Na Západě rychle nabírá na významu ideologie rasové a sexuální nerovnosti. Represivní nástroje ji následují – dokonce již obdržela zvláštní název: „pozitivní diskriminace“. Stoupenci tohoto kultu vycházejí ze zásady kolektivní odpovědnosti a ze všech diskriminačních praktik používaných v minulosti – kolonizace, otroctví, segregace, patriarchální společnosti, homofobie atd. – obviňují bílého heterosexuálního muže, který je všeobecně vystaven tzv. pozitivní diskriminaci.
Pokud se budeme snažit popsat extrémně specifický projev příznivců pozitivní diskriminace (tzv. self Jews: S-JEWS) bez verbálního pozlátka, vybaveného kolosálním množstvím pseudovědecké terminologie, ukáže se, že se jedná o velmi triviální záležitost, totiž banální pomstu. Tradiční mužská většina musí totiž být zodpovědná za veškeré reálné nebo fiktivní urážky a útisk – a zbavena práv ve srovnání s těmi, kteří údajně trpěli ve vzdálené nebo ne příliš vzdálené minulosti. Obětmi jsou především ženy a menšiny. Pokud si vezmeme ty nejradikálnější z popsaných doktrín, mají menšiny a ženy povinnost usilovat o nahrazení toho špatného, co zažily – a to porobením výše zmíněného „rolníka“ s tradičními názory na vztah pohlaví: je ho potřeba ostrakizovat a ponížit.
Pokud si myslíte, že se jedná o nejradikálnější formu politické korektnosti, pak tomu tak už dávno není. V kulturním prostředí se již staly hlavním proudem ty nejextrémnější myšlenky. Výsledek je nasnadě: zavedení tvrdé cenzury na kulturní dědictví minulosti. Například Shakespearova dramata, romány Marka Twaina, pohádky – tam všude lze snadno nalézt stopy sexismu, homofobie a rasismu – jsou vystaveny bezohledné „kastraci“ nebo „opravám“. Postavy uměleckých děl ve filmu nebo v divadelních produkcích mění pohlaví, barvu pleti, některé dialogy jsou nemilosrdně vystříhány nebo přepsány podle nejpřísnějších norem politické korektnosti. V reprintech děl z předchozích století se na těch místech, která jsou dnes považována za urážlivá, objevují neutrální výroky. Tak dopadlo např. „Dobrodružství Toma Sawyera“ od Marka Twaina: slovo „negr“ bylo z knihy odstraněno a nahrazeno slovem „otrok“.
Během posledních dvou let byly všechny čtyři příběhy o americkém chlapci odstraněny z knihoven několika amerických států. Existují výzvy k úplnému zákazu díla.
V koordinačním systému politické korektnosti je „Kupec benátský“ považován za ukázku antisemitismu a Hamlet představuje příklad sexismu a rasové nenávisti.
Své si vysloužili také ruští spisovatelé. Jelena Kušnerová uvádí ve svém vynikající studii tento citát jednoho ze západních blogerů:
„Lve Tolstý, jsem ráda, že jsi mrtvý. Tvoje manželka Sofie přepisovala ručně osmkrát „Vojnu a mír“, porodila ti třináct dětí a pomohla ti publikovat knihy o ženách, se kterými jsi spal, i když byly vdané („Vzkříšení“). Ano, určitě byla naštvaná, když jsi chtěl opustit svůj majetek a věnovat ho cizím lidem a nevěnoval jej jí a dětem (určitě by tě mohla zabít, i když to nevíme jistě).“
Na Západě již sepsali značně rozsáhlý seznam politicky nekorektních knih, který obsahuje díla největších spisovatelů minulosti i současnosti. Přepsání minulosti se pevně zakořenilo v kulturním životě a liberální západní inteligence se organicky dostala do role nemilosrdného cenzora, který je připraven kulturní dědictví zcela zničit. Pokud se jedná o klasiky, kteří byli vždy považováni za nedotknutelné, je jakékoli současné prohlášení vystaveno bedlivému a zuřivému dohledu.
Sexuální menšiny, v minulosti utiskované rasy a etnické skupiny či ženy jsou uznávány jako subjekty s preferenčními právy, které se mohou spolehnout na komplex viny implantovaný tradiční mužskou bílou většinou. Chtějí tak obnovit paritu. Ve skutečnosti mluvíme o zásadní revoluci proti formám společenského života, o vztazích mezi lidmi, které byly základem života pro všechny společnosti v dějinách. Týká se to rodiny, pojmu „pohlaví“ jako identity darované Bohem, které člověk nemůže změnit dle svých rozmarů. Tyto hodnoty jsou překrucovány. Místo nich triumfuje myšlenka „genderu“, tedy pohlaví, které si člověk sám vymýšlí podle svých sexuálních preferencí.
Co se týče rasové „pozitivní diskriminace“, jedná se o jen zčásti skrývaný nacismus. Ten argumentuje tím, že se bílý člověk nikdy nemůže před černochy vykoupit, protože prostě není svou povahou nebo genetikou schopen uvědomit si hrůznosti, které napáchali jeho předci. Jenže mozek ani svědomí takto nefungují.
Tato nová ideologie je natolik nemilosrdná a mstivá, že se jí už poddal Hollywood, divadelní svět, knižní průmysl, univerzity a celá intelektuální elita Západu. Diktatura politické korektnosti se samozřejmě liší od nacistické doktríny: nechce posílat „historicky provinilého“ bílého muže do plynových komor v Osvětimi. Ponechává mu však v podstatě pozici navždy ukřižovaného člověka na kříži kolektivní viny, vnímá ho jako lidský druh druhořadého typu, který má jen jedno právo – znovu a znovu činit pokání.
(překlad vlastní)
Originál: Андрей Бабицкий - Новое неравенство vyšel 24. října 2018 na russian.rt.com.
Zdroj: russian.rt.com
Babickij Andrej