Nanebevstoupení Páně (řecky Ανάληψις τοῦ Σωτήρος, rusky Вознесeние Госпoдне) patří do Dvanáctera hlavních svátků východní církve a slaví se čtyřicet dní po Pasše-Velikonocích.
Obsah i ikonografie svátku vychází z několika novozákonních svědectví, mj. ve Skutcích apoštolů:
Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ (Sk 1,9-11)
Kristovo Nanebevstoupení lze zařadit k vůbec prvním křesťanským svátkům, promluvy a kázání k této události se dochovali již ze 4. století (Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy, sv. Augustin).
Nejstarší zobrazení Nanebevstoupení se dochovala již z 5. století. Jejich podstatu tvoří evangelijní radost z Krista, jenž povýšil lidskou přirozenost, vyrval ji smrti a přivedl k nekonečnému životu na nebesích, kde on sám sedí po pravici Boha-Otce.