Blíží se jaro a s ním dlouho slibovaný bezvízový režim pro Ukrajince, kteří by chtěli navštívit země Evropské unie.
V českém tisku se dosti často píše o možnosti, že tento administrativní krok může mít za následek zvýšený migrační pohyb ukrajinských občanů a dokonce se spekuluje o tom, že by se mohlo jednat až o pět milionů lidí, což by bylo násobně více migrantů, než zažila Evropa v roce 2015. Nakolik jsou tyto obavy oprávněné, se ukáže ještě letos.
Neuškodí, seznámíme-li se s některými statistickými údaji, které mohou leccos napovědět a o nichž česká média hlavního proudu cudně mlčí.
Ukrajina je jediná východoevropská země, jejíž ekonomika za posledního čtvrt století od rozpadu Sovětského svazu ve všech důležitých ukazatelích neustále klesá. Například hrubý domácí produkt na obyvatele v roce 2015 zařadil tuto druhou nejrozsáhlejší evropskou zemi na předposlední místo v Evropě, hned za Moldavskem a v paritě kupní síly až na místo poslední.
Jen pro srovnání – z tohoto pohledu je ekonomická výkonnost České republiky 4 x vyšší, Polska více než 3x, Ruska skoro třikrát, Běloruska 2x ve srovnání s Ukrajinou. K výraznému propadu došlo v průběhu posledních třech let v souvislosti s válečným konfliktem na východě země.
Snaha o prosazení ekonomických reforem nařízených věřiteli Kyjeva měla jediný viditelný důsledek: ukrajinské ceny za většinu základních produktů a služeb se hodně přiblížily těm evropským, kdežto příjmy (které vždy patřily k nejnižším v Evropě) výrazně poklesly. V mnoha ohledech je ukrajinská ekonomika hodně podobná zemím Třetího světa, totéž bohužel již dlouho platí o zdravotním stavu tamní populace.
Obávám se, že celý Západ v záchvatech nadšení z revoluce v Kyjevě a protiruské propagandy přehlédl, že se Ukrajina změnila ze staré evropské země na výspu Afriky. Na rozdíl od některých měst Francie sama od sebe, bez přispění vlny migrantů. Afrikanizace proběhla nejen v politice, jak dokazuje všudypřítomná korupce a existence soukromých, případně partajních armád, stále více ovlivňujících každodenní život, ale také v ekonomice.
Klasickou ukázku tohoto trendu představuje energetická blokáda vlastního státu provozovaná veterány dobrovolnických praporů, která vedla k vyhlášení stavu nouze na téměř celém území Ukrajiny. Jako ilustraci poměrů bych rád využil výši ukrajinského rozpočtu na obranu – je téměř stejný jako ten náš. A to je země již třetí rok ve válce a po sedmé vlně mobilizace...
Asi nejviditelnějším dokladem postupného selhávání státu a afrikanizace Ukrajiny jsou poměry ve třech západních regionech – Rovenském, Volyňském a Žytomyrském. Tam poslední tři roky probíhá nelegální těžba jantaru způsobem jakoby okopírovaném z rovníkové Afriky či Jižní Ameriky. Těžaři neberou ohled na nikoho a na nic. Zdevastovali snad desítky kilometrů čtverečních lesa, tento týden v honbě za pryskyřicí zničili i železniční trať a způsobili ekologické škody, které se později kvůli následkům Černobylské katastrofy mohou dotknout i sousedních států.
Když situaci shrnu, mohu považovat za prokázané, že ukrajinští a unijní politici (včetně našich) změnili Ukrajinu na velmi nepříjemné místo, vhodné spíše k přežívání než k životu.
Nebylo by proto divu, kdyby se naplnily obavy z další migrační vlny, tentokrát z východu. Budeme se s ní muset vypořádat sami, protože solidarita, které se nyní tak hlasitě dovolává vedení EU a starší členské země, se na nás nejspíše vztahovat nebude. Tolik už o fungování toho nedemokratického spolku víme...
Zdroj: prvnizpravy.cz
Bašta Jaroslav