Adolf Kosárek (6. ledna 1830, Herálec – 3. října 1859, Praha) byl český malíř. Osudovým úkolem byla pro něj česká krajina – přestavuje základní motiv jeho díla vytvořeného v neuvěřitelně krátké době šesti let, mezi roky 1853 až 1859, než umělec podlehl bídě a tuberkulóze.
I když Kosárek jistě čerpá od svých předchůdců (A. Mánesa) i starších současníků (především J. Navrátila a A. Piepenhagena), jde svou vlastní cestou. V plátnech jako Selská svatba či Česká krajina poprvé vůbec vyjadřuje, a to výrazně monumentální formou, smysl české krajiny. V pouhých 29 letech zanechal za sebou malíř umělecky zralé, hotové dílo, zároveň však i tušení dalšího strmého uměleckého rozvoje.
Velký umělec té doby se objevuje po boku J. Mánesa a K. Purkyně, s nimiž ho spojovalo nejen přátelství, ale hlavně romantické cítění a realistické prvky. Známe od něj především krajiny. Jeho dílo, zobrazující nejen českou krajinu, ale silně duševně působící, ovlivnilo dozajista jeho následovníky. Tvorba se datuje z největší části do období pouhých devíti let (1850–1859), na jejichž sklonku Kosárek zemřel v pouhých 29 letech. Byla to léta těžká pro všechny Čechy, znamenala jejich boj proti potlačování kultury a tradic.
Svůj talent objevil a začal rozvíjet kolem čtrnácti let, kdy byl na praxi na arcibiskupském statku. Mimo to ho velmi podporoval kaplan z vedlejší vsi. Roku 1847 nastoupil jako písař, ale dál se oddával své zálibě v krajinách. Jak hovořilo okolí, v úředních hodinách byl věrný práci, ale jinak ho mohl zahlédnout jen pastýř nebo hajný. Jeho život se však změnil, když jeden ze zaměstnanců našel jeho kresby. Byl doporučen do Prahy, dostal stipendium a na konci roku 1850 začal navštěvovat pražskou Akademii (tu dosud vedl Max Haushofer).
Mladý hospodářský učedník se dostal na pražskou Akademii díky podpoře majitele panství arcibiskupa Schwarzenberga. V doporučení Kosárkovy prosby čteme charakteristickou větu: „Žadatel je už delší čas takovým způsobem zaujat pro malířství, že není schopen na nic jiného myslit, ani dělat."
Kosárkovi je sice při příchodu na školu už 20 let, provází jej však nejen zmíněné nadšení, ale i houževnatá píle a výjimečný talent. V té době na Akademii působící krajinářská škola M. Haushofera má velmi dobrou úroveň, nesvazuje štětce žáků striktním akademismem. Malíř se tu seznamuje s efektní mnichovskou malbou, dostává se do ciziny – do Bavor, do Alp, na Rujanu.
Pravděpodobně prvním obrazem je Horské jezero v bouři. Kosárek už první rok vystavoval (Krajina v bouři, Stmívání, Podzimní jitro). Kritika byla výborná a řada se doplnila o Motiv od Pardubic. Léta 1854–1855 přinesla hlavně Krajinu s čápem, Krajinu po dešti (Cikáni), Ideální krajinu (Před bouří) a mnoho dalších. Peníze za některé prodané obrazy mu umožnily r. 1856 odjet na studijní cestu na Rujánu. Tam vznikly především Studie krajiny pod mrakem (Rovina pod mraky) a Krajina s větrným mlýnem. Na Rujáně dále namaloval (s největší pravděpodobností na objednávku) Zimní noc a Hřbitov u moře. Ty mu poskytly další obnos na cestu do rakouských Alp. Odtud si přivezl spíše skicy, které zpracoval později.
Jak potvrdili jeho přátelé, bylo jeho zvykem vycházet do chladných a větrných nocí i přes špatný zdravotní stav. Náhle u něj propukla v plné síle smrtelná choroba, ve chvíli, kdy se chystal na svatbu... Tak vznikla Osamělá krajina. Další díla vznikla těsně poté. Motiv z Kokořínských údolí, Krajina s poutníky a Krajina s procesím. Vrcholem jeho umění se stal Zimní večer. Motiv chudých a prostých lidí se u něj objevuje téměř všude, soucítil s nimi a vlastně mezi ně i patřil.
Pak jako by se alespoň na chvíli všechno obrátilo k lepšímu. Nemoc ustoupila, Kosárek se oženil a narodila se mu dcera.
Námětem se zvláštním významem byly letní krajiny. Vskutku nijak nepřevládaly, ale malíř sám zjevně ideální krajinky miloval (Krajina s dřevěným mostem, Krajina s kaplí, Letní krajina...).
Posledním dílem je nejspíš Krajina s povozem na úvozové cestě. 30. října 1859 Adolfa Kosárka zdolala tuberkulóza.
A. K., 1850: „Už v nejútlejším dětství klíčilo ve mně sémě, zapustilo hluboké kořeny a nyní roste v strom a chce nésti plody. Je to sémě umění, v němž jedině nalézám smysl života a pro něž bych jej i obětoval..."
Ředitel arcibiskupské kanceláře Pollach, kde se Kosárek ucházel o přízeň: „Žadatel je už delší čas takovým způsobem zaujat pro malířství, že není schopen na nic jiného myslit, ani nic jiného dělat..."
A. V. Ambros: „... A skutečně se projevuje v těchto obrazech tak jasné oko, tak jistá ruka a takový smysl pro barvy, že každý obraz má svou pevně individuálně vyjádřenou náladu, takže hledíme s očekáváním vstříc výkonům mladého umělce."
Dílo
Horská krajina
Bouře na horách
Před bouří
Selská svatba
Česká krajina
Horské jezero v bouři
Stmívání
Podzimní jitro
Motiv od Pardubic
Krajina s čápem
Rovina pod mraky
Krajina s větrným mlýnem
Zimní noc
Hřbitov u moře
Osamělá krajina
Motiv z Kokořínských údolí
Krajina s poutníky
Krajina s procesím
Zimní večer
Krajina s dřevěným mostem
Krajina s kaplí
1858 – Letní krajina
Krajina s povozem na úvozové cestě
Literatura
Jan Loriš: Adolf Kosárek, výbor obrazů, Praha, Melantrich, 1939
Adolf Kosárek, 1830–1859, katalog souborné výstavy díla k stému výročí úmrtí, sestavila Olga Macková, Praha, Národní galerie, 1959
Eva Reitharová: Adolf Kosárek, monografie s ukázkami z výtvarného díla, Praha, Odeon, 1984
Adolf Kosárek, 1830–1859, katalog výstavy, úvodní stať: Naděžda Blažíčková-Horová, Praha, Národní galerie, 1990, ISBN 80-7035-014-8