Vasilij Vasilijevič Vereščagin (1842–1904) byl vynikající ruský malíř a spisovatel, jeden z nejslavnějších malířů zobrazující militarie – bitevní a vojenské scény. Proslavil se však také jinými náměty.
Vasilij Vereščagin se narodil 26. října 1842 v Čeropovce, v tehdejší Novgorodské gubernii v rodině statkáře. Vasilij měl tři bratry, z nichž všichni studovali na vojenských školách. Mladší Sergej a Alexandr byli profesionálními vojáky, starší Nikolaj byl veřejným činitelem.
Vasilij ve věku devíti let nastoupil na námořní kadetskou školu, kde studoval v letech 1850 až 1860. Po dokončení kadetky po krátký čas sloužil u námořnictva. Plavil se na fregatě Kamčatka do Dánska, Anglie a Francie. Na vlastní žádost však odešel do výsluhy, aby se mohl věnovat svému uměleckému talentu. V roce 1860 nastoupil, opět jako student, na petrohradskou Akademii umění, kde studoval v letech 1860 až 1863 pod vedením pedagogů A. T. Markova, F. A. Mollera a A. E. Beidemana. V roce 1863 odcestoval Vereščagin na studijní cestu na Kavkaz, který mu učaroval a kde se zdržel poznáváním krajiny a skicováním necelý rok.
Vereščagin se rozhodl pokračovat ve studiu a na počátku roku 1864 odjíždí do Paříže, kde nastupuje do ateliéru jistě nejpovolanějšího učitele Jean-Léona Gérôma. Tento významný francouzský malíř historických scén (1824–1904) byl a je právem považován za jednoho z velikánů tohoto žánru. Proslul zejména nádhernými obrazy s orientální tématikou. Mistr předal svému nadějnému žákovi jen to nejlepší a hluboce a trvale ho ovlivnil. Dodnes tak můžeme vnímat jistou podobnost mezi stylem a prací obou umělců. Vasilij Vereščagin u Gérôma strávil rok 1864 a počátek roku následujícího.
V březnu 1865 se umělec vrátil na Kavkaz a pokračoval v malování podle přírody po celé léto.
Na podzim téhož roku 1865 navštívil Verščagin Petrohrad a pak se vrátil do Paříže, aby pokračoval ve svém studiu. Zimu let 1865–1866 strávil studiem na Pařížské akademii. Na jaře roku 1866 se pak vrátil domů, aby v Petrohradě završil své formální umělecké vzdělání. Aktivně se začal účastnit putovních výstav společnosti Peredvižniků.
V roce 1867 s radostí přijal pozvání generálního gubernátora Turkestánu K. P. Kaufmana, aby působil ve střední Asii jako malíř. Přijel do Samarkandu po jeho obsazení ruským vojskem 2. května 1868. Pro Vasilije Vereščagina to byl křest ohněm, zůčastnil se obrany tohoto města při jeho obležení vzbouřenými místními obyvateli. Za jeho významnou úlohu v obraně města byl umělec dekorován řádem Svatého Jiří, který vždy hrdě nosil, přestože obecně nebyl považován za příliš významné ocenění. V souvislosti s tím byl také jmenován profesorem Akademie.
Na počátku roku 1869 s pomocí Kaufmana organizuje v Petrohradě „Turkestánskou výstavu“, na které představuje plátna namalovaná v Taškentu, Samarkandu a Buchaře, náměty ze stepí a měst Turkestánu. Výstava měla nesporný úspěch, zvláště proto, že orientální a exotická témata dobře odpovídala tehdejšímu uměleckému vkusu, a to v celoevropském měřítku. Po výstavě se Vereščagin opět vrátil do Turkestánu. Jeho cesta vedla tentokrát přes Sibiř.
Vereščagin v této době cestoval po Sedmiříčí a západní Číně (Ujgursko, Východní Turkestán). Vytváří četné krajinářské studie a maluje místní obyvatele. Jeho dílo tak získalo i nezměrnou dokumentární hodnotu a přináší nám ucelený obraz střední Asie před příchodem prvních fotografů. Podává svědectví o četných událostech ve střední Asii, kterých byl sám svědkem nebo zastihl jejich dozvuky, například potlačení povstání Dunganů (Čínských muslimů) císařem a dobývání a poznávání Turkestánu Rusy.
V roce 1871 se Vereščagin přestěhoval do Mnichova a dále pracuje na obrazech s orientálními náměty. V roce 1873 uspořádal samostatnou výstavu svých děl se středoasijskými náměty v Crystal Palace v Londýně a totožnou výstavu uspořádal rovněž v roce 1874 v Petrohradě. Následující dva roky umělec strávil v Indii a Tibetu, kde dále maluje, ale především cestuje s vášní dobrodruha. O tomto období jeho života je známo jen poměrně málo fakt. Na Jaře roku 1876 se umělec vrátil do Paříže.
Na jaře 1877 po vypuknutí rusko-tureckého konfliktu opustil svůj pařížský ateliér, aby vstoupil do armády. Velitelství jej přidělilo k Dunajské armádě, kde sloužil jako pobočník s právem volného pohybu. Umělec se zůčastnil několika bitev. V červnu roku 1877 je těžce raněn. Na vlastní žádost se stal pozorovatelem na torpédoborci Šutka (doslova Žert, Vtip), který hledal miny na Dunaji. Při útoku turecké lodi byl zasažen zbloudilou kulkou do stehna. Rána se zpočátku zdála velmi vážná, dokonce se v ráně objevila sněť. Díky zásahu lékařů se však nakonec umělec zotavil bez vážnějších následků.
V letech 1882 a 1883 navštívil umělec opět Indii a odtud odcestoval v roce 1884 do Sýrie a Palestiny, kde sbíral materiál pro obrazy s evangelijními náměty.
V létě roku 1894 cestuje na Solovecké ostrovy, v roce 1901 navštívil Filipíny, v roce 1902 Spojené státy a Kubu a konečně v roce 1903 Japonsko.
Po vypuknutí rusko-japonské války odchází Vasilij Vereščagin opět na frontu. Zemřel 31. března 1904 spolu s admirálem Makarovem na bitevní lodi Petropavlosk po najetí na minu na vnější rejdě Port Arthuru. Kromě svého odkazu malířského nám umělec zachoval četné literární zprávy o svých zážitcích z cest a nesmírně zajímavé dopisy, které byly rovněž vydány knižně.
Literatura:
Завадская Е. В., В. В. Верещагин, Мoskva 1986.
Лебедев А. К., Солодовников А. В., В. В. Верещагин, Leningrad 1987.
Верещагин В. В., Повести. Очерки. Воспоминания, Мoskva 1990.