Svatý Jiří (řec. Άγιος Γεώργιος) raně křesťanský světec, velkomučedník, při římském císaři Diokleciánovi byl popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Svatý Jiří je patronem Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka, Srbska, měst Barcelony, Bejrútu, Freiburgu, Istanbulu, Janova, Londýna, Lublaně či Moskvy.
Ačkoliv o sv. Jiří nemáme žádné historické zprávy, křesťanská hagiografie o něm hovoří jako o římském vojáku pocházející z oblasti Anatolie. Podle legendy sv. Jiří vstoupil do armády brzy po dosažení dospělosti a brzy udělal vojenskou kariéru (obdržel titul tribuna a následně se stal rytířem). Tou dobou sloužil v Nikomédii v osobní stráži římského císaře Diokleciána. Když v roce 303 tento vydal císař edikty přikazující pronásledování a útisk křesťanů v celé říši, Jiří se měl také účastnit perzekucí. Namísto toho se Jiří přihlásil ke křesťanství a odmítl se podílet na pronásledování. Císař Dioklecián ho nechal za zradu mučit a poté nařídil popravu.
Brzy po kruté smrti začal sv. Jiří konat zázraky. Jeden z nich je zaznamenán např. v byzantské legendě „Zázraky svatého Jiří“:
Zázrak velkomučedníkův se Saracény
V témž městě, kde světec učinil předcházející zázrak, tj. v Lyddě, jak jsme o tom právě vyprávěli, rozložili se jednou Saracéni. Všechny obyvatele zajali, rozbili si ve městě stanový tábor a začali se oddávat hodování a pitkám. Opovážlivost některých z nich došla tak daleko, že hodovali dokonce v onom čarokrásném chrámě, v němž odpočívá tělo našeho světce ozdobeného korunou mučednickou: v opilosti se v chrámě váleli, hráli v kostky a posléze začali střílet z luků na svaté ikony.
Jeden ze zajatců si dodal odvahy a řekl jim, že se nelze svatému tak opovážlivě rouhat: „Vězte, že mučedník, jemuž je tento chrám zasvěcen, býval jako voják nepřemožitelný. Ani dnes se nedá nepřáteli urážet a dovede se pomstít.“ Saracéni mu s posměchem odpověděli: „Kterýpak z nich to je? Ukaž nám ho!“ Zajatec ukázal prstem na vysoko umístěnou mučedníkovu ikonu, podivuhodně sestavenou ze samých kaménků: svatý byl oděn ve vojenský pancíř a měděné nákoleníky, v ruce třímal válečné kopí a jeho pohled naháněl strach všem, kdo se na něho dívali.
Tu jeden ze Saracénů na onu ctihodnou ikonu zacílil a spustil tětivu. Leč šíp vybočil ze své dráhy a letěl zpátky, zasáhl střelce přímo do srdce a zády mu vyšel z těla ven. Střelec se okamžitě zhroutil a vypustil duši. A všichni ostatní nepřátelé přitom viděli, jak svatý na ikoně pohnul rukou. A uviděvše to, ve strachu velikém se dali na útěk. Ale zrovna jako by mečem byli stínáni, tak jedni při pokusu o útěk padali k zemi mrtví, a druhé při tom ušlapávali, takže i oni vypouštěli své nešťastné duše. Třetí z nich, kteří se úprkem spasili, roznesli každý do své domoviny pověst o podivuhodné moci našeho svatého.
Od těch dob se už nepřátelé neodvažovali opovážlivě přibližovat k tomu svatému chrámu; a když už přece jen museli jít kolem, šli se vší bázní, s velikým strachem a nábožnou uctivostí, vyprávějíce si o podivuhodné moci mučedníka sídlícího uvnitř.
(z knihy Byzantské legendy, Červený Kostelec 2007, s. 181)
Ikonografie svatého Jiří se vyvíjela postupně ‒ ačkoliv si dnes zřejmě každý jako první představí Jiřího na koni, jak zabíjí draka, původní zobrazení byla daleko prostší. Jednalo se o zobrazení mučedníka v chitónu s křížem v ruce.
Druhý typ zobrazení klade důraz na vojenské atributy světce ‒ vždy je oblečen do římského vojenského oděvu, na nohou má jezdeckou obuv s ostruhami, často i přílbu. V rukou pak drží kopí, meč nebo štít.
Pokud je svatý Jiří zobrazován s jinými světci, většinou se rovněž jedná o vojíny, nejčastěji svatého Demétria Soluňského (existuje i varianta, kdy oba jedou na koních).
Zcela originální vyobrazení, a sice tzv. kefalofóros, tj. nesoucí hlavu, se objevilo až v postbyzantském období.
Nejznámější typ zobrazení, a sice Jiřího jedoucího na koni a zabíjejícího draka, je znám již ze 12. století. Podle legendy se drak usídlil nedaleko světcova bydliště a ohrožoval celé okolí. V asketickém výkladu drak zosobňuje ďábla, symbol hříchu a všech nectností, Jiří pak duchovního vojína, který s ním zápasí.