Autor na okraj světového srazu Cosa Nostry informuje nejen o skřípání zubů zombií přisátých na naše daně, ale ze souvislostí vyvozuje poměrně nadějnou předpověď.
Lépe už to fakt nešlo. Větší bžundu nevymyslíš. Světová konference o klimatu COP24 v polských Katovicích po dva týdny, jako dobrý trénink, zaměstnávala hlavně polské bezpečnostní složky. Běžnému člověku byla zcela lhostejná – a rád bych řekl, že právem. Jenže zase tak úplně bychom to trapné bezduché divadlo ignorovat neměli. To je hlavní důvod, proč tímto tématem míním obtěžovat čtenáře Protiproudu, kteří by v adventní době muslimského vraždění ve Štrasburku, žlutých vest či udavačských eskapád našich bruselských kolaborantů nejspíš očekávali něco jiného. Jenže ono to všechno spolu souvisí.
Opulentní rokování „oteplovací“ mafie o tom, jak z krvavých daní lidí ve většině států světa urvat do svých bezedných kapes další astronomické miliardy, se stala příslovečnou třešničkou na dortu společného hodování: politiků, globálních průmyslových mamutů a hladových neziskovek. Že vše probíhalo v zemi, která (zcela rozumně) trvá na maximálním využívání svého vlastního energetického potenciálu – uhlí, tomu všemu jen nasadilo klaunskou čapku. Neboť smích pravého klauna pramení v hořkém pláči.
Miliarda sem, miliarda tam
Povšimněme si, co v posledních letech z veřejného prostoru skoro zmizelo: jednak pojem „globální oteplování“. Nahradila jej „klimatická změna“. Tato neurčitost má svůj kruciální důvod. Žádné globální oteplování se totiž (navzdory několika suchým rokům a horkým létům u nás – nikoli třeba už v nedaleké Itálii) nekoná. Na začátku tisíciletí věštil Al Gore (málem se stal americkým prezidentem), že do několika let zmizí polární čepičky planety. Roztají. Teď jsou (navzdory fake news o opaku) ještě větší.
To další, co zmizelo, je počítání veřejných peněz (našich daní) v tisících, statisících či miliónech (které si běžný člověk ještě umí jakž takž fyzicky představit). Už slyšíme jen o miliardách. Korun, eur, dolarů čehokoli, (jen rublů nebo jüanů ne, to bychom se dostali do hledáčku tajných služeb). Veřejný prostor ovládly miliardy. Teď třeba v souvislosti s Agrofertem a jeho údajně podezřelými příjmy ze zemědělských „eurodotací“. Dostávají je samozřejmě všichni, ale ty, které inkasoval největší tuzemský kolos, jsou pro „tradiční politiky“ hodnotou v penězích neměřitelnou: mají se stát pastí na kunu v politickém kurníku (samozřejmě se nestanou).
Mafie vždy bere z cizího
Téměř jakékoli dotace, ale ty „eurové“ zvlášť, jsou samozřejmě zločin sám o sobě: Bruselští lupiči nám každoročně ukradnou desítky miliard. Promelou je ve svém mafiánském soukolí. Významnou část si „přerozdělí“ desetitisíce úředníků, tzv. poslanců (s různými příplatky berou kolem půl miliónu korun měsíčně) bezprostředně, zhruba polovinu z toho budou (doživotně) pobírat v podobě „důchodů“ (!) poté, co zde skončí. Další část padne na „granty“ neziskovkám a dalším zástupům trubců. A konečně část milostivě úředníci pošlou zpět, aby ještě více pokřivili socialistický „trh“, který s tím produktivním svobodným už dávno nemá co dělat.
Navíc ale ještě donutí členské země, aby z dalších miliard od daňových poplatníků „dotovaly“ další krádeže. Typicky „sluneční barony“. Kolem čtyřiceti miliard jim platíme rok co rok – za nic (kromě ničení energetické soustavy). Jen to, co jsme již dosud zaplatili, by bohatě stačilo na dokončení Temelína a Dukovan – a ještě by zbylo na posílení přenosové soustavy. To abychom snížili riziko katastrofy zvané „black out“, které nám stále hrozí především od báječných pokrokových německých „větrníků“ – ve spolupráci s našimi „slunečníky“ (které, pokud se nevzbouříme, budeme platit ještě mnoho let).
Že krom toho platíme nějakých sedm miliard ročně České televizi a další více než dvě miliardy Českému rozhlasu, kteří o tomhle usilovně mlčí? To jsou už jenom drobné. Bruselské dotace zemědělcům tvoří největší položku v rozkradených daních evropských států. Potřebuje je především Francie (ve druhé řadě pak Španělsko, Itálie a Polsko). Tím pádem je ale musejí dostávat všichni, protože by těm dotovaným už vůbec nemohli konkurovat, a mohli by to zavřít. Přitom – kromě Francie – by se bez nich všichni obešli. A museli by se snažit, vymýšlet a skutečně si konkurovat. Jenže to, jak si ještě mnozí pamatujeme, je v socialismu nežádoucí.
Kdy přijde exekutor?
Sraz bossů „oteplovačské“ Cosa Nostra v Katovicích (v návaznosti na předchozí sjezd „rodiny“ v Paříži) o ničem menším než krádežích dalších miliard nejednal. Ale ne v jednotkách, nýbrž stovkách – a v biliónech. Protože takové částky jsou pro lidi zcela neuchopitelné, mávnou nad nimi rukou, jako nad čirou virtualitou. Do jisté míry to tak opravdu je, protože ty peníze fakticky neexistují. Vyrábějí je banky – většinou už ani ne na rotačkách, ale pouhým stisknutím tlačítka na klávesnici. Jediný problém je v tom, že se pak v reálné podobě do nějakých konkrétních „kapes“ umístí – a někdo je na konci musí zaplatit.
Tím někým jsme my. Občané všech států, na něž je mafie přisátá skrze zaplacené politiky. Musíme na ně koncernům a „baronům“ svou velmi konkrétní a tvrdou každodenní prací vydělat – anebo dlužit. Ač jsme si sami nic neopatřili, jsme dlužníci. Jednoho dne může přijít exekutor – a zabavit třeba celý stát. Že už se to přistoupením k Bruselu stejně stalo? Zatím jen částečně, protože (převážně díky statečnému letitému boji osamělého a po roky skandalizovaného Václava Klause) jsme nepřijali „německé“ euro.
Smějí se nám do očí
Je výsměch a neskutečná drzost, když titíž politici a média, kteří se podílejí na „oteplovacím“ či bruselském rozkrádání stovek miliard kritizují Babišovy „dárky“ důchodcům, dětem na školní obědy, či příspěvkům na jízdné atd. Byly by sporné, kdyby celý systém pracoval bez dotací. Uvnitř systému jsou však tyto „drobňásky“ jediné alespoň morálně zdůvodnitelné.
A tak balancujeme na hraně, přestože máme jeden z nejnižších státních dluhů (žádný výkon v totálně zadlužené unii). A to jen (či také) proto, že ze sociálních dávek dotujeme převážně „pouze“ naše cikány (tedy převažující nepracující většinu) a jen poměrně malou část „migrantů“. Ta větší (máme jich tu, my „xenofobové“ už na půl miliónu, zhruba jako Švédsko, jen jsou z jiných zemí a většinou ne muslimové) k nám přijela za prací. Co s nimi ale bude, až brzy zaklepe na dveře mohutná hospodářská krize a práce nebude ani pro naše lidi? Vrátí se snad statisíce Ukrajinců živořit domů ke svým Banderovcům?
Souvislosti
Tohle všechno jsou „neviditelné“ souvislosti právě skončeného mafiánského srazu v polských Katovicích, jenž si říká Světová konference o klimatu COP24. Jestliže mediální mainstream vyhlásil „dezinformace“ za „slovo roku 2018“, byla „konference“ jeho dokonalou ilustrací. Je to až komické. Třeba když ČT naléhavě mluví o „nutnosti snižování CO2, „sodovkového plynu“, který je prý zodpovědný za to, že se do dvanácti let uškvaříme (viz Al Gorovy „čepičky“), vždycky to doplní „ilustračními záběry“ kouřících komínů, měst pod smogem atd. Jenže kysličník uhličitý je neviditelný. Jistě prach je také nepříjemná věc, ale o tu v Katovicích nešlo – nebo jen okrajově. Fake jako...
Soudružka moderátorka M. Augustová v Událostech ČT pravila, že závěry konference jsou „nepokrokové“. Maskot této (nesmírně nákladné) sleziny, patnáctiletá Švédka Greta Thunbergová (vědecky se prý věnuje globálnímu oteplování od devíti let!) pravila, že je s výsledky „hrubě nespokojena“, protože prý „konference obětovala civilizaci“. Asi je tak ponořena do hraní s panenkami ekomafie, že nepostřehla, jak v její zemi právě věší na kandelábr civilizaci milí muslimští přistěhovalci (viz naše články).
Dobrá zpráva
Vtip je prostě v tom, že v Americe – za Obamy a jeho předchůdců hlavní dodavatel stamiliard dolarů – je prezidentem Donald Trump, takže USA od „Pařížské konference“ odstoupily a v Katovicích byly jen jako „pozorovatelé“. A všichni ti Macronové a spol., jsou jen od dvou věcí: Aby hřímali – a sami natahovali ruce pro „nenáviděné“ dolary. Takže se žvanilo a žvanilo (makali nakonec prý až do rána, známý merkelovský systém utahání všech, aby pak ani nevěděli, co podepisují), ale penízky se jaksi... zadrhly.
To samozřejmě neznamená, že se něco změní. Budou jen o to více ječet. A když přijde třeba u nás (pravidelných) sedm suchých a horkých let (již za dva roky je vystřídá sedm let vlhkých a chladnějších, kdy zase budeme nadávat na mizerné léto), vydávají počasí za „klima“. I to se samozřejmě mění, o tom žádná. Již od neolitu jsou o tom přesné doklady v zemské kůře. A současná změna je také na pochodu. Byl jsem u toho, když jeden z největších amerických klimatologů českého původu vykládal Václavu Klausovi, že oteplování skutečně přijde, protože vždy předchází periodickou tzv. malou dobu ledovou. A ta je tu prý už coby dup. Zhruba za pět až sedm tisíc let.
Poručíme Slunci?
Samozřejmě: všechno řídí Slunce. Ta nepatrná „biologická aktivita“ na povrchu planety má na procesy v atmosféře asi takový vliv jako plátce „koncesionářských daní“ na Českou televizi: praktická nula. Ještě v sedmdesátých letech nezvykle malá aktivita naší hvězdy vedla naopak k poměrně podloženějším úvahám o „globálním zamrznutí“ planety. I pár katastrofických filmů na to téma Hollywood vyrobil. Pak ale Margaret Thatcherová potřebovala zamávat s hornickými odbory, tak zaplatila „klimatický panel“, který jí za tři měsíce dodal první zprávu o nebezpečí „globálního oteplování“.
Uhlí a odboráři šli v Británii do kopru, začala se těžit ropa a stavět jaderné elektrárny – přesně jak to „Maggie“ potřebovala. Jenže tím současně uvedla do chodu nový průmysl, z něhož se mezitím stal globální gigant. A vývoj jeho drahých technologií někdo musí platit. Státní rozpočty jsou pro to ideální. Že se na to napojily ještě statisíce neziskovek a vědeckých ústavů, je „automatické“. Parazitů je v každé společnosti sice jen promile, ale jsou hlasití – a mají vliv.
Do statků a hrdel?
Taškařice v Katovicích skončila tedy relativně dobře. Kromě jiného to ochrání také produkci CO2, bez něhož by začalo chřadnout rostlinstvo. Jestli to tak půjde dál, je pro „klimatický eko-průmysl“ předpověď blízké katastrofy docela reálná. Do dvanácti let by mohl „vyhynout“.
Ale žádný strach. On si zase najdou něco jiného, jak se nám zabořit do peněženek se vznešenými frázemi na rtech. Boj největších domácích a bruselských lupičů proti „neoprávněným dotacím Agrofertu“ (Čapímu hnízdu, doplňte cokoli je libo) je toho pěkným příkladem: nejde-li zlikvidovat Babiše skandalizacemi, sáhnou mu na peníze. Ale Big Andrej se nejspíš nedá. Skoro bych se vsadil že to obrátí proti nim. Až do statků a hrdel.
V tomto smyslu nám „obyčejným“ vlastně krásou nechtěného docela dobře ukazuje cestu.
Zdroj: protiproud.cz
Hájek Petr