Se zájmem jsem si přečetla příhodu, kterou si náš krajan prožil na česko-německé hranici.
Také bych se chtěla podělit se zkušeností z jedné německo-jazyčné země, ale možná ne tak tragikomické. Nedávno jsem cestovala po tamní dálnici, která byla na určitém úseku kvůli opravám zúžená. Přede mnou se jako šnek táhlo policejní auto, dovolila jsem si ho tedy předjet do levého jízdního pruhu a ihned se vrátila zpět do toho původního pravého. Jenže tento můj manévr se policii znelíbil, a jakmile jsme ze zúžené vozovky vjeli na normální silnici, zastavila mě. Muži pořádku vytáhli z auta metr a začali proměřovat šířku mého automobilu. Oznámili mi, že šířka od kraje do kraje zpětných zrcátek činí o 3 cm více, což je v daném levém jízdním pruhu opravovaného úseku nepřípustné. Jen upřesním, aby si někdo nemyslel, že jsem jela nějakým tankem, jednalo se o obyčejný mikrovan. Samozřejmě, následovala pokuta a podobné myšlenky jako u onoho pána: cožpak nemají na práci nic důležitějšího?
Je přece známo, že v mnohých velkých městech se rozrůstají čtvrti, do nichž se policie bojí vkročit. Stejně tak jsme poslední dobou bombardováni zprávami o běžencích, kteří dělají v Evropě nepořádek, a policie se nesnaží příliš vměšovat. Podezřívám je, že mít co dočinění s brutálními běženci, je mnohem strašlivější představa. Přece však policie musí něco dělat, aby ji „nesežrala“ nuda. Proto se zápalem loví „nebezpečné zločince“ s pepřovými spreji v příručních taškách a řidiče s „širokými auty“.
Domnívám se, že bychom se měli odvaze naší evropské policie radovat. Například v USA tamní policie zahání nudu střílením do svých spoluobčanů. Každoročně si to vyžádá přibližně tisíc smrtelných obětí, a to nemluvě o těch postřelených. Žádné protesty nepomáhají. A jak mohou pomoci? Policie se nudí, v rukou drží zbraň, tak proč se nepobavit střelbou? Tím spíše, když jí žádné následky prakticky nehrozí.
Tak se radujme z toho, že do nás zatím ještě naše evropská policie z nudy nestřílí!
Čtenář/čtenářka