Oddělená místa v autobusech, samostatné toalety, školy pouze pro bílé nebo černé – ještě v šedesátých letech bylo něco podobného běžné v celých Spojených státech. Oficiálně je rasová segregace dávno pryč. Jenže i dnes mnoho Američanů bílé i tmavé pleti žije prakticky bez vzájemných interakcí.
„Máte nějaké bělochy? Ať jdou sem!“
„Segregace v amerických školách je nyní téměř stejná jako v šedesátých letech,“ uvedl americký časopis Newsweek pod tímto provokativním názvem. Jako příklad novináři uvádějí město Charlotte v Severní Karolíně. Odborníci provedli studii, z níž vyplývá, že ve školách, kde studují studenti středních tříd, je většina bělochů. Mezi chudými však dominují černoši. Tmavovlasí studenti zjevně vykazují mnohem slabší akademické výsledky.
Jak RIA Novosti řekla Moskvanka Marina, která po mnoho let žila v Charlotte se svou rodinou, studovali na prestižní soukromé škole s jejím synem pouze dva nebo tři afričtí Američané. Podobná situace byla zaznamenána u mnoha firem.
„Někdy problémy vznikají již tím, že černí a bílí nechápou jazyk těch druhých. Můj manžel tehdy pracoval v Severní Karolíně. Charlotte je docela bohaté bílé město, kterému říkají kvůli množství bank a kostelů také „druhý New York“. Když jim ale volal člověk z New Yorku, mohl se klidně zeptat: „Nevím, co říkáte, máte v kanceláři alespoň někoho bílého? Dejte mu, prosím, telefon“, vzpomíná padesátiletá Ruska.
A Marina navíc dodává, že během státních svátků obyvatelé nevyvěšují americké, nýbrž konfederační vlajky – ty jsou považovány za symbol jižních států a pro mnohé černochy znamenají připomínku projevů rasismu.
Bílí Američané, kteří se nechtějí mísit s představiteli jiných ras, se raději usazují na zvláštních územích. Pomáhají jim místní zákony:
„V oblasti, kde jsme žili, stály domy až 350 tisíc dolarů a černí se tam neusazovali. Výjimka byla udělena jednomu basketbalistovi. Uspořádali shromáždění vlastníků a umožnili mu koupit dům za milion dolarů s domem pro služebnictvo,“ dodala Marina.
Za „rudou hranici“ je neusazujte
Otroctví bylo ve všech státech zakázáno v roce 1865. Afroameričané oficiálně získali svobodu, nicméně právě tehdy začala segregační politika. Bílí Američané se všemi způsoby snažili chránit před přítomností černochů, kteří se stali svobodnými.
V zemi se objevila izolovaná místa pro barevné, samostatné veřejné toalety, kavárny a restaurace. Ve vzdělávání byla situace podobná. Bílí chodili do svých škol a na své univerzity. Postupně se také otevřely vysoké školy pro černochy. Většina z nich se nachází na jihu, nejstaršími univerzitami jsou University of Pennsylvania a University of Lincoln. Vědělo se, že je úroveň výuky v těchto školách – mírně řečeno – dosti nízká. Navzdory skutečnosti, že seznam povinných oborů zahrnoval jak humanitní, tak exaktní vědy, hlavní důraz byl kladen na témata týkající se zemědělství. Velkou pozornost věnovali také sportu...
K dnešnímu dni se situace změnila. Jenže jak ukázaly protesty v roce 2016, rasová otázka je stále jednou z nejnaléhavějších sociálních otázek. Města Baltimore a Ferguson si dnes nejvíce spojujeme s etnickým napětím. Ve skutečnosti jsou obyvatelé těchto měst ovšem od sebe oddělení. Přičemž důvod často spočívá v „neviditelné ruce trhu“.
Podle expertů by měla polovina Afroameričanů změnit místo svého pobytu – tedy pokud by se měli zcela integrovat. Rasová segregace totiž souvisí se segregací socioekonomickou – černoši pořád bydlí většinou v chudých oblastech.
Jedná se do značné míry o důsledek politiky, kterou americké orgány provádějí po mnoho let. Ve třicátých letech americká vláda zakázala černochům kupovat nemovitosti v určitých oblastech. Kromě toho Afroameričanům pravidelně zamítají hypotéky. Proto se rozrostly převážně černé oblasti s chudou populací. Místa, kde žili černoši, byla označena červeně, proto se v USA nazývají „rudou hranicí“.
Tato politika pokračovala až do šedesátých let. Poté byla zakázána, nicméně určitá diskriminace při poskytování hypoték přetrvává dodnes. Nejedná se pouze o poskytování úvěrů na nové domy a byty. Přístup k bydlení může být rovněž omezen i smlouvami o bydlení.
Realitní kanceláře využívají situace, aby získaly co nejvyšší zisk. Například přítomnost bílých rodin v oblasti může značně zvýšit náklady na bydlení. Pokud se tam objeví více afroamerických párů s dětmi, cena začne klesat.
Není divu, že tato situace vyvolala opačnou negativní reakci: Afroameričané se nyní snaží také oddělit. „Dříve běloši zakazovali černochům využívat kohoutky s pitnou vodou určenou pro bílé. Dnes takové rozdíly neexistují – ani mezi apologetou rasové segregace Jimem Crowem a afroamerickým profesorem, který tvrdí, že segregace „pouze pro černé“ znamená dobro“, říká známý aktivista Haras Cooper.
Opačná segregace
Segregace se nejvýrazněji projevuje ve vzdělání. Černoši si stěžují na poměrně chladné přijetí profesorů na tradičních univerzitách. Jsou také nespokojeni s počtem grantů na vzdělávání, běloši je totiž dostávají častěji. Mimochodem, historické „černošské univerzity“ nyní přijímají studenty s jakoukoliv barvou pleti, nicméně studují tam především Afroameričané.
Pozornost k tomuto trendu přitáhl časopis American Thinker, když napsal o tom, co se děje na New York University. Publikace způsobila skandál. Ukázalo se, že Afroameričané požadovali přidělení celého podlaží budovy v jižní čtvrti areálu (Southern Superblock) pouze pro studenty, jejichž barva pleti se „liší od bílé“.
Podobná situace nastala na univerzitě v Oberlinu (Ohio), kde studenti také chtěli „bezpečné místo pro černochy“. Soukromá humanitně zaměřená univerzita ve městě Jacksonville (Illinois) obhajovala své právo mít určité třídy „výhradně pro černochy“. Na University of Missouri požadovali „vytvořit zónu psychologické úlevy pouze pro černošské studenty“. Bělošským studentům bylo doporučeno, aby opustili místnost a setkávali se na jiném místě.
V roce 2017 se černošští studenti Harvardu rozhodli uspořádat samostatnou párty k ukončení studia. Podle nich tak učinili proto, aby to „upoutalo pozornost na psychologické problémy, které musely překonávat během studia“. Tuto iniciativu podpořilo mnoho aktivistů. Mezi nimi také badatelka Courtney Wood, která uvedla, že na Harvardu „založeném jako vzdělávací instituce pro výchovu budoucích imperiálních vůdců, se zachovaly zbytky otroctví, rasismu a kolonizátorství“.
„Kdyby se na jeho místě ocitl běloch…“
Největšího rozsahu však dosáhly protesty spojené s obviněními policistů ze zaujatosti. Hnutí Black lives matter („Životy černochů mají smysl“) nabralo na dynamice od roku 2014. Po smrti dvou Afroameričanů – Michaela Browna a Erica Garnera (jeden z nich se nejprve pokusil uniknout, druhý odmítal poslouchat a nasazení pout) – se v zemi uskutečnilo mnoho demonstrací. Oba případy přezkoumaly poroty, nicméně na těchto policejních akcích nenalezly žádné prohřešky. To následně rozhněvalo mnoho občanů.
„Mého syna zastřelili jenom kvůli tomu, že byl černoch. On ale studoval na univerzitě, měl velký talent. Náhodou si zabouchl dveře auta, nechal klíče uvnitř a pokoušel se otevřít auto pomocí šperháku. Policisté ho uviděli a hned usoudili, že se pokouší auto ukrást. Kdyby byl běloch, prostě by mu pomohli ty dveře otevřít,“ řekla agentuře RIA Novosti jedna ze zakladatelek amerického černošského hnutí ve státě Alabama.
Podle této šedesátileté ženy se pravidla pro bělochy na černochy nevztahují. Afroameričané se organizují právě proto, aby mohli bojovat proti diskriminaci. Spousta lidí má v sobě zakořeněný obraz rasistických policistů, kteří hledají jakýkoliv důvod, aby mohli zakročit proti nevinným černochům. Právě zde pramení nedůvěra vůči strážcům pořádku.
Kroky policie však lze také objasnit. Podle statistik jsou černoši odpovědní za polovinu všech vražd a loupeží v zemi, přičemž tvoří pouze 12 % populace. Příčiny tohoto jevu ve Spojených státech vyvolávají rozsáhlé diskuse. Mechanismy řešení tohoto problému se zjevně ještě nepodařilo nalézt.
Originál: Ксения Мельникова - Теперь запрещено белым. В США развивается расизм наоборот vyšel 24. února 2019 na ria.ru.
Zdroj: ria.ru
Mělnikovová Ksenie