Ne vše, co Macron na University La Sorbonne řekl, bylo uveřejněno v českých novinách. Proto bude užitečné tyto informace doplnit, aby před volbami česká veřejnost věděla, kam přesně se pod vedením Macrona a Merkelové Evropa řítí.
Podle Macrona má být Evropská unie společným prostorem pro migranty a uprchlíky, aby se již nikdy nestalo, že jimi bude nějaký stát zahlcen.
Macron prohlásil, že uzavírání hranic by bylo iluzorní a neefektivní a že rychlejším a efektivnějším řešením bude Evropská azylová kancelář.
Macron dále navrhl financování rozsáhlého vzdělávacího a integračního programu pro migranty na evropské úrovni.
„Přivítat je (migranty) je naší povinností jako evropských občanů,“ prohlásil.
Nezávislé jednání v rámci národních obranných strategií označil Macron jako zraňující pro Evropu. Proto chce zřízení evropského protiteroristického úřadu a evropské armády (Koho prohlásí za teroristy – džihádisty nebo tzv. populisty, kteří budou pro centralistický moloch ohrožením?). A také vytvoření společné doktríny prostřednictvím Evropské zpravodajské akademie (Které země prohlásí za nepřátelské – Rusko?).
Afrika se podle Macrona musí stát evropským privilegovaným partnerem:
„Nemůžeme se již na Afriku dívat jako na hrozbu, ale musíme na ni hledět jako na privilegovaného ekonomického partnera. Pokud Evropa nevyužije této příležitosti, udělají to jiní a Evropa pak ponese důsledky“.
Macron předložil nové vztahy s Afrikou jako třetí pilíř ozdravného programu pro Evropskou unii.
Dále žádal, aby Evropa začala budovat v Africe rozsáhlou vzdělávací a zdravotnickou síť, aby již Afričany nic nenutilo emigrovat do Evropy. (U nás sbíráme víčka, aby se naše děti mohli léčit, a 1,5 miliardě Afričanů budeme financovat vzdělávací a zdravotnickou síť? Aby ti správní lidé dostali ty správné kontrakty? Aby evropské korporace mohli v Africe dělat nábory pro levnou pracovní sílu?)
Macron jinými slovy odhodil veškeré iluze o obraně Schengenu a oznámil občanům Evropské unie, že je jejich lídři předhodí masové migraci z Afriky výměnou za investiční příležitosti v Africe.
Rozvojové státy trvají na tom, aby pro jejich občany zůstaly cesty do Evropy otevřené. Hodnota remitencí (peněz, které migranti posílají zpět do svých zemí) přesahuje několikrát hodnotu humanitární pomoci, kterou tyto státy dostávají. Proto jsou pro ně remitence důležitým finančním zdrojem a proto trvají ve smlouvách s Evropskou unií na otevření legálních migračních cest do Evropy.
A co by Evropská unie – unie lobbistů – pro byznys neudělala?
Celá šaškárna s tzv. migrační krizí, která byla ve skutečnosti řízenou a organizovanou migrací do Evropy, měla sloužit jedinému cíli.
Obalamutit občany EU, že je migrace trvalým a objektivním procesem, který nelze zastavit hranicemi, aby se nevzpouzeli de facto otevřeným hranicím s Afrikou a nadnárodnímu azylovému řízení.
Politici evropských států tak obětovali své spoluobčany zájmům soukromého byznysu.
Oni ve svých opancéřovaných limuzínách a za vysokými zdmi svých sídel s migranty problémy mít nebudou.
V příštím roce má být na podzim na summitu OSN v New Yorku schválen Globální zákon pro migraci (Global Compact for Migration), který předává rozhodnutí o azylu a o počtu delegovaných migrantů do toho či onoho státu na ještě vyšší úroveň – OSN.
Té OSN, ve které je po rozpadu sovětského bloku nejmohutnější hlasovací skupinou blok 57 islámských zemí (včetně palestinské samosprávy), a se kterou evropští byrokraté velmi těsně spolupracují a mohutně ji dotují.
Ptejme se našich politiků před volbami, jak se ke schválení Global Compact for Migration staví. Jak se staví k návrhům Macrona, o kterých již Merkelová prohlásila, že je podpoří. Zda jsou ochotni i za tuto cenu setrvat v Evropské unii – a pokud ne, co tedy udělají?
Současní lídři EU patří ke klice, která chce zlikvidovat národní státy. EU se má pod jejich vedením stát multi-kulti mišmašem s masovou migrací z Afriky a z dalších rozvojových států.
Legalizace migrace do EU přinese evropským korporacím výhodné smlouvy a levnou pracovní sílu a vzájemně antagonistické skupiny v EU se pak nikdy nebudou schopny dohodnout na nějakém odporu vůči vrchnosti – a o to vše jde v první řadě.
Zdroj: www.ilgiornale.it, zvedavec.org
-mp-