Při sledování průběhu katalánského referenda jsem si při pohledu na brutalitu španělských policistů a civilní gardy živě vzpomněl na zásah policejních sil a Lidových milicí proti demonstracím při prvním výročí srpnové okupace v roce 1969.
Český smysl pro šibeniční humor nezklamal a okamžitě se vyrojila celá řada vtipů, ke kterým jsme se vrátili na konci osmdesátých let, když se zase začalo demonstrovat. Dva z nich se týkaly definice policejního obušku. První tvrdil, že obušek je tlukoucí srdce Strany, druhý ho pak charakterizoval jako vulkanizovaný marxismus-leninismus. S ohledem na to, že Evropská komise i Evropský parlament podpořily ráznou akci vlády v Madridu jako obranu evropských principů, myslím si, že ony gumové projektily a španělské policejní obušky představují podobně vulkanizované pojetí evropských hodnot.
Nikdy bych se nenadál, že se historie může takto opakovat. A obávám se, že bude ještě hůř. Před 48 lety po srpnových demonstracích, které nakonec v centru Prahy musely potlačit československé, nikoli sovětské, tanky, přišla normalizace. Udávání, fízlování, lámání charakterů s jediným cílem – abychom zapomněli na názorovou pluralitu a pár měsíců svobody. Atmosféru ve společnosti prostoupil strach z ideologických fanatiků, kteří pár let byli na koni. Za největší nebezpečí považovali to, že by se zase o některých věcech začalo diskutovat.
Zřejmě si dobře pamatovali výrok T. G. Masaryka, že „Demokracie je diskuse“. Proto pronášet jiný názor než ten oficiální mohli jen osoby označené za nepřátele režimu, agenty imperialismu, případně ještě ztroskotance a samozvance. Zdá se, že si pomalu zopakujeme i tuto smutnou kapitolu našich dějin. Od toho máme Evropské hodnoty při ministerstvu vnitra, které neopomenou označit za ruského agenta každého, kdo se snaží vyvolat veřejnou diskusi o základních otázkách týkajících se Evropské unie, NATO, konfliktu na Ukrajině, atp.
S ohledem na to, že podobné iniciativy mají podporu v Bruselu a vznikají jako houby po dešti v dalších členských státech EU, nevylučuji, že tyto „nevládní neziskové organizace“ při unijních ministerstvech vnitra či bezpečnosti budou tím poutem, které ochrání Unii před hrozícím rozpadem. Chtělo by to nějakého odvážného evropského politika, který zavelí: „Práskači všech zemí spojte se!“ Myslím, že to je role pro Emmanuela Macrona.
Aby ta paralela s dávnou minulostí v tomto týdnu byla dokonalá, přijal Evropský parlament rezoluci, která odsuzuje pronásledování tří nebo čtyř Krymských Tatarů. Brutální zásah proti katalánským voličům, občanům EU, nekomentoval. Za totáče se v podobné situaci oficiálně protestovalo proti lynčování černochů v jižních státech USA...
Zdroj: prvnizpravy.cz
Bašta Jaroslav