James Jacques Joseph Tissot (15. října 1836 – 8. srpna 1902) byl francouzský malíř, který strávil většinu svého tvůrčího života v Británii. Tam také vytvořil své nesmrtelné dílo, díky němuž se stal jedním z největších britských a světových umělců. Jeho jméno se stalo do jisté míry, přestože byl ve své nové vlasti cizincem, synonymem pro britské umění konce 19. století.
Tissot se narodil 15. října 1836 v rodině italského původu v přístavním městě Nantes ve Francii. Jeho otec Marcel Théodore Tissot byl úspěšný obchodník s textilem a jeho matka Marie Durandová pomáhala manželovi v tomto podnikání a také navrhovala módní klobouky. Umělcova matka byla také oddaná katolička a vštípila mladému Tissotovi hlubokou zbožnost již v útlém věku.
Všeobecně se má za to, že právě vzpomínky na dětství v Nantes přivedly později umělce k častému zobrazování lodí a přístavních scén, a rovněž zaměstnání jeho rodičů nalezlo své vyjádření v jeho zálibě ve zobrazování módy a zejména ženského oděvu.
V sedmnácti letech se nadaný mladík rozhodl, že umění se stane jeho celoživotní kariérou. Ačkoli jeho otec se zpočátku stavěl proti tomuto rozhodnutí, podařilo se mladíkovi jeho nesouhlas s pomocí matky překonat.
V roce 1856 nebo 1857 Tissot odcestoval do Paříže, aby zde získal umělecké vzdělání. Průvodcem a přítelem mu na této cestě byl známý jeho matky, malíř E. Delaunay. Tissot se zapsal ke studiu v ateliérech H. Flandrina a L. Lemotheho, dvou úspěšných Lyonských malířů, kteří přišli do Paříže studovat a následovat svého učitele Ingrese. To mladému umělci jistě poskytlo nejlepší školu, přestože velká část tehdejší výuky spočívala v kopírování prací zavěšených v Louvru. V této době se mladý Tissot u Lamotha seznámil s Jamesem McNeilem Whistlerem, Edgarem Degasem, který byl jeho spolužákem a přítelem Delaunaye, a konečně také s Édouardem Manetem.
Tissot vystavoval v pařížském Salonu poprvé v roce 1859 a představil zde pět obrazů se středověkými náměty a také výjevy z Goethova Fausta. Tyto práce vykazují silný vliv belgického malíře Hendrika Leyse, s jehož prací se umělec patrně setkal při svém pobytu v Antverpách v roce 1859.
Okolo roku 1863 nastává v Tissotově uměleckém stylu náhlá změna, zcela opuští historický styl a středověké náměty a jeho zájem se obrací k portrétní tvorbě a současnému životu. Umělec zdá se našel sám sebe. Náhle, ač stále poměrně mlád, vystupuje ve svém díle jako sebevědomý malíř a jeho díla dosahují mistrovské kvality. To je později také náležitě doceněno kritikou a z Tissota se stává úspěšný umělec. Stejně jako jeho současníci Alfred Stevens či Claude Monet studuje pečlivě tehdy populární japonské dřevořezy a japonské kostýmy a rekvizity se objevují i na jeho plátnech. Stejně tak Degasův portrét Tissota z této doby jej zachycuje pod japonským dřevořezem vysícím na zdi.
Tissot bojoval ve francouzsko-pruské válce, zůčastnil se improvizované obrany Paříže a zapojil se do řad Pařížské komuny. Později tedy, ať už z důvodů politických, či prostě proto, že se mu naskytly lepší pracovní příležitosti, opuští Paříž a Francii a v roce 1871 se stěhuje do Londýna.
Měl zde již domluvenou práci jako karikaturista a ilustrátor pro Thomase Gibsona Bowlese, majitele známého časopisu Vanity Fair, jakož i konexe na královské akademii. Do Londýna tak Tissot již přijel s četnými kontakty v uměleckém světě a brzy se stal slavný jako malíř elegantních scén z módního života. Již v roce 1872 je schopen zakoupit si vlastní dům.
V roce 1874 byl Degasem požádán, aby se zůčastnil první výstavy impresionistů, ale Tissot tuto nabídku odmítá. Přesto si však ke svým součastníkům impresionistům zachovává přátelský vztah. V roce 1874 ho navštívila B. Morisotová a Tissot také cestuje společně s Edouardem Manetem do Benátek. Rovněž se stále pravidelně stýká s Whistlerem.
Někdy v letech 1875 a 1876 se Tissot setkává s Kathleen Newtonovou, která se stává jeho společnicí a častou modelkou. V roce 1876 se narodil pravděpodobný Tissotův syn Cecil George Newton. Tissot si bohužel nemohl Kathleen vzít, neboť tato žena irského původu byla rozvedená, a nemohla se tedy podruhé vdát. Zůstala však s Tissotem až do své smrti v roce 1882. Tissot označuje později život s Kathleen za nejšťastnější léta svého života. A zdá se že šlo o harmonický, skutečně rodiný vztah.
Po smrti Kathleen Newtonové se Tissot zlomený její smrtí vrací z Londýna do Paříže. Hlavní výstava jeho prací se konala v roce 1885 v Galerii Sedelmeyer, kde představil patnáct rozměrných pláten ze série La Femme à Paris. Na rozdíl od předchozích charakteristických módních námětů, které umělec vytvářel v Londýně, zobrazuje tato série různé typy žen z různých společenských vrstev zasazených do zcela reálných souvislostí. Na této sérii můžeme opět vypozorovat vliv japonského umění, a to zejména v kompozici.
Ve stejném roce 1885 se také Tissot navrací ke katolicicmu, v Anglii se totiž stal spíše nábožensky vlažným anglikánem. Jeho návrat k víře do jisté míry odráží také obecně společenskou reakci na světskost tehdejší francouzské třetí republiky, ale šlo zřejmě především o hluboké vnitřní změny v umělcově osobnosti způsobené ztrátou milované osoby.
Do konce svého života se pak Tissot věnuje převážně ilustrování Bible. Tissot také opakovaně cestuje na Blízký východ, kde studuje krajinu a lidské tváře. Cestu do těchto krajů podnikl nejméně třikrát, a to v letech 1886, 1889 a 1896. Když dokončil svoji sérii 365 kvašových ilustrací zobrazujících život Krista, dostalo se jeho dílu nadšeného přijetí na výstavách v Paříži (1894 až 1895), Londýně (1896) a New Yorku (1898 – 1899) a celý soubor byl později zakoupen Brooklynským muzeem. Do konce života pak pracoval na malbách námětů ze starého zákona (jeho dílo nalezneme například také v židovském muzeu v Praze) a 80 pláten z tohoto cyklu vystavil v roce 1901 v Paříži.
Tissot zemřel 8. srpna 1902 ve městě Doubs na zámečku Château de Buillon, jako slavný a bohatý umělec, avšak bez rodiny a potomků.