V posledních dvou letech, zejména od propuknutí běženecké krize, jsme stále častěji svědky novodobého sociálního inženýrství. Je nám neustále opakováno, že je tento proces nevyhnutelný a společnost se musí změnit. Musí?
Zřejmě ano. Rozhodně si to myslí místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. V předkládaném videu k tomu užívá pojmu „diverzita“ (česky „rozmanitost“, z angl. diversity). Pokud jde o systémy, jedná se o jednu z jejich základních vlastností, která jim umožňuje stabilitu ‒ v případě krize totiž uniformní systém zkolabuje jako celek, naopak v systému diverzním prodělají krizi jen jednotlivé části a celek zůstává funkční.
Otázkou ovšem zůstává, zda lze každý „systém“ vztahovat na národy či národnostní státy: není již tak svět pestrý a netvoří jeho diverzitu právě to, že každý národ má své neopakovatelné místo v dějinách, svou kulturu, své tradice? Co získáme z toho, že bude diverzita „všude“?
Timmermans říká: „Nebude žádného odlehlého koutu planety a žádného národa, který neuvidí diverzitu ve své budoucnosti. Tam lidstvo směřuje.“ Co je tím zamýšleno? Rozpad států, rozklad národů, míšení ras, tvorba „nového člověka budoucnosti“?
Ať tak či onak patří toto sociální inženýrství k tomu nejhoršímu, čím dnešní Evropská unie do složité situace přispívá.
(redakce)
Projev místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse:
-mk-