Německá kancléřka Angela Merkelová nad sebou třímá prapor obhájce sexuálních menšin a feminismu. A snaží se tímto praporem mávat v každé zemi, kterou navštíví.
Nedávno například v Moskvě požádala během setkání s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem, aby se tento snažil ovlivnit situaci „s právy sexuálních menšin v Čečensku“. Před pár dny pak navštívila Saúdskou Arábii a demonstrativně si nezakryla vlasy šátkem, a to přesto, že se jedná o centrum islámského světa. S hlavou státu pak hovořila o „porušování lidských práv a rovnoprávnosti žen“.
Jak reagoval král Salmán ibn Abdul-Azíz al-Saúd na téma „ženských práv“, to nevíme. Merkelová ale zjevně ani žádnou reakci nečekala – ani od Putina, ani od saúdovského krále. Hlavní pro ni bylo něco jiného – chtěla ukázat, že je světovým lídrem mezi bojovníky za „genderovou svobodu“.
Politické hry v Německu
Vrcholný čečenský představitel Ramzan Kadyrov již dříve na setkání s Putinem odmítl novinářské zprávy, že by v Čečně docházelo k pronásledování sexuálních menšin. Kreml dále prohlásil, že nemá důvodu Kadyrovovi nevěřit. Jenže opakuji: německou kancléřku nezajímají ani novinové zprávy o „pronásledování“ sexuálních menšin, ani naše dementi.
Zjevný přesun pozornosti Merkelové do oblasti „netradičních hodnot“ vyvolává otázky. Copak k „nim“ sama patří? Možná, že ano. Ale to není důležité. Důležité je, že si vpředvečer zářijových voleb do Bundestagu Merkelová připravuje voličskou základnu. A pokud budeme brát sexuální menšiny jako prosté voliče, není radno je podceňovat. Jaký je pro každého systémového politika, ať již v Německu, Francii, Španělsku nebo v Holandsku aj. rozdíl, kdo za něho hlasuje, pokud tyto hlasy přinesou vítězství? Je to podobné jako ve starém dobrém římském vtipu o penězích, které nesmrdí.
Nevratné vítězství menšiny
Proč se ale Merkelová tak zajímá o práva sexuálních menšin? Copak opravdu mohou být jazýčkem na vahách? Nikdo vlastně neví, kolik jich je. Jenže duchem úplné „genderové svobody“ je prodchnuta nejen německá, nýbrž celá evropská společnost. To je jisté. Jedná se o menšinu, která má na společnost vliv, jako by byla většinou.
„Genderová teorie“, jež ještě před 40 lety zajímala pouze psychiatry a sexopatology a analyzovala příčiny vzniku sexuálních úchylek, se dnes proměnila na „genderovou ideologii“. Pronikla do celé západní společnosti, tj. politiky, byznysu, vzdělání, vědy, zdravotnictví atd.
Merkelová, jako každý systémový politik, s tím dnes musí počítat.
Jak se z teorie stane ideologie?
Iniciátorkami proměny této „genderové teorie“ na „genderovou ideologii“ se staly radikální představitelky feminismu v USA a Evropě. Poprvé se „genderové“ terminologii podařilo proniknout do mezinárodního politického slovníku díky úsilí aktivistek feministického hnutí na čtvrté Konferenci o právech žen v Pekingu v roce 1995. Pod zástěrkou boje za rovnost pohlaví se feministkám podařilo prosadit do výstupních dokumentů z konference nové pojmy, mj. gender. Smysl této manipulace s významy spočívá v tom, že feministky, které patří do globálního liberálního establishmentu, nemohou rozvíjet své myšlenky v globálním měřítku bez toho, že by nezavedly nové pojmy do vědomí ostatních lidí. K dnešnímu dni dosáhly všeho, co chtěly: dnes máme podle všeho ne dva „gendery“, tj. podle přirozeného lidského pohlaví, nýbrž 40 nebo 50. Nikoliv náhodou se nově zavedená zkratka LGBT nově rozšiřuje o Q – LGBTQ. Doplňování dalších tajemných písmen do této zkratky zřejmě nebude mít dlouhého trvání.
Vítězství nad selským rozumem
Dnes jsme již téměř zapomněli na „feministky“ – pojem „gender“ nyní šíří celý světový establishment, mj. B. Obama, H. Clintonová, nový francouzský prezident E. Macron, a samozřejmě Frau Merkel a mnoho dalších.
Pojem „gender“ dnes bez problémů prochází dokumenty mezinárodních organizací. Na konci ledna 2016 se začal v OSN vpředvečer zasedání rady pro lidská práva šířit dokument úředníků této organizace na téma „ochrany rodiny“. Píše se v něm přímo, že „v rámci mezinárodního práva ohledně lidských práv neexistuje konkrétní definice rodiny“.
Ba co víc: rok předtím Komise OSN pro lidská práva zavedla úřad odborníka na ochranu práv LGBT, jenž bude bojovat za legalizaci homosexuality na celé planetě, včetně prosazení zákazu pro psychiatry, aby chápali homosexualitu jako nemoc a léčili ji.
Termín „gender“, jenž nahradil výraz „pohlaví“, dokonce uvádějí materiály Světové zdravotnické organizace. Na jejích oficiálních stránkách se lze dočíst:
„Pohlaví má vztah k biologickým a fyziologickým charakteristikám, které označují muže a ženy. Gender definuje sociálně podmíněné role, chování, činy a atributy, které daná společnost považuje za vhodné pro muže a ženy“.
Dura lex, sed lex
„Genderová teorie“ se stala ideologickou, protože se proměnila v náboženství Západu, které je ukotveno v evropském právu i na národní úrovni jednotlivých států – členů EU. Spočívá v základu systému vzdělání, je zakotvena v zákonech o manželství, rodině aj. Téměř všechny evropské země povolují zákonem stejnopohlavní sňatky. Evropské rodinné právo zrušilo pojmy „otec“ a „matka“ a místo toho zavedlo označení „rodič 1“ a „rodič 2“ – a to proto, aby měli homosexuálové, kteří mohou adoptovat nezletilé děti, stejná práva.
V lednu 2006 přijal Evropský parlament rezoluci č. B6-0025/2006 o „Homofobii v Evropě“. Ve skutečnosti se v ní píše o rozhodnutí zlikvidovat Božský úradek s lidmi a setřít hranice mezi mužem a ženou. V červenci 2013 Rada Evropy přijala rezoluci k referátu „Překonání diskriminace na základě sexuální orientace a genderové sebeidentifikace“ s výzvou pro politiky „věnovat se vztahům a dialogu s LGBT komunitami, a to i prostřednictvím účasti na průvodech homosexuálů“.
Hlavní oběti? Děti
Ve výše zmíněné rezoluci Evropského parlamentu z roku 2006 se zvláště důrazně píše o školách, univerzitách a médiích, skrze něž má probíhat propaganda zaměřená na děti.
V roce 2010 byly v Německu přijaty tzv. Standardy sexuální výchovy v Evropě. V kapitole o „základech a cílech“ sexuální osvěty se píše o tom, že se zakládají na „přísné genderové rovnosti, sebeidentifikaci a přijetí různosti“. Sexuální výchova pak má začít „od narození“.
V březnu 2016 přijala Rada ministrů Rady Evropy strategii „o zachování práv dítěte v období let 2016–2021“, jež v podstatě znamená přímý útok proti dětem. Rada Evropy je tak rozhodnuta „zkoumat situaci s LGBT dětmi a s dětmi s intersexuální orientací v otázkách realizace jejich práv.“
Copak tohle potřebuje komentář?
Kde Německo vezme nové obyvatele?
Z výše řečeného plyne, proč Merkelová demonstruje zájem o sexuální menšiny. Chápe vůbec, že „genderová ideologie“ nezaplní demografické díry v její zemi? Samozřejmě, že to chápe. Z toho se dá odvodit právě politika „otevřených dveří“ ohledně migrantů.
Noviny Rheinische Post počátkem tohoto roku publikovaly část materiálů z tajné vládní zprávy, z níž plyne, že „rozhodnutí kancléřky SRN Angely Merkelové vpustit do země 1,5 milionu muslimských migrantů v období let 2015–2016 nebylo jen humanitárním gestem, nýbrž především snahou předejít demografickému úpadku Německa a zachovat životnost německého sociálního státu“. „Německo potřebuje trvalý přísun migrantů v rozsahu 300 000 za rok, aby si udrželo stabilní úroveň obyvatelstva do roku 2060“, píše se ve zprávě dále.
Merkelová to vše moc dobře chápe. Mj. také to, že realizací této politiky zapříčiní, že brzy bude německé původní obyvatelstvo nahrazeno lidmi z Blízkého východu. Ti ovšem hluboce pohrdají jak „genderovou ideologií“, tak těmi Němci, kteří se jí fanaticky drží. V tuto chvíli je pro ni ovšem důležitější získat voliče.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Игорь Пшеничников - В преддверии выборов в Германии Меркель ищет поддержку со стороны секс-меньшинств vyšel 10. května 2017 na radonezh.ru.
Zdroj: radonezh.ru
Pšeničnikov Igor