Proč přestala bohatá evropská země kontrolovat situaci s běženci z Blízkého východu a proměňuje se v obrovské ghetto? O tom píše reportérka Darja Aslamovová.
Malmö je půvabné staré švédské město. Je tak okouzlující, že byl můj přítel Hans Erling Jensen, který žije v nedaleké vesnici, velmi rozrušený, když jsem ho požádala, aby byl mým průvodcem. „Musíme vyrazit před setměním“, zabručel. „Pro to město jsme příliš bílí.“ Malmö, v němž 43 procent obyvatel tvoří přistěhovalci, totiž získalo pověst města gangsterů.
První věc, kterou jsme viděli na náměstí v migrantském rajónu, byl portrét zavražděného arabského chlapce s kyticemi květin. Procházející lidé se „památníčku“ lhostejně vyhýbali . „Zastřelili ho v noci během vyřizování účtů. To je tady běžné,“ okomentoval to Hans. Chtěli jsme se napít, ale v restauracích „Teherán“ a „Istanbul“ nám číšníci řekli, že se alkohol v této oblasti Malmö neprodává.
Chceš-li poznat město, musíš zajít do obchodu. Hans zaparkoval před obrovským supermarketem na tom nejhorším sídlišti – Rosengård. „Jdi sama, já musím hlídat auto. Jinak mi rozbijí okno nebo propíchnou gumy.“
V supermarketu jsem byla jediná žena s evropskou vizáží. Procházela jsem se, šťastně se usmívala na kolemjdoucí a fotografovala si vitríny s koránem ve zlatých vazbách a obchůdky s panenkami v muslimských šatech. Najednou se ke mě přiblížili dva černoši a řekli: „Přestaňte to fotit! Okamžitě!“ „Jsem turistka,“ zabručela jsem a očima začala hledat ochranku. Najednou, jakoby zázrakem, jsem uviděla tři bílé muže stojící u automatu na kávu, kteří mě pozorně pozorovali. Spolehlivý instinkt, který pracuje vždy ve chvílích nebezpečí, mi napověděl, že jediní bílí obyvatelé tohoto předměstí budou lidé z Balkánu (patřili k prvním přistěhovalcům do Švédska od války v Jugoslávii).
Vrhla jsem se k nim a spěšně je oslovila svou špatnou srbochorvatštinou: „Dobrý den dobří lidé! Mluvíte srbsky?“ Pánové byli potěšeni. „Mluvíme! Jsme Albánci z Kosova.“ A sakra! Z deště pod okap. Mluvit s Albánci v srbštině, tedy jazykem jejich nejhorších nepřátel! Zachránila mě ona známá balkánská solidarita, která ovšem funguje jen mimo Balkán. Pokud jsem balkánská „djevočica“, proč by mi nepomohli?
Pánové mě pozvali na silnou kávu a přísně se zeptali: „Proč se tady motáš sama? Podříznou tě, zabijí, znásilní. Tady to není jako na Balkáně!“.
„Vždyť jsme ve Švédsku“, řekla jsem prostoduše.
„V jakém Švédsku? Švédsko existovalo, ale už je v Pánu! Dokud jseš s námi, nic se ti nestane. Černoši a Arabové se nás bojí. Jsou odvážní, jen když je jich tlupa. Nás se ale neopováží dotknout. Ví, že ukážeme kudly, pokud bude potřeba. Nejsme přeci Švédi!“
Korány v obchodě v Malmö, foto autorka.
Tak jsem se před pár měsíci seznámila s nádherným městem Malmö.
A před několika dny svět šokoval příběh o obludném znásilnění sedmnáctileté dívky v Malmö bandou gangsterů na dětském hřišti. Podle dohadů dívce zapálily pohlavními orgány – odvezli ji do nemocnice s těžkými popáleninami. Ano, svět byl šokován, ovšem Švédsko, které se řadí na druhé místo na světě v počtu znásilnění a na první v Evropě, rozhodně ne. Švédové jsou na to zvyklí. (Zvláště skandálními se staly znásilnění vysílaná živě na internetu ze slavného rockového festivalu „My jsme Stockholm“. Taktika je jednoduchá: dívku obklopí několik arabských mužů, druhá řada ji izoluje od davu a další řada již nemá možnost zjistit, co se děje... Nejdříve dívku znásilňuje první řada, pak si muži vymění místa. Křik oběti se utopí v hlasité hudbě).
Hned jsem zavolala Hansovi a on mi k tomu řekl:
„Jedná se už o třetí kolektivní znásilnění skupinou migrantů během tohoto měsíce. Podrobnosti nám neříkají – není to politicky korektní. Ale drby se šíří. Zpočátku policie uvedla, že ženám nedoporučuje, aby chodily večer samy. Když vlna rozhořčení vzrostla, následovalo další, ještě absurdnější prohlášení: Policie uvedla, že vzhledem k tomu, že mezi těmito třemi skupinovými znásilněními neexistuje žádná souvislost, mohou ženy vycházet jako obvykle. Chápeš to?“
„Ne, nechápu, ničemu ve Švédsku nerozumím. Tohle je země zvaná Absurdistán“.
„Taky tomu nerozumíme. Protesty probíhají, ale jen slabé. Drby se šíří, noční hovory rovněž“.
Typický obchod se „švédskými“ oděvy.
Hned jsem si vzpomněla na můj poslední večer ve Švédsku, když se Hansovi přátelé shromáždili u něj doma – většinou se jednalo o obyvatele malých vesnic kolem Malmö. Inteligentní, vzdělaní lidé, kteří uprchli z velkých švédských měst na jih, na pobřeží, v naději, že zachrání své dcery před znásilněním. Mluvili jsme velmi tiše a anglicky, abychom nerozrušili čtrnáctiletou dívku Naďu, která si hrála se psem. „Naďa už anglicky mluví docela dobře. Nechci, aby věděla, že žiji v neustálém strachu o ni“, řekl Agnetta, její matka, která odešla z Norrköpingu, kde žila se svou dcerou v jednom z dnes již muslimských ghett. „Máme veliké štěstí, že má Naďa černé oči a vlasy a nevypadá příliš švédsky. Její škola je plná dospělých afghánských migrantů, kteří místním orgánům nalhali, že jim je šestnáct let. Jak chcete zjistit pravdu, když nemají doklady?!“
Katolík Oscar Porat utekl z Helsingborgu do malého městečka Kivik, a to především kvůli svým třem dcerám. Jenže pět kilometrů od jeho domu vzniká obrovské uprchlické centrum... Pokud vypukne občanská válka mezi muslimy a místními lidmi, chce se Oscar přestěhovat do Finska.
Hovořili jsme o ponuré budoucnosti v útulném švédském dřevěném domě v obci Lovstadt – a všechny strachy se zdály tak fiktivní! Jenže kousek za okny, zhruba dvě stě metrů od nás, svítila okna nového muslimského centra, kam se wahhábisté rozhodli přestěhovat obtížně vychovatelné arabské teenagery, aby je vzdělávali v duchu boje za náboženské hodnoty.
Nikdo již Švédsku, té znásilněné krásce, nepomůže! Dokonce ani Bůh, kterého Švédi podle nových politicky korektních pravidel oslovují „to“. Může „to“ pomoci?
A tady je několik řádků z posledního dopisu mého přítele Hanse:
„Švédsko s raketovou rychlostí řídí do kanalizace. Jinými slovy, přímo do řiti!“
(překlad vlastní)
Originál: Дарья Асламова - Банды мигрантов-насильников запугали Швецию vyšel 20. prosince 2017 na kp.ru.
Zdroj: kp.ru
Aslamovová Darja Michajlovna