Shen Zhou ( 沈周,1427–1509), známý také pod honosným titulem Qinan (启 南), byl fenomenální čínský umělec období dynastie Ming. Tento umělec by neměl být zaměňován s jiným čínským umělcem jménem Shen Zhou, který žil 1848–1903.
Shen Zhou se narodil do bohaté a vlivné rodiny v městečku Xiangcheng, v blízkosti prosperující města Suzhou, v provincii Jiangsu. Tradice a rodokmen jeho rodiny je známa do období pozdní dynastie Yuan. Jeho praděd z otcovy strany Shen Liang-chʼen se stal bohatým vlastníkem půdy v převratném období pádu této mongolské dynastie. Po pádu dynastie Yuan a nastolení nové dynastie Ming byl zaveden císařem Hongwu (původně vůdcem povstání proti mongolům a zakladatelem nové dynastie) nový systém státní správy. Správcem a výběrčím daní v oblasti byla pověřena právě hlava rodiny Shenů. Tento fakt nesmírně zvýšil prestiž a bohatství Shenova rodu. Mužští potomci tím byli sice zavázáni úřednické službě dynastii, ale zároveň si mohli dovolit žít z renty a věnovat se umění, studiu a učenosti.
Stejně tak se mladý Shen Zhou zaměřil na získání úřednického vzdělání. Po smrti svého otce, Shen Heng-chiho, se ale Shen Zhou zřekl úřední zkoušky a rozhodl se věnovat svůj život péči o svou ovdovělou matku, Chang Su-wan.
Je pravděpodobné, že nikdy nezamýšlel stát se úředníkem, ale tuto svou touhu držel v tajnosti až do otcovy smrti. Takto nejen, že se vyhnul úřednické službě, ale navíc ještě s leskem oddané synovské lásky. Mladý muž tak získal dostatečnou volnost a svobodu, aby se naplno mohl věnovat kresbě, poznávání přírody a společnskému životu. Žil však, zdá se, spíše samotářsky, v neustálém zahloubání a je zmiňována jeho melancholická povaha, která by jistě pro kariéru úředníka nebyla příliš vhodná.
Shen Zhou žil v klíčovém okamžiku v historii čínského malířství a významně přispěl k umělecké tradici Číny jako zakladatel nové výtvarné školy Wu v Suzhou. V období předcházející dynastie Yuan (1279–1368) pracovali umělci s relativně velkou svobodou vyjádření a jejich práce měly značně rozdílný charakter, a je tedy obtížné zasadit je do určitých období či stylů. Výrazně se odchýlili od formálního kánonu mistrů dynastie Song, kteří je předcházeli. Dynastie Ming, vzešlá z odporu proti mongolské nadvládě, znamenala ve všech oblastech návrat k tomu, co bylo považováno za ryze čínské. Období mongolské vlády s veškerou svou kulturou bylo nahlíženo jako období úpadku a chtělo by se říci temna, přestože to rozhodně nebyla pravda.
Císař Hongwu (vládl 1368–1398) se rozhodl shromáždit čínské umělce ve svém hlavním městě v Nanjingu, kde mohl ovlivňovat jejich styl v duchu uměleckých postupů dynastie Song. Hongwu byl také znám pronásledováním odlišné kultury v regionech a snahou vymanit umění z vlivu bohatých čínských rodů. Tento nový dominantní styl v čínském umění je znám jako škola Zhe.
Po nástupu císaře Yongleho (vládl 1403–1424), bylo však hlavní město přeneseno z Nanjingu do Pekingu, a tedy do značné vzdálenosti od Shuzhou. Toto čínské město se tak po umělecké stránce poněkud vymanilo z vlivu oficiálního dvorského umění a právě to vedlo k rozvoji a vzniku malířské školy Wu. Šlo tedy v čínském umění o poněkud podvratný element, který ožvili tradici a volnost malířství velkých předchozích období, a později se stal nejlepší malířskou tradicí období dynastie Ming.
Shen Zhou měl dostatečné vzdělání, jak vědecké, tak umělecké a zdá se, že se dobře orientoval v čínském umění a dobře vnímal a chápal jeho tradice. Jeho práce odhalují následování umělců dynastie Yuan, jeho životní postoje se nesou v duchu přísného konfuciánství, zejména pokud jde o oddanost rodině a předkům. Zejména fascinující jsou jeho krajiny a květinové motivy pečlivě vypracované ve stylu dynastie Yuan. Nicméně se nikdy neřídil nějakým přesným kánonem, zejména díky tomu, že byl relativně bohatý a mohl svobodně tvořit bez závislosti na bohatých patronech a mecenáších. Jeho díla se vyznačují vysokou měrou invence, inovací a zcela nových před dříve nevídaných řešení. Jeho styl, přestože mnohdy zcela evidentně odkazuje k minulosti, se stává zcela originálním a vlastním.
Shen Zhou vlastnil velkou sbírku obrazů a jiných uměleckých předmětů z konce dynastie Yuan a tyto práce posloužily jemu a jeho uměleckým kolegům jako vzory pro nové obrozenecké umění školy Wu.
Mnoho umělcových prací bylo vytvořeno ve spolupráci s ostatními umělci. Jak je pro východoasijské umění typické, často jde o práce kombinující malbu, kaligrafii a poezii. Jeho přáteli a spolupracovníky tak nebyli pouze malíři, ale také literáti, kaligrafové a ostatní učenci.
Pro Shen Zhoua byla umělecká práce vždy spíše meditací. Nikdy příliš nenabízel a neprodával svá díla, přestože byl velmi vyhledávaným umělcem a jeho díla byla často napodobována. Podle jeho vyjádření není umělecké dílo zbožím, ale obohacující součástí samotného malíře.
Pozn: čínská jména a názvy jsou uváděna v pinyinu.
Literatura:
Cahill, James, Parting at the Shore: Chinese Painting of the Early and Middle Ming Dynasty, 1368–1580, New York: Weatherhill, 1978.
Edwards, Richard, The Field of Stones: A Study of the Art of Shen Chou (1427–1509), Baltimore: Port City Press, 1962.
Edwards, Richard, “Shen Chou and the Scholarly Tradition”, The Journal of Aesthetics and Art Criticism, vol. 24, No. 1 Oriental Aesthetics (Autumn, 1965), s. 45–52.
Liscomb, Kathlyn, “Shen Chouʼs Collection of Early Ming Paintings and the Origins of the Wu Schoolʼs Eclectic Revivalism”, Artibus Asiae, vol. 52, No. 3/4 (1992), s. 215–254.