Postupně a nenápadně narůstala během posledních dvou staletí mentalita, pro niž Kristův kříž není jediná naděje lidstva, nýbrž výraz podivínského pesimismu, který z nepochopitelných důvodů sice přežívá, ale nezadržitelně je vytlačován technologickým optimismem. Čím dychtivěji se hledí k zářným, avšak čistě světským zítřkům, tím rychleji se nenápadně ztrácí z obzoru Boží království, nové nebe a nová země. Také křesťané mohou vzhlížet k těmto budovaným zítřkům a dívat se tak na dějiny z perspektivy oné světské nutnosti, ve které není místo pro Krista, „klíč, střed a cíl“ celých lidských dějin, jak připomíná Druhý vatikánský koncil.
Neradostné zprávy o světovém dění jsou vnímány tragicky nebo vzbuzují paniku, poněvadž veřejnému mínění dominuje výše zmíněná mentalita. Tragičnost a panika jsou totiž její spojené nádoby a vnucují člověku jediné východisko, totiž aby se ještě intenzivněji upjal k falešné naději sekularizovaného mesiášství.
Obavy o budoucnost útočí na lidskou svobodu stejně jako propagovaný světský optimismus. Obojí je totiž projevem lidské svobody raněné hříchem. Schizofrenní sevření těmito dvěma duchovními proudy je dílem pokušitele a nepřítele lidské přirozenosti, který svobodu člověka oslovuje jen ze svého utajovaného hlediska, čímž ji vlastně obchází a oklamává. Duchovní zesvětštění, před kterým tak důrazně varuje nynější papež, je nabídka pofidérního bezpečí před Bohem a Jeho proroctvími. Je to hrozba odmítnutí lásky k pravdě, tedy hřích proti Duchu svatému.
Audiovizuální technika a internet neuvěřitelně rozšířily možnosti a účinnost lži. Lež má mnoho podob a nemusí to být jenom slovo, nýbrž také inscenovaný skutek, „překrucující pravdu ve vztahu k druhým lidem a k Bohu,“ jak zní definice hříchu proti osmému přikázání v Katechismu katolické církve. Filmová fabulace je na obrazovce nerozeznatelná od dokumentárního snímku. Režírovat lze lidi s jejich svolením, ale také zcela proti jejich vůli, jak ukazuje film Český sen. Člověka lze vtáhnout do lži jako nic netušícího komplice, ba dokonce jej lze přesvědčit o spolupráci na něčem, s čím nesouhlasí. Kdo pamatuje život v totalitním režimu možná ví, o čem je řeč.
Lež umí ovšem také mlčet, ale vždycky pravdu zkresluje. Lež může být rovněž institucionalizována, čímž získává legitimitu a větší věrohodnost. Lež se stala součástí dějin, došla ztělesnění v historických událostech, které představují kolosální kulisy a určují tak obsah hry.
Například konspirace - to jsou samozřejmě pouhé teorie. Neříká se však totéž také o evoluci? A nepracuje snad nechvalně známá Al Kajda v utajení čili konspiraci? Není tedy také teorií? – Tolik jen příklad toho, jak lze manipulovat veřejným míněním, zvláště je-li na stopě lži.
Manipulaci svého smýšlení a cítění je člověk vystavován stále více. Nejenom masově, ale především individuálně. Konec konců – otec lži – usiluje o oklamání duše každého jednotlivého člověka bez ohledu na významnost jeho společenského postavení. A stěží se zbavit dojmu, že čím vyšší veřejné postavení člověk má, tím hůře se své manipulaci brání.
Lež se zkrátka globalizuje stejně jako lhostejnost. Dialog hada s člověkem v ráji neskončil, ale pokračuje i v tomto světě. Jenom už není tak zřetelný, protože se člověk dostal do jeho područí. Křesťané si nepomohou, budou-li předstírat, že tomu tak není. Nelze se prostě vyhnout zařazení vyššího rychlostního stupně v náboženské praxi a vymanit se konečně z onoho rozpolcení, ve kterém křesťan vnímá tento svět a dějiny v perspektivě striktně sekulární a své soukromí v té křesťanské. Je zapotřebí připustit si k tělu Ježíšem prorokovanou dynamiku dějin a tohoto světa vedoucí také globálně skrze kříž. Cesta vedoucí k životu je úzká i v této souvislosti.
Jinak také křesťanovi hrozí, že přestane chápat, co je to vzkříšení, nemluvě o návratu Syna člověka, na který by mohl nejen zapomenut, ale který by mohl nevrle začít vnímat jako něco nemilého a nevítaného. Křesťanovi totiž nemůže stačit jen připomínka Kristova zmrtvýchvstání před dvěma tisíci lety bez souvislosti se vzkříšením všech, které přijde s Jeho návratem, jímž budou zakončeny dějiny. Teprve tato naděje je totiž nosná globálně.
Zdroj: radiovaticana.cz
Glaser Milan