Mezi těmi, komu byla předána vysoká státní vyznamenání u příležitosti výročí vzniku nezávislého Československa, byl i patriarcha české mezinárodní žurnalistiky, analytik Jan Petránek. Je jedním z těch, kdo podepsali Chartu 77.
Petránek byl mnoho let zpravodajem Československého rozhlasu v Sovětském svazu, odkud byl vyhoštěn, nežádoucí osobou se stal za příspěvek věnovaný 50. výročí Říjnové revoluce.
Během posledních let byl Petránek mnohokrát ostře kritizován v médiích za sympatie k Rusku, za hodnocení ruské politiky, které neodpovídá celkovému trendu. Za co tedy vyznamenal prezident Zeman veterána české žurnalistiky, autora příspěvků pro radio Sptnik medailí za Zásluhy vůči vlasti?
Toto nám řekl sám Jan Petránek:
„Mé pocity jsou dost smíšené, často totiž s prezidentem polemizuji. I tentokrát mezi námi došlo k jakémusi diplomaticko-přátelskému sporu, který se týkal jeho výroků o Ferdinandu Peroutkovi. S prezidentem se totiž dávno známe osobně, ještě z dob Gustáva Husáka si tykáme. Myslím si, že v mém vyznamenání se částečně projevila jeho tolerantnost k novináři, který má poněkud jiné názory než jeho kolegové.
Vaše práce v Sovětském svazu, to že jste psal a píšete pro ruské auditorium, pro Moskevský rozhlas a teď i pro radio Sputnik a pro česká média, to jak analyzujete politiku Ruska — to všechno děláte pro blaho České republiky?
Samozřejmě…Dnes mám vystoupit v české televizi, kde mám komentovat různé události ve světě. Mnozí analytici se mnou nesouhlasí. U nás je jeden autor, člověk pocházející z Rostova na Donu ‒ Alexandr Mitrofanov. Pořád mi nadává za to, že neproklínám Putina. Je to hlupák! Nechápe, že nedělám rovnítko mezi lidmi a mocenskými úřady, že se snažím být při hodnocení událostí a osobností objektivní. I tehdy, když schvaluji ruské pokusy potlačit ISIL, protože je třeba aktivněji bojovat s teroristy, i tehdy, když říkám, že migrační tok není náhodný, zorganizovali ho miliardáři ze Saúdské Arábie, že EU nám vnucuje svou vůli. Současně ale mohu říct, že mě pobouřil film o událostech z roku 1968, který uvedla ruská televize. Váš generál tam vyprávěl, že na něj v Praze stříleli. Nic takového se nestalo, jsem svědek. Hájím pravdivou žurnalistku. Vážím si toho, že při setkání s obyčejnými lidmi mi říkají, že jsem div ne jediný, kdo je objektivní v hodnocení jak ruské, tak i americké politiky, ale i vlastní vlády, kterou poměrně často kritizuji.
Co je pro vás nejvíc cenné z toho, co jste udělal za dlouhý život v žurnalistice?
Jsou to dvě desetiletí „stabilizace", moje práce topiče, když mě vyhodili z rozhlasu za protest proti okupaci z osmašedesátého. Tehdy jsem sám vydával noviny Ludmila daily news, které jsem tak pojmenoval podle své manželky, s níž jsem prožil téměř 60 let. Informace jsem čerpal z pořadů rozhlasových stanic celého světa na krátkých vlnách a pak jsem z nich své noviny sestavoval. Později se z nich staly Lidové noviny.
Více: cz.sputniknews.com
Petrova Jana