Patriarcha Raphael Sako: Měsíc od vyhnání jsou iráčtí křesťané na pokraji vyhlazení!

Louis Raphael SakoUž celý měsíc trvá těžký úděl iráckých křesťanů, jezídů a příslušníků dalších menšin, jako by tomu tak mělo být navždy. Nad bolestnými událostmi se zatáhla opona a 120 tisíc křesťanů bylo vytrženo ze své historické domoviny, protože islámská politická síla je zde nechce a svět vůči tomu mlčí a nečinně přihlíží buď proto, že takové jednání schvaluje, nebo není schopen nijak zasáhnout. Takový přístup dále povzbuzuje ISIS (který nemá nic společného se staroegyptskou bohyní přírody a plodnosti Isis), aby pokračoval ve svém zuřivém boji proti kultuře a rozmanitosti a ohrožoval intelektuální i společenskou bezpečnost. Utrpení křesťanů i příslušníků dalších menšin vyhnaných ze svých domovů stále roste: jejich nouze se stupňuje a obavy z nejisté budoucnosti jejich vyděšených dětí, obsazených měst i vyrabovaných domů jim nedají spát. Tito lidé žili ve svých městech v blahobytu, hrdě a důstojně. Jako mrknutím oka ale byli vyhnáni a se strachem se pěšky vydali hledat útočiště. Je to výjev, který nás vrací o staletí zpět, do temné minulosti, ačkoli se přitom jedná o děsivou přítomnost naší civilizace!

To, co tito mírumilovní křesťané a oddaní občané zakusili, je skutečná genocida, jejich smutný konec a doklad toho, že padly všechny náboženské, lidské, mravní i národní hodnoty. Tyto události zůstávají hanebnou skvrnou v dějinách a každý by měl vědět, že toto nebezpečí ohrožuje všechny!

Před několika dny jsme na satelitní stanici Ishtar viděli plačící třináctiletou dívku, jak říká: „Chci se vrátit do svého města Karakúš. Z tohoto života jsem unavená a raději bych tam umřela, než tady žila v takovém pokoření.“ Tento hlasitý nářek burcuje svědomí světa!

Neschopnost iráckého státu: Nejvíce nás bolí, že irácký státní aparát je zcela neschopný zavést znovu zákon a pořádek do míst, kde se stále zhoršuje bezpečnostní situace a bují kultura násilí, jež poskytuje extremistickým skupinám příhodné klima pro další expanzi. V samotném Bagdádu jsou křesťané i další lidé za denního světla unášeni ozbrojenými vozidly s neprůhlednými skly, vyhrožuje se jim, aby opustili své domovy, a v některých školách a na úřadech bývají terčem obtěžování nebo musejí snášet nenávistná slova. Opravdu je to realita, aby se takové barbarské jednání zcela vymklo kontrole a nebylo možné nijak ho odstranit?

Zatímco lidé trpí, politici mezi sebou bojují o lepší postavení a nedokážou se sjednotit, aby společně pojmenovali příčiny vedoucí k extremismu, násilí a nespravedlnosti a hledali radikální řešení dřív, než bude pozdě! Kéž by nový premiér a celá vláda rozpoznali, že právě v tom spočívá jejich dějinná, národní i mravní odpovědnost!

Emigrace: Poté co vyhnaní křesťané byli zbaveni veškerého svého majetku včetně dokladů, bez vyhlídky na jakékoli okamžité řešení a v ovzduší nedůvěry vůči současným úřadům, nezbývá jim nic jiného než bezcílné čekání na nejistou budoucnost. Řada z nich se proto vydala hledat bezpečnější zemi na Západě, protože v jejich vlasti, v zemi many a křepelek, je čeká už jen pohroma. Emigrace však není řešení!

Aby se zachránili před vyhlazením a byli i nadále kvasem, nezbývá iráckým křesťanům nic než postavit se reálné situaci tváří v tvář a přijmout odpovědnost za svůj úkol předávat poselství naděje a udržovat jiskru života. Křesťanská společenství se musí aktivně snažit o lepší budoucnost, protože na životní výzvy je třeba odpovídat s odvahou, a ne zbaběle. Musí učinit rozhodné kroky a vytvořit nátlak na odpovědné osoby doma i v zahraničí, aby si lidé zajistili život, svobodu a bezpečí ve svém Iráku.

Zde je několik praktických návrhů, které, jak doufáme, se náš lid, ať už právě žije kdekoliv, odhodlá uskutečnit:

                                                                        Louis Raphaël Sako, patriarcha Chaldejské církve, 4. září 2014

-mk-