Giulio MEOTTI - Evropská krize přežití

Evropané čelí této existenciální výzvě v době, kdy jsou na sestupné spirále, v níž pomalu vymírají, protože se nereprodukují. Zdá se, že Evropa ztratila veškerou důvěru ve své hodnoty těžce získané během osvícenství, jako jsou osobní svoboda, rozum a věda, které nahradily pověry a umožnily oddělení církve od státu. Je kriticky důležité, aby byly tyto hodnoty zachovány, pokud si Evropa skutečně přeje přežít.

Možnost, že se Evropa stane muzeem nebo kulturním zábavním parkem pro nové boháče globalizace, není zcela mimo mísu.“ Tuto představu, tedy Evropu jako obrovský kulturní skanzen, popsal již zesnulý historik Walter Laqueur, jenž byl pro svoji prozíravou předpověď nazván „nepostradatelným pesimistou“. Laqueur byl jedním z prvních, kdo pochopil současnou situaci, v níž se kontinent ocitl navzdory síle své ekonomiky. Jde o to, že dny evropské moci jsou u konce. Vzhledem k nízké porodnosti se Evropa dramaticky zmenšuje. Pokud bude pokračovat současný trend, prohlásil Laqueur, za 100 let bude evropská populace „jen zlomkem toho, čím je dnes, a za 200 let některé země úplně zmizí.“

Je smutné, že „smrt Evropy“ se blíží, její příchod je stále viditelnější a stále častěji o ní píší populární spisovatelé.

V době, kdy se literatura dostává ve společnosti stále více na okraj zájmu, nám dílo Michela Houellebecqa připomíná, že spisovatelé jsou schopni společenské analýzy, která vědátorům a expertům unikla, napsal The New York Times o zřejmě nejdůležitějším francouzském spisovateli.

Houellebecq „promlouvá“ prostřednictvím svých nejprodávanějších románů, jako je Podvolení, stejně jako svými veřejnými přednáškami. Poslední konference, kterou navštívil Houellebecq v Bruselu – při příležitosti udělení ceny Oswalda Spenglera, připomínající autora knihy Zánik Západu – byla věnována tomuto tématu. „Shrnuto,“ prohlásil Houellebecq, „Západní svět, jako celek páchá sebevraždu.“

Proč se Evropa stala tak posedlá svým vlastním klesajícím demografickým vývojem a vzrůstající imigrací z Afriky?

Podle Rosse Douthata, sloupkaře deníku The New York Times, se snahy o kontrolu růstu populace v rozvojovém světě „vrací do diskuse“ ze tří důvodů:

Protože se africká porodnost nezpomaluje tak rychle, jak západní experti očekávali, a protože se evropská demografie chová podle Macronova zákona a směřuje do hrobu. A také proto, že evropští lídři již nejsou tak optimističtí, pokud jde o asimilaci imigrantů, jako byli ještě před několika lety.“

Douthat připomíná dva projevy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. V roce 2017 Macron řekl, že Afrika má „civilizační“ problémy a lamentoval nad tím, že „tam připadá sedm nebo osm dětí na ženu“. V druhém projevu v nadaci Billa a Melindy Gatesových minulý týden Macron prohlásil: „Ukažte mi dokonale vzdělanou ženu, která se rozhodla, že bude mít sedm, osm nebo devět dětí.“ Otázkou, kterou Macron mimo jiné vyvolal, je: Jak může Evropa ovlivnit své vlastní vzdělané lidi s jejich nízkou porodností, když čelí obrovské africké a blízkovýchodní plodnosti a přistěhovalectví? Zdá se, že Evropa může v demografické soutěži se zbytkem světa jen prohrát.

Je kriticky důležité, aby byly tyto hodnoty zachovány, pokud si Evropa skutečně přeje přežít. Význačný historik Victor Davis Hanson nedávno napsal:

Soudě podle nejdůležitějších historických činitelů civilizační moci – pohonných hmot, energie, vzdělání, demografie, politické stability a vojenské moci – síla Evropy klesá. Evropa se pomalu zmenšuje a stárne, a to navzdory krátkozraké přistěhovalecké politice Angely Merkelové, která očividně považuje imigraci za řešení demografické krize a snížení nedostatku levných pracovních sil.“

Nicméně, jak napsal Walter Laqueur, „i kdyby byl pokles Evropy nevratný, stále není důvodem, aby se změnil v kolaps.“

Jak se můžeme tomuto kolapsu vyhnout?

Na nedávné konferenci EU italský ministr vnitra Matteo Salvini, který stojí v čele antiimigrační strany Liga (Lega) prohlásil:

Slyšel jsem kolegy tvrdit, že potřebujeme imigraci kvůli tomu, že obyvatelé Evropy stárnou, ale já mám úplně jiný názor... Věřím, že jsem členem vlády i proto, abych dosáhl toho, že naši mladí lidé budou mít opět spoustu dětí, jako tomu bylo ještě před několika lety, a nebude nutné přemisťovat nejlepší mladé Afričany do Evropy. Možná, že v Lucembursku to potřebují, ale v Itálii potřebujeme pomoci lidem, aby měli více dětí, spíše než si přivážet moderní otroky (z Afriky), kteří by nahradili děti, které nemáme.“

Poté, co byl přerušen ministrem zahraničí Lucemburska Jeanem Asselbornem Salvini dodal:

Klidně odpovím na váš názor, který je odlišný od mého... Pokud v Lucembursku potřebujete novou imigraci, je to váš problém, já dávám přednost tomu, aby Itálie zůstala pro Italy a aby Italové začali znovu rodit děti.“

Salvini očividně vidí, kam bude tento vývoj v Itálii směřovat. Pokud se nezmění podmínky, tak by se populace Itálie mohla zhroutit, protože by mohla klesnout k přibližně 16 milionům obyvatel v porovnání s dnešními 59 miliony obyvatel. Tato hrozivá předpověď se objevila letos na každoročním italském „Festivalu statistiky a demografie“, kde profesor Mattheo Rizzolli z Univerzity v Římě řekl:

To nastane za sto let, dokonce nás může být o 8 milionů méně již za 20 let, pokud se budeme chovat stejně jako doposud a nedojde ke zvýšení porodnosti.“

Evropský establishment je dokonale rozdělen na tzv. europeisty, kteří věří, že noví migranti jsou nezbytní k zastavení demografického kolapsu EU, a na „euroskeptiky“, kteří chtějí řešit tento problém vlastními silami. Maďarský premiér Viktor Orbán například vyzval Evropany, aby zastavili „demografický pokles“ investováním více do tradičních rodin. Mezitím italský katolický arcibiskup Gian Carlo Perego řekl:

Výzvou pro Itálii je smířit umírající zemi s mladými lidmi, kteří přicházejí odjinud, aby začali psát novou historii. Když zavřeme dveře migrantům, tak zmizíme.“

Salvini v rozhovoru pro deník The Times podpořil úplně jinou myšlenku:

Země, která nerodí děti, je odsouzena k zániku... Vytvořili jsme ministerstvo pro rodinu, abychom pracovali na zvýšení plodnosti, zakládáme mateřské školky a fiskální systém, který zohlední velké rodiny. Na konci našeho mandátu bude naše vláda posuzována určitě více podle počtu novorozenců, než podle velikosti veřejného dluhu.“

V sázce je italská „tradice, náš příběh, naše identita“, prohlásil Salvini: levice využívá krizi plodnosti jako „výmluvu k importování imigrantů“.

Další katolický biskup Andrew Nkea Fuanya z Mamfe v Kamerunu o nízké porodnosti v Evropě nedávno uvedl:

Je to velmi vážná záležitost a já se odvažuji říci, že zejména na pozadí islámské invaze. Když se podíváte do dějin, zjistíte, že kdykoli církev usnula a odklonila se od evangelia, islám tuto příležitost okamžitě využil a snažil se dostat dovnitř. To je to, co dnes vidíme v Evropě, že církev spí, a islám se plíží... Evropa se islamizuje a bude to mít vliv i na Afriku.“

Úbytek původních obyvatel a transformaci Evropy lze dobře vidět ve Francii. Podle nových statistik zveřejněných francouzským Národním institutem pro statistiku a ekonomická studia je jméno Mohammed a několik dalších tradičních muslimských jmen nyní na předních místech seznamu nejoblíbenějších dětských jmen ve francouzském departmentu Seine-Saint-Denis (1,5 milionu obyvatel). Je třeba poznamenat, že dva novináři z mainstreamového deníku Le Monde, Gérard Davet a Fabrice Lhomme, právě publikovali knihu Inch’allah: l’islamisation à visage découvert („Je-li to vůle Alláhova: Exponovaná tvář islamizace“), investigativní reportáž o „islamizaci“ v departementu Seine-Saint-Denis.

Investigativní reportáž, kterou v červenci publikoval týdeník L’Express, mezitím odhalila, že ve Francii „mezi lety 2000 a 2016 vzrostl počet dětí, u nichž je alespoň jeden z rodičů cizí státní příslušník z 15 na 24 procent“. Deník Die Welt uvedl, že podle údajů Spolkového statistického úřadu má již v západním Německu 42 procent dětí ve věku do šesti let migrační pozadí.

Je zřejmé, že masová neomezená imigrace přinesla Evropě více škody než užitku. Walter Laqueur napsal:

„... nekontrolovaná imigrace nebyla jediným důvodem rozvratu Evropy, ale spolu s dalšími nedostatky kontinentu vedla k hluboké krizi a byl by zapotřebí zázrak, aby se Evropa z těchto problémů vymanila.“

Jak Matteo Salvini, tak i Michel Houellebecq poukázali na to, že drama stárnoucí a unavené Evropy není ani ideologickou ani volební otázkou, je to problém civilizační. Tato otázka bude také rozhodovat o budoucnosti Evropské unie, kterou by politika otevřených hranic mohla úplně zlikvidovat.

Čas běží dál. Jak uvedl Houellebecq v projevu, který pronesl, když mu byla udělena Cena Franka Schirrmachera:

Nástup islámu právě začíná, protože demografie je na jeho straně a protože Evropa, která přestala mít děti, zvolila sebevraždu. A nebude to pomalá sebevražda. Při míře porodnosti 1,3 nebo 1,4 dítěte na ženu to ve skutečnosti půjde velmi rychle.“

(překlad původního textu: Europe's Crisis of Survival J. Janeček)

Zdroj: gatestoneinstitute.com

Meotti Giulio