Autor se rozhodl učinit konec dohadům a spekulacím o zdánlivě nepochopitelném činu českého prezidenta zveřejněním tajné zprávy, kterou vyškrábl z náhlé škvíry ve vyděšeném časoprostoru.
Pokud máte dojem, že navzdory zvyšujícímu se napětí prakticky všude na světě současně geometrickou řadou ubývá událostí, které by stály za analýzu či komentář – jsme na tom stejně. Politické reprezentace naší země, zatažené opět do spárů kdovíkolikátého evropského sociálně inženýrského experimentu, věrny slavným protektorátním tradicím, reagují na dramatické dění v okolním světě jako obvykle tragikomicky: především chtějí být „světové“ (patříme přece k Západu), a tak bouřlivě umlčují každého, kdo se bouří proti totalitě, které se tentokrát říká demokracie (liberální), jako agenta tu Kremlu, tu Pekingu.
Současně jim však pud politické sebezáchovy (a luxusní parazitní existence z daní tvrdě pracujících „davů“) diktuje opak: významná (většinová) část veřejnosti se totiž uprostřed slavnostně budované diktatury kupodivu necítí komfortně. Proto si povšimla, že významná (většinová) část politické reprezentace s ní hraje falešnou hru. Tančíc podle partesu svých zahraničních sponzorů prodává jim za drobné (byť jsou to třeba miliardy či bilióny korun) vytunelované zbytky našich občanských svobod, tisíciletý stát a národ. A protože ten je ve svém jádru poměrně zdravý, začíná tyrany (zatím jen volebně) ohrožovat – například Zemana.
A tak se z hollywoodské tragikomedie zase stává havlovská absurdní fraška okresního formátu – určená, jak doufají, pro inscenaci na Broadwayi. Jsme prostě fíci! Teď aktuálně všichni dumají, proč kavárenskými elitami nenáviděný Miloš Zeman zaostřil svůj orlí zrak na Venezuelu (kterou většina dosud ani neuměla přesněji určit na mapě jihoamerického kontinentu). Ani jeho příznivci to většinou nechápou. Jak ale vyplývá z tajné zprávy, která se nám dostala do rukou, jde o fascinující strategii, která má parametry šachových partií mistra Capablancy.
Etudy zabíječe much
Pán Bůh zaplať za prezidenta Zemana. Urazil poměrně úctyhodnou cestu od vyvěšení modrého hadru s pěticípými hvězdami na Hradě (což jeho předchůdce nikdy nedovolil), až k autentickému obránci životních národních zájmů (muslimská migrační invaze, nesouhlas s protiruskými sankcemi, hry tajných služeb jako akce Skripal nebo teď zase Huawei atd.). Aby kruh své tvůrčí metody uzavřel, pozval teď – k úžasu svých příznivců i odpůrců – k návštěvě Prahy prozměnu Kvído Bilaka, uznávaného představitele svého lidu a kovaného demokrata, který se bez voleb prohlásil prezidentem.
Řeč je o tom bakelitovém frajírkovi Kvídovi (Juan Guaidó, stejně nikdo neví, jak se to čte), který jako by z oka vypadl všem plastovým Macronům či kanadským Trudeauům (ta francouzská jména nejsou náhoda, jako ostatně nic). Prostě Mládí vpřed!, jak zní obvyklá bolševická mantra maskující ideologické geronty umělohmotnými svazáckými tvářičkami. Tenhle venezuelský Kvído neví, jak se dostat k moci přes legálně zvoleného prezidenta, a tak použil známou fintu soudruha Bilaka: zvací dopis do americké Moskvy pro „legalizaci“ invaze bratrských vojsk, jež ho mají posadit na trůn.
To vcelku pochopitelně vyvolalo v Miloši Zemanovi vzpomínky na mládí, a tak v jeho šachistické hlavě uzrál ambiciózní plán: pozve toho spratka do Prahy – a tady ho profackuje, že se z toho nevzpamatuje. Nejde však jen o netradiční pojetí diplomacie, ale zabije tak současně svých obvyklých sedm much jednou ranou:
Jednak ukáže, jak zacházet se zrádci vlastní země, což v osmašedesátém nestihl.
Jednak nám bude vděčný venezuelský (původní) lid, který zvolil a podporuje Dubčeka-Madura. Současně přinutí šokovaného prezidenta Trumpa, Kvídova loutkovodiče, který dosud tak hanebně přehlížel svého hlavního spojence v EU, vyjednávat s Hradem summit typu Kim Čong-un. Druhou možností je, že by nám USA vyhlásily válku, ale to by Trump popřel sám svou vlastní strategii „konec světového četníka ze Saint Tropez“, z níž se odvíjí jeho znovuzvolení. To neriskne. Perfektní úvaha.
Tak to máme mouchy tři.
Madurovo jablko
Ve druhém plánu je ještě „poučení z krizového vývoje“ po migrační invazi. Je totiž třeba vědět, co z pochopitelných důvodů nám dosud všichni zamlčují: Kvído reprezentuje milióny „bílých“ imigrantů, kteří se do Venezuely vetřely v osmdesátých letech minulého století z Evropy, severní Ameriky atd. Tehdy byla tato ropou prosáklá země na ekonomickém vrcholu. Nejbohatší zemi latinské Ameriky kulturně a etnicky obohatili, přičemž jako vedlejší produkt původní obyvatelstvo ožebračili. Neboť když se kácí les… Proto socialista Chávez, předchůdce socialisty prezidenta Madura, zase všechno pro původní obyvatele znárodnil, což americkou Moskvu rozladilo. A nyní to chce bratrskou pomocí napravit. Dočasně, samozřejmě, asi jako v Afghánistánu.
Tou metaforou chce prezident svým vnímavým voličům nenápadně předvést, co se stane, až nás kulturně obohatí třeba pár miliónů Ukrajinců. Našich téměř bratrů, žádný muslim, jen banderovský nácek, a přesto s afinitou k Izraeli – no dokonalost! Na oko se jejich přílivu do země sice zastává, ale současně přes oněch tajně chystaných pár facek Kvídovi při státní návštěvě vyšle signál: Tohle nás čeká, jestli sem gastarbeitry dovezeme! Geniální. Nikdo nic nemůže říct, a přitom lid zvyklý na významy „pod čarou“ samozřejmě pochopí. Něco jako když Miroslav Horníček v Č(s)T řekl „JABLKO“ – a lid okamžitě dešifroval, že tím myslí Já Blbý Komunista. No to jsme se nasmáli!
Čtvrtá moucha v kabeli.
Kavárna na infarkt
Pátá, která sedla sériovému vybíječi much na lep, je rovnou celá Kavárna. Například reflexní (dopravně dobře viditelný) Bohumil Pečinka přispěchal s objevným komentářem, že Miloš Zeman není komunista. KSČM totiž protestovala proti okamžitému uznání Kvída Bilaka venezuelským prezidentem Babišovou vládou, jež se jako první postavila po bok našim sousedům a spojencům v Austrálii, na Novém Zélandu a podobně. Avantgardně tím dohnala a předehnala dokonce i Brusel, centrálu nového bolševismu, která s bezmocnými dědici někdejších reálných socialistů nechce mít nic společného, protože má v nastolení diktatury mnohem vyšší ambice. Proto Zeman nemůže být komunista, a Kavárna teď neví, co dělat. Přece nebude iniciovat Láska impeachment Pravdy! Další muška hrabe nohama do vzduchu.
Šestá, zasažená tím jediným skvělým úderem, má na křidýlkách značku BIS (ve skutečnosti jde o minidron). Použil ji tím, že k čučkařům nechal „uniknout“, co svým pozváním Kvída ve skutečnosti sleduje, a ti to okamžitě poslali Koudelkovým (šéf BIS) řídícím důstojníkům ve Washingtonu a v Londýně. Trump se z toho dostal do neřešitelného zmatku, a raději ihned oznámil summit s Kimem a jednání NATO o odchodu Američanů z Afghánistánu. Ministr obrany Mejtnar do vzápětí potvrdil rovněž. Když oni, tak my taky! Panečku. To se rozpoutalo mezinárodní peklo!
Šach-mat
Výsledkem bude snaha o uklidnění, takže NATO i USA v Afghánistánu samozřejmě zůstanou, čímž je boj proti mezinárodnímu islámskému terorismu zachráněn. V opačném případě by se totiž musely ujmout vedoucí role v Afghánistánu české intervenční sbory, a vrchní velitel by byl donucen obléknout maskáče (protože ministr obrany se svým zbabělým postojem sám udal, eufemisticky řečeno „sabáka pakazál pianěrom“), což od majitele modré knížky nikdo nemůže spravedlivě chtít. Pokud někdo neví, co je modrá knížka, tak „v tom si mají udělat učitelé pořádek sami a ne nám sem posílat takový materiál.“
Protože teď je konečně v pořadí moucha sedmá, vrcholný tah, ministr zahraničí Poche-Petříček (P-P): Až teď vyrazí do Washingtonu vyjednávat (ve zločinném spolčení s ambasadorem Kmoníčkem) přijetí nikoli prezidenta ale premiéra Babiše v Bílém domě, rozzuřený Donald Trump ho s největší pravděpodobností zabije.
Politicky korektně řečeno vejde do té architektonicky zoufalé vilky uprostřed washingtonských bažin – a už z ní nevyjde. Jen shodou okolností přifrčí k zadnímu vchodu komando ze Saúdské Arábie s odborníky na čtvrcení a následné rozpuštění. Vtip je v tom, že na rozdíl od muslima ve službách amerických tajných služeb (tzv. novináře) nebude nikdo plastového Pocheho svazáka z Bruselu postrádat. Kavárna si neodváží ani špitnout, nezávislé weby jsou již dokonale cenzurovány, a i kdyby nebyly, nikdo jim přece nevěří, jak každý týden skvěle dokazuje v Newsroomu důvěryhodná ČT.
Šach mat jak za Capablancy: Sedm jednou ranou!
Zdroj: protiproud.cz
Hájek Petr