řadě bohatých zemí se dnes křesťané necítí dobře. Je na ně vyvíjen nátlak, který směřuje k tomu, aby došlo k omezení projevů religiozity ve společnosti. To vše svědčí o tom, že existují jisté nebezpečné krizové jevy, které souvisí s existencí křesťanů. Myslím, že jsme se s papežem Františkem setkali včas, abychom mohli hluboce a podrobně tyto problémy projednat a společně dojít k závěrům, které obsahuje naše prohlášení.
Nezdá se vám, že právě na velmocích v této situaci leží zvláštní zodpovědnost? Že mají povinnost jednat a bránit křesťany?
Stav, který nyní panuje ohledně křesťanských komunit na Blízkém východě, vyžaduje samozřejmě společné úsilí všech, kdo je chce bránit. Je rovněž zcela zjevné, že s terorismem nejde hovořit na úrovni dialogu a slovních ujištění ‒ musí být užito síly. Protože jsou to právě teroristé, kdo likvidují křesťanské vesnice, vyhánějí lidi z míst, kde žijí, likvidují chrámy, kláštery, ničí posvátné předměty a historické památky.
Je nyní velmi důležité, aby Rusko, Spojené státy a další západní země a některé arabské země pracovali nad tímto konkrétním cílem: ukončení války, zlikvidování terorismu a zabezpečení projevu svobodné vůle lidí jak v Sýrii, tak v Iráku. Cílem musí být, aby tyto země žili v míru a pokoji, a aby všechny náboženské skupiny, ať již křesťanské či muslimské, mohly žít pospolu. To bude zárukou dlouhodobého míru v celé oblasti.
Jak by měla být z křesťanského hlediska vyřešena otázka imigrace? Co mají dělat země, které této problematice čelí?
Z humanitárního i obecně lidského hlediska, a samozřejmě i z křesťanského, je zapotřebí pomáhat lidem, kteří trpí. Pomoc však může být různá. Lze prostě vzít peníze z kapsy a darovat je. Jak víme, může dát hladovému buď rybu, nebo udici, na kterou si rybu chytne.
Jedná se tedy nejen o to, zda pomoc či podporu poskytovat, ale také v prvé řadě o to, aby byla zlikvidována příčina, která stojí za obrovským náporem běženců do Evropy. Příčina samozřejmě spočívá v destabilizaci politické situace na Blízkém východě. Veškeré úsilí proto nyní musí směřovat k co nejrychlejšímu vyřešení existujících konfliktů.
Ještě jednou chci podotknout, že je k tomu zapotřebí práce všech zainteresovaných… Nemůže existovat několik koalic, z nichž každá sleduje vlastní cíle, přičemž není často jasné, jaké to jsou. Je zapotřebí, aby všechny strany definovaly společný cíl a dělaly vše k jeho dosažení.
Z hlediska Američanů jsou dnes vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy velmi napjaté. Myslíte, že spojené úsilí pravoslavné a katolické církve může zapříčinit, že obě země pochopí, že jejich odmítání najít společnou řeč v klíčových otázkách se může obejít velmi draze?
Je zapotřebí udělat vše, aby se vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy zlepšily. Je zpotřebí pochopit, že se jedná o dvě silné země, kterou jsou schopny se vzájemně zničit ‒ a zničit celý svět. V žádném případě nesmí dojít k velké válce, o tom jsme hovořili s papežem Františkem. Možná to byl Bůh, kdo nás svedl dohromady právě v době, kdy se rodí mračna nad Sýrií, kde se mohou střetnout státy s obrovským likvidačním potenciálem. Musíme se za každou cenu vyhnout válce.
A pokud jde o americko-ruské vztahy, vzpomínám si na těžké roky studené války, kdy svět stál na pokraji války, nicméně křesťané Spojených státeů i SSSR se setkávali a našli možnosti, jak pracovat pro budoucnost. Měli jsme s americkými křesťanskými komunitami čilé vztahy, navštěvovaly se delegace, pořádaly konference. Pracovali jsme na společném křesťanském přístupu k problémům, které obě země rozdělovaly. Proč tak nemůžeme učinit i nyní? Proč jsme se tak odcizili? Vždyť většina obyvatel Spjených států jsou křesťané a vyznávají stejné hodnoty, patří ke společné křesťanské rodině. Musíme právě tuto zkušenost využít k novému stavění mostů, nikoliv k vytváření ještě větší propasti mezi námi.
Co je zapotřebí udělat ke zkrocení a zlikvidování terorismu? Vždyť nyní se lidstvo setkává s terorismem zcela jiného typu a jiné úrovně, jedná se o terorismus využívající nejmodernější technologie. Vzniká pocit, že tento druh terorismu silou porazit nelze…
Musíme se snažit pochopit příčiny, které poctivé lidi vedou k tomu, že se z nich stávají teroristé. Často si kladu otázku: jak je možné naverbovat poctivého člověka a udělat z něj teroristu? Přemýšlel jsem o tom hodněkrát a myslím, že se to daří proto, že lidi verbují na rádoby pozitivní cíle. Nato, aby člověk šel sám na smrt, nebo zabíjel druhé, je zapotřebí ho opravdu silně nadchnout, velmi silně ho motivovat. A čím ho motivují? Hesly: „Svět je pohroužen do zla, současná západní civilizace představuje zlo“. Vyhánějí tam Boha a jejich svět se stal bezbožným, ďábelským.
Takže jestli chceme dnes porazit terorismus, musíme se proměnit. Terorismus představuje především filosofickou výzvu. Musíme si uvědomit, co se s lidmi děje, když berou do rukou zbraň ve jménu Boha. Jsem hluboce přesvědčen, že vývoj lidské civilizace, který, bohužel, v sobě dnes zahrnuje odmítání Boha, božského a mravního zákona, představuje tu sílu, která provokuje vznik terorismu.
V tomto smyslu bylo moje setkání s papežem Františkem velmi důležité. Dvě nejpočetnější církve na světě se v podobě svých předních představitelů setkaly, aby sladily hodinky, aby pohovořily o stejných problémech, a to každý ze svého hlediska. Utvrdili jsme se v tom, že, a to vás možná překvapí, lze společné odpovědi nalézt velmi rychle. Protože oba diskutující měli společný mravní konsesus ‒ víru v Ježíše Krista, jeho přikázání a jeho zákony.
Podobná přikázání přeci existují i v muslimském světě, ba dokonce i v humanismu, tedy alespoň v počátcích jeho vývoje. Dokonce i když si vezmeme Všeobecnou deklaraci práv člověka, i ona obsahuje odkaz k mravnosti jako k tomu, co může omezovat lidská práva. Dnes ovšem žádný odkaz k mravnosti z hlediska omezení lidské svobody neexistuje. Stále více a více se bohužel vzdalujeme tomu, co nás vždy na hluboké ontologické úrovni sjednocovalo. Myslím, že pokud toto rozdělení potrvá i nadále, má lidstvo jen špatnou perspektivu. Nemůžeme žíž na jedné malé zeměkouli drceni hlubokými protiklady na ontologické hodnotové úrovni. Myslím, že mé setkání s pontifikem byla skromným vkladem při formulování tohoto budoucího mravního konsensu pro všechny lidi.
Papež František již vystoupil v Kongresu Spojených států. Nechtěl byste tam vystoupit také?
Jsem připraven obracet se k lidem v různých místech. Vystupoval jsem již v parlamentech, na zasedáních vlád, před obyčejnými lidmi pak každou neděli. Jsem otevřený k setkávání a myslím, že by nebylo špatné, kdyby tato možnost nastala.
Myslíte, že se zase s papežem Františkem setkáte?
Nevylučuji to, samozřejmě, že je to možné. Na žádných dalších schůzkách jsme se nedomluvili, nicméně protože první setkání proběhlo, může dojít i ke druhému, třetímu…
(překlad vlastní, kráceno, upraveno)
Další rozhovor s patriarchou Kirillem nabízíme zde.
Zdroj: patriarchia.ru
Kirill, moskevský patriarcha