Proces nad další bandou násilníků ukázal, k jakým středověkým hrůzám dochází v malých městech staré dobré Anglie. Tou nejpotlačovanější vrstvou společnosti se ukázala být chudá bělošská většina, která se ocitla v zajetí národnostních menšin. A ti, kdo se odváží na stav věcí upozornit, toho následně velmi litují.
V britském Newcastlu proběhl v srpnu soud s osmnácti zločinci. Jejich případ vypadá, jako by ho zkopírovali z nechvalně známých událostí v Rotherhamu a Rochdale.
Případ Newcastle
V Newcastlu rovněž operovala skupina, kterou se nepodařilo roky chytit. Zločinci znásilňovali mladé dospívající dívky, dávali jim drogy a poté je nutili k prostituci. Místní policie podle všeho tento výnosný obchod kryla – všechny stížnosti místních obyvatel a příbuzných obětí tak zůstávaly bez odpovědi.
Stejně jako v Rotherhamu i zde se jednalo o silný etnický akcent zločinů. Všechny oběti sexuálního násilí jsou bělošské dívky od 13 do 25 let. Všichni zločinci pocházejí z Pákistánu, Indie a Bangladéše. Většina z nich se v Newcastlu narodila a žije v něm, mají britské občanství. Ve stejném procesu je obviněna také jedna místní obyvatelka, běloška, která dívky lákala.
První stížnosti nezletilých (13–14 let) policie v Newcastlu obdržela již v roce 2011, záhadným způsobem však zůstaly bez následků. Habibura Rahíma několikrát zastavila policie, když řídil svůj offroad plný nezletilých opilých dívek a dospělých mužů-muslimů. Po prohlídce ho ovšem propustili. Rahím dnes čelí obvinění ze sedmi znásilnění a kuplířství.
Jiná nezletilá dívka obvinila ze znásilnění Bahmani Ahmadího již v roce 2012, nicméně ten zůstal na svobodě až do roku 2014. Místní policista, jež případ řešil, ho nezačal ani vyšetřovat. Dnes je Ahmadí souzen za sérii znásilnění a organizaci bordelu.
Až v roce 2014 policie Northumbrie pochopila, že se v jejím rajónu, kam patří i Newcastle, děje něco podivného. Využila svého očka ve městě a dostali se na stopu muslimské bandy, kterou tvořilo několik desítek lidí. Součet jejich zločinů – znásilnění, nucení k prostituci a užívání drog, bití aj. – nelze ani odhadnout.
Během operace „Svatyně“, která probíhala více než rok, policisté našli 278 obětí. Nejhorší fakt spočívá v tom, že se jednalo většinou o nezletilé. Manipulovali jimi, někdy je zastrašovali či přímo fyzicky napadali. Rahím například přesvědčoval dívky, že se mají oddávat sexu s jeho přáteli „z lásky k němu“. Pokud se děvčata snažila kontaktovat policii, setkala se na stanicích buď s podplacenými nebo zastrašenými policisty, kteří se báli cokoliv proti pákistánským banditům podniknout.
Soud, který proběhl v srpnu, byl již čtvrtý, který se týkal bandy z Newcastlu. Jména a příjmení zločinců policie dovolila oznámit teprve v den, kdy došlo k vynesení rozsudku.
Zjevný nebo nedůležitý rasismus?
Případ Brity otřásl. Šokovala je nejen krutost násilníků, nýbrž také jejich pevné přesvědčení o své vlastní bezúhonnosti. Svědci během procesu vypovídali, jak jednoho z banditů chytili v autobusu bez lístku. Když ho revizorka oslovila, Pákistánec na ni začal křičet:
„Bělošky jsou dobré leda jako odpadkový koš a na to, abych je píchal“.
V politicky korektních britských médiích se pomalu objevují názory, že stovky zločinů násilníků na britských děvčatech skrývají rasistický motiv. Ba dokonce, že by za podobné skutky měly být vyšší tresty. Vždyť násilníci z Newcastlu se ocitnou za pár let na svobodě, vrátí se domů – a hrůzy se do malého města opět vrátí.
Bývalý hlavní prokurátor lord MacDonald se k tomu v rozhovoru pro BBC vyjádřil maximálně opatrně:
„Považovat mladé ženy za odpad, považovat je za lehce dostupné, to se stalo v některých našich menšinách velkým problémem. Ten ovšem nelze řešit prostřednictvím zákona, nýbrž v samotných menšinách.“
Slovní ekvilibristika nepomohla: muslimští aktivisté a liberální média prohlásili lordovy výroky za „rasistické“ a nabídli za ně vlastní správnou mantru o tom, že „zločiny neznají národnost“.
Případ Sarah Championové
Daleko otevřeněji a příkřeji se o skandálu v Newcastlu vyjádřila představitelka stínové vlády z řad opozičních labouristů Sarah Championová. Z hlediska své levicově-liberální strany ovšem doslova zažehla požár.
Za prvé publikovala stať v pravicovém tabloidu The Sun (majitel novin, Rupert Murdoch, aktivně hájil Brexit a staví se proti přijímání migrantů), v níž se kriticky opřela do postoje předsedy své strany Jeremy Corbyna.
Za druhé začala svůj text sice očividným, nicméně šokujícím politicky nekorektním faktem:
„V Británii existuje problém s pákistánskými muži, kteří znásilňují a zneužívají bílé dívky“.
Championová má pro výroky podobného typu důvod. Stala se členkou rotherhamské rady za labouristickou stranu v roce 2012, kdy se rozhořel předchozí skandál s pedofilními Pákistánci: „Seděla jsem, poslouchala výslechy a nemohla věřit svým uším“, řekla později.
Začala se podobnými případy zabývat a zjistila, že Rotherham není výjimkou, nýbrž spíše ukázkou trendu. V desítkách anglických měst muslimští muži znásilňovali a ponižovali bílé dívky. A policie odmítala případy vyšetřovat ze strachu, že bude obviněna z „rasismu“. Ba co více – britští soudci nevěřili výpovědím obětí a místní úřady jim odmítaly pomáhat.
Činnost Championové v roli ochránce práv ji vynesla na post vrchního sekretáře v otázce práv žen a rovnosti ve stínové vládě labouristů. Přirozeně tak považovala za svou povinnost vystoupit na obhajobu obětí násilí v Newcastlu. Reakce na její stať ji zjevně překvapila.
Zaútočili na ni její spolustraníci, kteří publikovaný text označili za „ukázkovou propagandu zla“. Do čela útoku se postavila pákistánská muslimka Naz Shahová, jež zorganizovala podpis kolektivního dopisu do redakce novin The Sun s požadavkem „nepoužívat nacistickou rétoriku“.
Championová si uvědomila, že bude muset ustoupit. Začala se aktivně kát, zříkala se svých slov a tvrdila, že redaktoři novin zkreslili její text. Navíc také podepsala dopis stovky labouristických poslanců. Avšak ani vlna sebekritiky, ani impozantní zkušenosti z oblasti lidských práv ji nemohly zachránit: dva dny po zveřejnění článku ji Jeremy Corbyn propustil ze stínového kabinetu.
Naopak politický kapitál Naz Shahové, jejíž matka byla kdysi uvězněna za vraždu vlastního pasáka, po této epizodě výrazně vzrostl. Dokonce jí odpustili i antisemitismus – nedávno totiž přišla z návrhem vyřešit konflikt na Blízkém východě tak, že se „vezme celý Izrael a přemístí se do USA“.
Smrtící objetí liberální strany a menšin
Odstranění známé obhájkyně lidských práv Championové není jen epizodou vnitřního boje v labouristické straně. Liberální establishment se ve spojenectví s menšinami snaží nadobro umlčet každého, kdo nazývá věci pravými jmény, pokud tato pravda zasahuje do doktríny tolerance a multikulturalismu.
Problém se znásilněními bílých dívek v celé zemi tak nemůže být nejen vyřešen, dokonce se o něm ani nemůže mluvit. Pokud jde o rasismus namířený proti bílé většině, jsou zde kladeny absolutní tabu. Levicové strany jsou připraveny bojovat za práva jakékoli menšiny, jen ne za práva nejvíce utlačované britské třídy, tj. místního proletariátu.
Tito lidé mohou být biti, okrádáni, znásilňováni. Pro labouristy, stranu, která vznikla k ochraně pracujících lidí, zůstávají stejnými „bílými odpadky“, jako pro místní muslimy.
Morální a každodenní klima Anglie se nyní mění přímo před našimi očima. Kriminalita a drogy, krutost vůči ženám a dětem, policejní korupce a beztrestnost banditů… Proces v Newcastlu zjevně ukázal, jak se jedna z nejvíce civilizovaných zemí planety blíží k barbarství „třetího světa“.
V čele tohoto procesu stojí paradoxně nejprogresivnější strany v zemi.
Obyčejní Britové si již dosti užili kouzel islamizace s jejími teroristickými činy, „vraždami ze cti“ a hromadnými znásilňováními. Proto dělají vše, co je možné, aby Brexit urychlili. Nedávný průzkum provedený London School of Economics ukázal, že více než dvě třetiny Britů chtějí vystoupit z Evropské unie. Vidí v tom poslední šanci zpomalit nekontrolovanou migraci a úpadek své země do středověkých pořádků.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Виктория Никифорова - Английская диктатура толерантности стала прикрытием для педофилов vyšel 21. srpna 2017 na vz.ru.
Zdroj: vz.ru
Nikiforova Viktorija