Valentin Alexandrovič Serov (7. ledna 1865 Petrohrad – 22. listopadu 1911 Moskva).
Jeden z nejlepších ruských umělců a vynikající portrétista přelomu 19. a 20. století.
Valentin Alexandrovič Serov se narodil v rodině slavného ruského skladatele Alexandra Nikolajeviče Serova a Valentiny Serovové (rozené Bergmanové, z pokřtěné židovské rodiny) 7. (19) ledna 1865 v Petrohradě.
Valentin Serov začal jstudovat na gymnáziu, ale dostudoval pouze tři z nižších tříd – pak školu opustil s úmyslem věnovat se výhradně umění.
V roce 1871 jeho otec zemřel, a proto v letech 1872–73 malý Valentin se svou ovdovělou matkou žil v Mnichově, kde studoval základy umění u malíře Keppinga. V roce 1874 se s matkou přestěhovali do Paříže, kde Valentin pravidelně navštěvoval ateliér Ilji Repina, který měl malého Serova velmi rád.
V roce 1875 Serovovi přesidlují do Abramceva, známého letního domova mnoha umělců, který byl majetkem mecenáše a průmyslového magnáta Savvy Mamontova. Místo bylo kulturním centem tehdejšího Ruska, kde byli umělci, hudebníci a herci vždy vítáni. Valentin díky tomu vyrůstal v atmosféře neustálé tvořivosti a měl možnost setkat se s největšími umělci své doby.
Od roku 1878 do roku 1879 žil v Moskvě a bral dále lekce v kreslení a malování od Repina, jehož rodina zde v roce 1879 také žila.
V roce 1880 nastoupil na Carskou (imperátorskou) Akademii výtvarných umění. Zde byl jeho hlavním rádcem a pedagogem Pavel Čistjakov. Serov obdržel několik stříbrných medailí Akademie za skici z přírody a zanechal studia na této instituci v roce 1884, kdy se začal věnovat vlastním zakázkám a zdokonalovat se ve svém umění. Zpočátku maloval především portréty. V roce 1884 v Abramcevu vytvořil také jedno ze svých prvních významných děl – portrét L. A. Mamontové (Novgorodské zemské muzeum). V roce 1887 pak na stejném místě namaloval slavný portrét V. S. Mamontové („Dívka s broskvemi", Treťjakovská galerie).
Od roku 1894 Serov byl členem skupiny umělců pořádajících putovní výstavy umění, znamých jako Peredvižníci.
Od roku 1897 učil na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Jeho žáky byli Pavel Kuzněcov, N. N. Sapunov, M. Saryan, Kuzma Petrov-Vodkin nebo N. P. Uljanov. Na této škole působil do roku 1909. V roce 1903 byl také jmenován akademikem Petrohradské akademie umění.
Serov se snažil postupně objevovat nové možnosti a vytvářel díla s různými náměty. Byl to skvělý krajinář, o něco více smyslný a méně nostalgický, než jeden z jeho dalších učitelů Isaac Levitan. Serov maloval také historické obrazy, jež jsou rovněž velmi vysoko ceněny.
Serov se však především stal nejúspěšnějším portrétistou v Rusku mezi rokem 1890 a prvním desetiletím 20. století. Jeho nejslavnější portréty jsou Portrét Henrietty Girshmanové (1907), Portrét Idy Rubenstein (1910) či Portrét kněžny Olgy Orlovské (1911).
Serov zemřel 22. listopadu (5. prosince), v roce 1911 v Moskvě a byl pohřben na Donském hřbitově. Později byly jeho ostatky přeneseny na Novoděvičí hřbitov.