Moskevský patriarcha KIRILL: Období půstu je obdobím zápasu s našimi hříchy

Postní období je obdobím zápasu s našimi hříchy. V ruchu každodenního života se zdá složitým soustředit se na vlastní vnitřní problémy. Někdy se dokonce ani nedokážeme zamyslet nad tím, co jsme učinili dobrého a co zlého.

Období půstu se právě proto soustředí na to, aby nám pomohlo dát se na cestu boje s hříchem. Tento zápas má svá pravidla a zákony, má svoji logiku. Svatí otcové, mniši a asketové, kteří sami svou zkušeností poznali, co to znamená překonat hřích, nám k našemu velkému štěstí zanechali vynikající písemná svědectví o tomto vnitřním duchovním zápasu. Nejedná se ovšem o jakési teoretické uvažování, nýbrž naopak o pojmenovávání konkrétní duchovní zkušenosti. Přesto, že většina těchto autorů žila kdysi dávno, jejich dílo je aktuální i dnes. Svět kolem nás se sice mění, lidská přirozenost ovšem nikoliv. Lidé jsou sice konfrontováni s novými problémy a pokušeními, nicméně lidská přirozenost je stejná, tak jak byla stvořena Bohem podle jeho úradku a v souladu s Božími zákony.   

Zvláštnímu postavení se mezi askety minulých století těší svatý Efrém Syrský, jenž ve svých dílech podrobněji a systematičtěji než druzí vyložil jednotlivé etapy duchovního zápasu člověka. Dnes bych se rád zamyslel nad základními idejemi sv. Efréma Syrského ohledně zákonitosti a logičnosti duchovního zápasu s hříchem.

Hřích se rodí v myšlenkách, přičemž nejčastěji se jedná o nějakou náhodnou myšlenku, jakousi epizodu; potom už záleží jen na člověku, zda z této epizody udělá součást svého života, bude-li s myšlenkami tohoto typu žít a čím dále tím více se do nich nořit. Hříšné myšlenky svatí otcové, a to včetně sv. Efréma, nazývali „zlými myšlenkami“ (řec. logismoi, rus. pómysly, pozn. překl.). Když sv. Efrém hovoří o pohrdavém vztahu ke zlým myšlenkám, uvádí jedno přesné, ba dokonce ironické srovnání: člověk, který nezvládl své zlé myšlenky, zahyne podobně jako loď, která ztroskotala již v přístavu.

Vskutku je tomu tak: musí se stát něco vskutku neuvěřitelného, aby loď ztroskotala nikoliv na širém moři během bouře a vlnobití, nýbrž v poklidném přístavu. Člověk ještě ani neuskutečnil hřích, nicméně zlé myšlenky již řídí jeho vědomí. Lidská přirozenost, jeho duše, jsou již otráveny hříchem, a on hyne právě díky této jediné myšlence. Známe strašlivé důsledky zlých myšlenek: často nejen zničily duchovní schránu člověka, nýbrž také usilovaly o jeho život.

Něco podobného se děje s lidmi, kteří ve svém vědomí nepotlačí myšlenku na sebevraždu. Může se objevit náhodou, pod vlivem nějaké vnější informace, jakmile se však s ní začíná člověk sžívat, může ho nezávisle na jeho přání dovést k sebevraždě. 

Svatý Efrém Syrský se zaměřil na několik typů zlých myšlenek, obdobně jako svatí otcové.

Jejich pořadí vypadá následovně:

Obžerství: člověk ničí sám sebe nadměrnou konzumací potravy ‒ nikoliv ovšem proto, že by měl hlad, nýbrž proto, že v něm zlé myšlenky jídlo proměnily ve vášeň;

Smilstvo;

Láska k penězům (mamon): nejedná se o přirozenou touhu mít k dispozici prostředky pro sebe, svou rodinu, k realizaci životních plánů, nýbrž o lásku k penězům pro ně samotné;

Hněv: ten je s to přivést člověka k šílenství, přičemž vrcholem hněvu představuje zuřivost, v níž se člověk stává zcela nositelem zla;

Smutek: je nebezpečný, protože člověka dezorientuje, stejně jako

Akédie, jež oslabuje jeho sílu a noří celý jeho život do zapomnění;

Marnivost: vzbuzuje v člověku zvláštní citlivost k tomu, jak ho hodnotí ostatní. Jediným cílem jeho života se stávají skutky, které vedou k uznání ostatních lidí. Dnes můžeme na sociálních sítích vidět, že se jedná o reálnou nemoc. Mladí lidé jsou ochotní uskutečnit ty nejstrašlivější skutky, jen aby se během nich mohli vyfotografovat a získat v sociální síti další tzv. lajk. Někteří mladí lidé jakoby v životě neznali jiný cíl, než sbírání „lajků“ a jejich nedostatek považují za osobní tragédii.

Pýcha: to je poslední a zřejmě také nejnebezpečnější zlá myšlenka. To ona způsobí, že člověk ze svého života vyloučí Božský princip, vždyť vtělením absolutní pýchy je sám ďábel!

Existují samozřejmě i jiné zlé myšlenky, sv. Efrém však zdůrazňuje právě nebezpečí těchto osmi. Vyslovil známá slova:

„Není v naší moci ovlivnit existenci zlých myšlenek, je ovšem v naší moci, aby se ze zlých myšlenek nestaly vášně“.

Ano, zlá myšlenka může opravdu vzniknout náhodně, a to souhrou okolností či díky okolnostem nebo jako reakce na jistá slova či viditelné obrazy. Naše současná kultura je těmito viditelnými obrazy bohužel zcela zahlcena. Ať již tvůrce současných filmů zajímají jen peníze, nebo snad jiné nebezpečné věci, fakt zůstává faktem: neexistuje téměř žádný současný umělecký film, v němž by nebyly přítomny obrazy, které vyvolávají hříšné zlé myšlenky. Vzniká tak otázka: co se děje s kulturou, která by měla člověka povznášet a poskytovat mu schopnost postavit se zlu?

Žijeme v době, kdy vnější faktory maximálně ohrožují lidskou psychiku hříšnými myšlenkami. Co na to můžeme říci? Obraťme se opět ke sv. Efrému Syrskému: to on říká, že vítězství nad hříchem musíme dosáhnout právě tehdy, když zlá myšlenka vzniká. Pokud zlou myšlenku držíme v sobě, promění ve vášeň a porazit ji je těžké. Jenže právě v této fázi si věřící kladou otázky: žiji správně? proč mě neustále obtěžuje stejná myšlenka? Nejlehčího vítězství dosáhneme v prvních obranných řadách, kde zlá myšlenka vzniká. Bojovat s ní poté je daleko složitější. 

A co se děje dále? Pokud tento zápas končí porážkou člověka, snaží se realizovat svá hříšná přání a k myšlence se připojí také vůle. Další krok již znamená hřích samotný: již se ovšem nejedná o myšlenky, nýbrž o jeho uskutečnění v reálném životě. V této již prakticky beznadějné fázi je sice ještě zápas možný, nicméně pokud je prohrán i tehdy, hřích člověka zcela ovládne.

Ano, takto tedy vypadá onen zápas, tedy poměrně jednoduše. Jenže ve skutečnosti se každá fáze tohoto zápasu mění ve vnitřní drama, napnutí všech sil, mobilizaci vůle, smyslů a rozumu. Pokud člověk ovšem zápasí sám, nemůže zřejmě v žádné z těchto fází nad hříchem zvítězit.

V Církvi však naštěstí nejsme sami. Zaprvé, když se společně modlíme k Bohu, Bůh nás slyší. Člověk dosahuje spásy prostřednictvím Boží milosti, protože žádná síla lidské vůle nedokáže nad hříchem zvítězit, pouze síla Boží. Pokud sjednotíme své úsilí, myšlenky a chápání taktiky boje s hříchem s konáním dle Boží milosti, získáme reálnou možnost zvítězit nad hříchem a uspořádat si život podle Božího zákona. Ať stojí Bůh při nás v tomto nelehkém zápase! Amen.

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: patriarchia.ru

Kirill, moskevský patriarcha