Ano, s velkou dopomocí neúspěchů neoliberální ekonomické politiky a stejně neúspěšné neokonzervativní politiky zahraniční, začínáme měnit obraz světa.Ano, s velkou dopomocí neúspěchů neoliberální ekonomické politiky a stejně neúspěšné neokonzervativní politiky zahraniční, začínáme měnit obraz světa.
Pohleďme jak Bernie Sanders narušuje vládu manželů Clintonových nad demokratickou stranou, či jak Donald Trump, lehce a bravúrně, upozadil prezidentské kandidáty současného republikánského establismentu. A mnozí Američané se dnes k tomuto trendu přidávají. Nejsem si samozřejmě jist, zda Sanders a Trump jsou s to přinést skutečně hlubinné změny současné situace, avšak zájem voličů o ně, bez ohledu na to, jak biti a zostouzeni jsou denodenně v médiích, musím brát jako pozitivní fakt. Voliči je totiž nepodporují ani tak pro jejich postoje na ty či ony otázky, ale podporují je především proto, že nejsou sočástmi současného washingtonského establishmentu. A současně si tito voliči začínají též uvědomovat, že onen establishment dnes reprezentuje výhradně jen pověstné jedno procento nejbohatších Američanů – a nikoliv tedy je samotné.
Nové Rusko vešlo na scénu a celému světu dalo vědět o své schopnosti matovat hegemonické ambice šílených neokonzervativců, řídících americkou vládu už od doby Billa Clintona. A svět si tak začíná uvědomovat, že vedení světa směrem k míru přichází z Ruska, a nikoliv z válkychtivého Washingtonu.
Vazaly USA v Evropě uvádí takovýto vývoj pochopitelně do zmatku. Severní země EU vykořisťují jižní země EU, a Evropa celá se pak ocitá pod přívalem uprchlíků, prchajících z válek , vyprovokovaných i vedených Washingtonem, a kamuflovaných jím samotným jako války proti arabskému terorizmu. Evropané to s rostoucím podezřením sledují a začínají si uvědomovat, že jejich politické strany, které od konce 2. světové až do doby přítomné podporovali, nejsou nic než agenty Washingtonu, sloužícími jen jemu, a nikoliv tedy jim samotným. A že Merkelová, Cameron a Hollande jsou loutkami Washingtonu a nikoliv vůdci Němců, Britů nebo Francouzů.
Rusové už dnes dobře vědí, že být částí západního systému znamená být zranitelným jeho ekonomickými sankcemi i jeho zasahováním do jejich vnitřních věcí. A začínají též prokazovat, že jejich touha po nezávislosti stojí nad jejich touhou být jako partner přijímán korupčním, nemorálním a dekadentním Západem.
Americké ministerstvo financí, federální rezervní fond a finační regulátoři jsou zkorumpováni soukromými finančními společnostmi, které je řídí, úkolují a bezvýhradně slouží jednomu procentu. A stává se paradoxem, že bez ohledu na tato fakta se mnoho voličů demokratické strany, a tedy těch nejméně zámožných amerických občanů, stále ještě ohlíží po nějaké spáse - a vidí ji v Hillary Clintonové. Čili v reprezentantce onoho jednoho procenta, jejíž majetek – společně s jejím manželem – činí 153 milionů dolarů.
Všimněme si dále, co by se mohlo stát, jestliže by Američané této paní umožnili stát se americkou prezidentkou. Trump řekl, že se s Putinem o všem domluví, ale Hillary prohlásila, že ruský prezident je nový Hitler. Jak se asi chce paní Hillary s novým Hitlerem domluvit?
Nijak. To prostě nelze.
Donald Trump a Bernie Sanders hovoří o tom, jak Američané ztrácejí pracovní příležitosti a finanční nezávislost, a jak se 99 % z nich stávají otroky dluhových pastí, zatímco ti, kteří je do těchto potíží a nejčastěji pak jen k uboze placeným pracovním příležitostem ve službách dostali, se oddávají hýření z mnohamiliardových příjmů všeho druhu. Tím vším se fakt, že vláda USA slouží jen jednomu procentu svých občanů, stává stále zřejmějším.
V roce 1994 vydal Christopher Lasch knihu „Revoluce elit“. Píše v ní, že hlavní hrozba, jak se zdá, pochází od těch, kteří stojí na nejvyšším stupínku sociálního žebříčku. Jak Lasch zdůraňuje, nekonečný hlad elit po dalších penězích a další moci podkopaly konstituční základ Spojených států. Elity využily svoji moc k tomu, aby demokracii zradily.
Uspějí Američané ve snaze vybojovat si demokracii zpět?
Zdroj: vasevec.cz
Roberts Paul Craig