Sergej Valentinovič Česnokov je předním ruským pro-life aktivistou, zakladatelem hnutí „PRO ‒ zákaz potratů“; publicista, veřejný činitel.
Sergeji, co máte na mysli pod označením „revoluce v chování“, proti němuž tak srdnatě bojujete?
Podle našeho názoru proběhlo ve 20. století několik společenských revolucí ‒ vědecko-technická, sexuální a revoluce v chování. Ta poslední z nich se zaměřuje na vychovávání člověka egoistického, spotřebitele, který žije jen proto, aby měl komfort a byl spokojený. Jedná se o vyhraněný individualismus. Formování tohoto světonázoru dnes podporuje reklama, produkce Hollywoodu, bulvár, populární hudba, subkultury, feminismus.
Jsme svědky toho, jak se svět kolem nás rychle mění. Nedávno jsem hovořil s Holanďany. Říkali, že ještě v 70. letech minulého století byly v jejich zemi normou mnohodětné rodiny ‒ a dnes se jedná o zemi těch nejsvobodnějších mravů, kde jsou legalizovány homosexuální manželství a prostituce. Během poměrně krátké doby 30‒40 let se všechno změnilo!
Lidé se dnes chovají jinak. Svět se globalizuje a nové modely chování přebírají ze Západu i jiné státy, vždyť v informačním prostoru jsou všechny státy propojeny.
Chování lidí programuje reklama a masová kultura. V americkém filmu se po celá desetiletí podporuje svoboda morálky, snadnost sexuálních vztahů. A tento vzorec chování se lidem vnucuje. Do kontrastu je pak postaven obraz ženy s mnoha dětmi, který vyznívá negativně a odpudivě, jako život vyčerpané a hysterické ženské. Probíhá jistý druh kódování vědomí. Revoluce v chování nám ukládá nové standardy života. Obrovský arzenál k manipulaci má móda. Podívejte se, jaké kánony ženské krásy se podporovaly v posledních několika desetiletích? Top modelky se podobají figurínám na oblečení, nikoliv budoucím matkám. Móda a masová kultura popularizují obraz okouzlující krasavice lehkých mravů, podle něhož se následně chovají miliony žen. Dívky se neoblékají jako budoucí matky, které by se měly starat o své reprodukční zdraví, nýbrž jako pokušitelky. A tak je to se vším.
A jak to všechno funguje?
Funguje to takto: jistí lidé potřebují prodat konkrétní zboží. A aby ho mohli prodat, musí si lidé osvojit určitý způsob života. Vezměme si příklad z dějin. Angličané chtěli prodat zboží jako cukr nebo tabák, čaj nebo kávu, bez nichž se klidně obejdeme. Proto si vymysleli a propagovali kulturu pití čaje, kávy nebo kouření. Také se vnucovala myšlenka, že všude musí být cukr. Mimochodem řada lékařů si myslí, že se jedná o jednu z příčin takového nárůstu diabetiků ‒ cukr prostě používáme až příliš často.
Nebo si vezměte, jak se dnes prodává coca-cola nebo pepsi-cola. Neprodává se jen nápoj, nýbrž životní styl s ním spojený. A reklama vytváří tento typ chování: ten, kdo pije coca-colu je aktivní, šťastný člověk, který jezdí na bruslích, poslouchá moderní hudbu a chová se uvolněně.
Někdo chce zase prodat narkotika, a proto vznikne kultura spotřeby těchto narkotik. Podporují se hudebníci, kteří jim holdují. Jejich tvorba se propaguje. A v tom nadšení z hudby se prodává smrtelně nebezpečné zboží a další obdobná produkce. Přesně tak je to i v případě léků proti otěhotnění a hormonálních léků - někdo je prostě potřebuje prodat. A proto se začínají propagovat myšlenky jako že těhotenství může počkat, a že pro ženu je hlavní její kariéra. O tom, jakou škodu tyto léky tělu přináší, nikdo nepřemýšlí, všichni věří reklamě. Toto vše je výsledkem „revoluce v chování“. Pracují pro ni různé nástroje: televize, móda, filmová produkce.
Existuje ještě jeden fenomén, a sice subkultury. V nich se nějaký druh zboží považuje za fetiš, kdy se lidé začínají shánět po jisté značce zboží, nebo poslouchají „tu nejlepší hudbu“ a chtějí se oblékat či trávit volný čas určitým způsobem. Takových fetišů je dnes všude plno.
Teď nás zřejmě čeká další skok, nová etapa v „revoluci v chování“ – lidem je dnes vnucován nový ideál, tj. stát se doslova bezpohlavním nesmrtelným kyborgem.
Nevidím v tom nic nového. Vzpomeňme si na Adama. Čím ďábel člověka pokoušel? Říkal mu: „Budete jako bohové“. Ideál transhumanismu, to je právě onen velmi starý ďábelský ideál člověka, který se má stát bohem. Víte, když pozorujete zvířata, naše menší bratry, jak se stýkají s lidmi, ony se polidšťují – chápou jazyk, projevují emoce. To stejné se děje s člověkem, když se v chrámu setkává s Bohem, sám se stává bohupodobným. Jenže současný svět nabízí podvod. Masová kultura vnucuje uspokojení a radost: žij pestře, zemři mlád. K tomu se hodí všechny prostředky: zábava, drogy, nevázaný sex, homosexualita. Nakonec se z člověka stává zkažený jedinec, jenž umořil svou duši. Tradiční kultura nabízí jiný model chování ‒ je zapotřebí se učit, pracovat, omezovat se, odpovídat mravním normám. Pouze takto uspořádaný život vede k dobrým plodům.
Revoluce v chování má často na svědomí také rozpad tradiční rodiny…
Říká se, že se v manželství žije lehce buď v jeho první polovině, nebo ve druhé. Pokud se žije lehce v první, znamená to, že lidé žili jen pro sebe, pro své uspokojení. Ve druhé polovině pak sklízejí hořké plody: nemají děti, začínají nemoci, nikdo je nepotřebuje, už se také nemají rádi, protože v základu jejich vztahu ležel sexuální, zvířecí princip. Pokud jeden z manželů onemocní, tak ho druhý opustí nebo si najde někoho mladšího. Vše končí samotou a prázdnotou. V tradiční kultuře lidé v první polovině života, kdy jsou mladí a dokud mají síly, tak pracují, rodí děti a vychovávají je. Ve druhé polovině pak také sklízejí plody: žijí obklopeni zájmem, mají vnuky atd. Mají radost z dlouholetého stáří. Tradiční kultura tak vydává plody ještě během života.
Nedávno v Moskvě proběhl Mezinárodní festival sociálních technologií „Pro život-2016“. Řekněte nám o něm něco.
Festival zorganizovali lidé, kteří věří, že život člověka začíná od jeho počátku, tj. od početí, a pokračuje i po smrti. Pro nás je život na zemi startovní rampa pro život věčný. Proto považujeme za strašlivý fenomén právě potraty, kdy umírá dítě, unikátní lidská bytost, a zdravé ženě se tím škodí. Potrat je zločin. Naše hnutí vystupuje za to, aby bylo každé dítě hájeno zákonem již od početí. Sám jsem vzděláním historik. Když jsem se tomuto problému začal věnovat důkladně, pochopil jsem, že se jedná o hlavní problém současnosti: rodiče bojují nikoliv za život, nýbrž na smrt se svými dětmi. Během celého 20. století na potratových klinikách zemřelo více lidí, než ve válkách. Jakmile jsem to pochopil, již jsem nemohl žít v klidu a začal jsem s těmito fakty seznamovat veřejnost.
Dnes do života vstupuje mládež, která se narodila v 80. ‒ 90. letech. Jejich vědomí je v mnohém zformováno právě „revolucí v chování“, o níž hovoříme. Dívky chtějí dělat kariéru, seberealizovat se, cestovat. Nechtějí rodit děti. Proto po tom porodním boomu, jehož jsme právě svědky, nepochybně přijde demografický úpadek. A právě dnes musíme všechny zalarmovat. Otázka zní takto: buď náš stát přijme zákony stimulující porodnost, nebo naši zemi začnou obydlovat lidé z jiných zemí ‒ ti, kdo lépe dodržují přikázání „ploďte se a množte se“. A původní obyvatelstvo Ruska ztratí své pozice. Budou zde žít jiní lidé. Vzpomeňme, co se stalo v Srbsku, když tam došlo k porušení demografické rovnováhy ‒ proběhla humanitární katastrofa, započaly etnické konflikty. Proto se musí ruské obyvatelstvo probudit a navrátit se k tradičním hodnotám a zakládat mnohočetné rodiny. Jenom v tom případě bude mít „ruský svět“ budoucnost.
(překlad vlastní, upraveno)
Zdroj: stoletie.ru
-mp-