Východní Evropa je stále více zatěžována břemenem, které jí přináší protiruská politika kolektivního Západu řízená z Washingtonu a Bruselu. Stará Evropa má nahromaděné ekonomické zdroje a tak si může dočasně pohrávat s protiruskými sankcemi. Škody, které to způsobuje jejich ekonomice, nejsou tak citlivé jako v případě východní Evropy, jíž protiruská hysterie přináší pouze ztráty.
Ze všech východoevropských států zcela podporuje protiruské sankce pouze Polsko. Vzhledem k tomu, že přijalo jako státní ideologii nenávist vůči Rusku, usiluje nyní Varšava o regionální hegemonii tím, že potlačuje nejen proruské, ale dokonce i umírněné názory na Rusko, které přicházejí z východoevropských zemí.
Polsko je členem Visegrádské čtyřky – spolu s Maďarskem, Českou republikou a Slovenskem. „Čtyřka“ se snaží v rámci EU provádět koordinovanou politiku, ale názory zemí, které ji tvoří, se neshodují vždycky. Poněkud samostatně stojí Maďarsko, které vykazuje stále větší politickou a ekonomickou nezávislost.
„EU nerozumí tomu, že ve vztahu k Rusku je nutné prokázat sílu i připravenost ke spolupráci. Evropská politika vůči Rusku je špatná, protože je příliš jednostranná. Maďarsko má jen omezený vliv, poslední slovo mají velké státy EU, které sankce vůči Ruské federaci tvrdě vyžadují. Vzdali jsme se našeho veta, abychom zachovali soudržnost EU“, uvedl maďarský premiér Viktor Orbán v rozhovoru pro německý Welt am Sonntag.
Obrat na Východ
Hovoří se zde o podporu Budapešti v souvislosti s balíčkem sankcí, které Brusel zavedl proti Rusku. Zpočátku byla Budapešť proti sankcím, nicméně pod tlakem EU je byla nucena podporovat. Maďarskou neochotu účastnit se protiruských tanečků – navzdory partnerství s Polskem – umožňuje vysoká míra rusko-maďarské spolupráce.
Poté, co V. Orbán před několika lety začal hovořit o „obratu na Východ“, zintenzivnilo Maďarsko poměrně významně spolupráci s Čínou a Ruskem. Peking investoval do maďarské ekonomiky miliardu eur, otevřel zde pobočku Čínské banky a několikrát zvýšil svůj vývoz na maďarský trh.
Moskva také dále rozvíjí spolupráci s Budapeští v oblasti informačních a komunikačních technologií a energetiky. Souhlasila, že se bude podílet na výstavbě jaderné elektrárny Paks a na dodávkách plynu maďarským spotřebitelům na období po roce 2021.
Pouze v první polovině roku 2017 se obrat obchodu mezi našimi zeměmi zvýšil o 30%. Během návštěvy Vladimíra Putina v Budapešti v únoru 2017 V. Orbán konstatoval, že Maďarsko musí hájit své ekonomické zájmy v podmínkách, kdy se rusofobie stala v Evropě módní.
Proti protiruským sankcím vystupuje také Česká republika. Podle údajů za listopad 2017 vzrostl obchodní obrat mezi oběma zeměmi o 40%, ale kvůli sankcím nedosáhl rekordních ukazatelů z období let 2012–2013, kdy se jednalo o 14 miliard dolarů.
Slovensko podpořilo – stejně jako Maďarsko – sankce proti Rusku „kvůli jednotě EU“. Od té doby slovenský premiér Robert Fico nejednou opakoval: Bratislava považuje za svou povinnost udržovat přátelské vztahy s Ruskem a Čínou.
Obavy Budapešti, Prahy a Bratislavy ohledně zpřísnění sankcí vůči Rusku jsou důsledkem výhod, které těmto zemím přináší spolupráce s Moskvou. A to především v oblasti dodávek energie. Polské alternativní dodávky dražšího plynu z USA prostřednictvím přístavu Świnoujście varšavským sousedům z Visegrádské čtyřky nevyhovují. Proč platit Washingtonu 200 dolarů za 1000 kubických metrů modrého paliva, když je lze koupit z Ruska za 170 dolarů? Jedná se o zdravý pragmatický přístup.
Ekonomika především
Česká republika patří mezi deset nejvýznamnějších obchodních partnerů Německa (obrat za prvních šest měsíců roku 2017 dosáhl přibližně 60 miliard EUR). Německý export na Slovensko činí 17 miliard dolarů, do Maďarska 28,4 miliardy dolarů. Moskva a Berlín uskutečňují řadu energetických projektů, a to včetně práce na plynovodu „Nord Stream“, který je budován na dně Baltského moře. K plynovodu se dále připojí Rakousko, Maďarsko a Česká republika – zachování stávajícího režimu tranzitu ruského zemního plynu do Evropy by bylo výhodné pro výše uvedené tři členy Visegrádské čtyřky. Budapešť, Praha i Bratislava by se chtěly vrátit k situaci v roce 2013, kdy na Ukrajině neprobíhala žádná válka, v Kyjevě vládl předvídatelný Janukovyč a ruský tranzit plynu klidně probíhal prostřednictvím ukrajinské plynové dopravní soustavy na Slovensko, do Maďarska, České republiky i do ostatních zemí EU. A každý dostával svůj podíl z tranzitu.
Dějiny však nelze vrátit zpět. Maďarsko, Česká republika a Slovensko se proto snaží přizpůsobit se nové politické a ekonomické situaci a zachovat postavení energetických partnerů Ruska. Sankce jim v tom brání a činí jejich ekonomiky závislé na politických rozmarech Bruselu.
Vezměme si například „Nord Stream“: Německo, evropská „těžká váha“, má zájem na jeho realizaci, a proto si může dovolit odlišné chování od ostatních zemí EU. „Slabé váhy“ typu Maďarska, Slovenska, České republiky a dalších zemí jsou nuceny téměř prosit o povolení spolupráce s Moskvou „těžké váhy“.
Typickým příkladem je Bulharsko, kterému Brusel tuto spolupráci odmítl. Sofie v důsledku toho odmítla ruské investice do výstavby jaderné elektrárny Belene a výstavbu plynovodu „South Stream“ z Ruska podél Černého moře do Bulharska a odtud do Srbska, Maďarska a Rakouska. V budoucnu nešlo vyloučit ani připojení České republiky a Slovenska. Jenže těžká ruka starého Bruselu dopadla na krk mladých Evropanů, donutila je, aby přijali zjevně nerentabilní krok a řekli Rusku „ne“.
Mimo to je zjevné, že stará Evropa nemá zájem na zvyšování životní úrovně ve východní Evropě tak, aby dosahovala jejich úrovně. Východní Evropa zůstává pro západní trhy výhodným trhem pro výrobky s nižší kvalitou a zásobárnou levné pracovní síly. Bez těchto zdrojů by se západoevropské hospodářství zpomalilo a nebylo by schopno udržet aktuální ukazatele životní úrovně svého obyvatelstva. A to by mohlo vést ke společenské nespokojenosti a poklesu ratingu politiků.
To znamená, že východní Evropa je odsouzena k tomu, aby se na Západ dotahovala, ale nikdy ho nedohnala. A s pomocí vhodných politických a finančních opatření Brusel dělá vše pro to, aby se tak nestalo. Evropské média označují Orbána za „diktátora Evropy“ a českého prezidenta Zemana za „pražského Putinova agenta“. A to vše pouze proto, že vedou klidný partnerský dialog s Ruskem.
Kdo z koho profituje?
Podívejme se ještě jednou na příklad Bulharska – německé koncerny zde profitují z nejlevnějších nákladů na vyráběné výrobky (mzda činí pouze 4,4 euro za hodinu). Berlín drží Sofii ve finančních kožených rukavicích programy strukturální regulace bankovního sektoru, průmyslového sektoru apod.
Přitom fakt, že sankčních tlaky na Rusko nemají perspektivu, v Bruselu chápou. V listopadu minulého roku generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland nevylučoval revizi balíčku sankcí, aby se zabránilo ruskému odchodu z PACE: „Kdyby Rusko odešlo, bylo by to velmi, velmi špatné... Pro Evropu by to představovalo negativní událost, výsledkem by byla Evropa bez Ruska. To by pro Evropu znamenalo velký krok zpět“, řekl Jagland. Z těchto slov plyne, že také Evropa potřebuje Rusko a není připravena zajít ve svém sankčním zápalu až do „vítězného konce“.
Samozřejmě! Roční rozpočet Rady Evropy koneckonců činí 450 milionů euro, z čehož 33 milionů eur posílá Rusko. Avšak hlavní ztráta Evropy z odchodu Ruska by nebyla ekonomická, týkala by se prestiže. Celý svět by najednou viděl na konkrétním příkladu, že se stát, který se důsledně snaží o zajištění vlastní suverenity, dokáže bez Evropy zcela obejít.
Evropa totiž nemá monopol na realizaci integračních projektů a evropská integrace není v žádném případě jedinou integrační iniciativou na euroasijském kontinentu.
(překlad vlastní)
Originál: Владислав МАКАРОВ - «Агенты Путина»? Нет, здравомыслящие прагматики vyšel 23. ledna 2018 na ritmeurasia.org.
Zdroj: ritmeurasia.org
Makarov Vladislav