Jan van Eyck (kolem 1390 v Maaseycku – 9. července 1441 v Bruggách) byl jedním z největších nizozemských malířů, jenž významně zdokonalil a rozšířil techniku olejomalby. K nejvýraznějším rysům jeho maleb patří přesné vystižení detailů, nesmírně jemná malba a kresba a důsledné využívání perspektivy při kompozici prostoru. Mezi jeho nejznámnější díla patří slavný Gentský oltář či neméně slavný a světoznámý obraz Svatba manželů Arnolfiniových. Roku 1550 nazval Giorgio Vasari Van Eycka vynálezcem olejomalby.
Přesné datum a místo narození Jana van Eycka neznáme, dohadujeme se však, že se narodil pravděpodobně v roce 1390 v nizozemském Maaseycku. První písemnou zmínku v pramenech o životě Jana van Eycka nacházíme v roce 1422. Tehdy umělec působil v Haagu ve službách nizozemského hraběte Jana Bavorského. Byl jeho diplomatickým zástupcem v letech 1422 až 1424.
Po jeho smrti pak van Eyck vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa III. Dobrého a také se za ním v roce 1425 stěhuje do Brugg. Je zde jmenován dvorním malířem a konorníkem. Van Eyck se však nestal pouze dvorním malířem, ale také rádcem, diplomatem a vyslancem.
V roce 1426 umírá Van Eyckův bratr Hubert, rovněž významný malíř, kterému smrt znemožnila dokončit práci pro Gentskou katedrálu a který je spolu s Janem považován za objevitele olejomalby.
Pravděpodobně z vévodova pověření navštívil Jan van Eyck Itálii, Španělsko, Francii a Svatou zemi. Je také pravděpodobné že roku 1436 krátce pobýval v české Praze.
Van Eyckovy cesty měly diplomatický charakter a byly často považovány za důvěrné – proto se jejich vyúčtování u dvora neuvádí, a jsou tudíž špatně doloženy.
Poměrně dobře je známa jen jeho cesta do Lisabonu, kterou uskutečnil na podzim roku 1428. Byl členem poselstva, které dojednalo sňatek Filipa III. a Izabely Portugalské. Van Eyck v Lisabonu pro svého vévodu namaloval dva princezniny portréty. Zatímco poselstvo čekalo na Filipovu odpověď, navštívilo Santiago de Compostela, kde se setkalo s králem Janem II. Kastilským.
V roce 1432 dokončuje umělec oltářní obraz pro Gentskou katedrálu a v témže roce přesidluje natrvalo z Lille do Brugg, kde kupuje dům a kde se asi o rok později žení s Margaretou, o hodně mladší dívkou pravděpodobně šlechtického původu. Z manželství se narodily dvě děti: Synovi Filipovi byl za kmotra Filip III., mladší dcera Lyevine vstoupila roku 1450 do kláštera.
V letech 1434 až 1436 dokončuje Podobiznu manželů Armolfiniových a Madonu kancléře Rolina.
V roce 1435 odjel z vévodova pověření do Arrasu, kde měl portrétovat účastníky mírového kongresu. Z této cesty se dochoval portrét Niccola Albergatiho. V témže roce změnil vévoda Eyckův roční plat na doživotní rentu. Když Eyck zemřel, nechal vévoda vyplatit vdově dar ve výši manželova ročního platu.
Jan van Eyck zemřel 9. července 1441 v Bruggách. Rok po Eyckově smrti získal jeho bratr Lambert povolení k exhumaci Janova těla ze hřbitova při sv. Donátu a jeho pohřbení uvnitř kostela.
Eyckova dílna pokračovala pod vedením manželky a bratra Lamberta v činnosti ještě deset let. Obrazy z její produkce ale Eyckovy úrovně nedosáhly. Roku 1444 zakoupil v Bruggách obchodník Gregori pro krále Alfonse V. Aragonského Eyckův obraz sv. Jiří – důkaz respektu, který malíř požíval. V roce 1450 byl Eyckův dům v Bruggách prodán a členové jeho dílny se rozešli.