Před pěti lety, 21. listopadu 2013 začala tzv. revoluce nezávislosti, kterou dnes častěji nazývají „Majdanem“. Vedoucí představitel Krymu Sergej Aksjonov nazval oslavy, které pořádá ukrajinská strana „hodokvasem v době moru“. Na Ukrajině se tento svátek dnes nazývá Dnem důstojnosti a svobody.
„Dnes Ukrajina slaví oficiální svátek, zavedený na návrh kyjevského režimu. Je věnován výročí začátku Majdanu a nazývá se Dnem důstojnosti a svobody. Pokud se ovšem podíváte na plody Majdanu, měl by se tento anti-svátek jmenovat spíše „Dnem hanby a otroctví“, dodal Aksjonov na své facebookovské stránce.
„Většina obyvatel Ukrajiny dnes nemá důvod k oslavě“, dodal. Ukrajina je zcela zbavena státní suverenity, řídí ji zahraniční experti, probíhá v ní občanská válka, blíží se hospodářská a sociální katastrofa.
Ti, kdo Majdan připravovali, mají samozřejmě svoji vlastní verzi „revoluce důstojnosti“. Majdan dodnes podle nich neskončil, jen se přemístil do oblasti Donbasu.
Andrej Parubij, předseda ukrajinského Parlamentu, to popsal slovy:
„Jednalo se o odpověď ukrajinského národa na pokus proruského Janukovyčova režimu vrátit Ukrajinu do koloniálního područí Ruska… Pokaždé, když vyzbrojujeme ukrajinskou armádu, když odsouhlasujeme další prozápadní směřování Ukrajiny směrem k NATO a Evropské unii, když rozhodujeme o dekomunizaci… pokaždé pokračujeme v tom, co začalo na Majdanu!“
Zdá se, že dnes již všichni zapomněli, že obyčejným lidem, kteří vycházeli do ulic a obecně všem Ukrajincům, slibovali okamžitý rozkvět a život podle evropských standardů – jakmile ovšem bude svržen Janukovyčův „krvavý režim“.
Rozhovor se zástupcem ředitele moskevského Institutu zemí SNG Vladimirem Žarichinem.
Jak hodnotíte současnou situaci na Ukrajině? A především – jaký je stav její dnešní „nezávislosti“?
Úroveň nezávislosti se nepochybně snížila. Pokud v době Janukovyče měla Ukrajina ještě relativní svrchovanost, nyní se dobrovolně přemístila mezi západní polokolonie. Lidé, kteří Majdan připravili, si hýčkali naději, že tím, že se postaví proti ruským postojům a přenechají svou „nezávislost“ na zahraniční vedení, obdrží za to nějaké kompenzace. Třeba jako Polsko.
Co Polsko získalo?
Polsko získalo značnou ekonomickou podporu, úvěry za zvýhodněných podmínek atd. Jenže západní vůdci řídící Ukrajinu nemají vůbec zájem na tom, aby tato země prosperovala a panoval v ní klid. Potřebují na místě Ukrajiny hladové a rozzlobené anti-Rusko. A do značné míry se jim to podařilo.
Ekonomický propad se prohloubil?
V důsledku těchto událostí Ukrajina po dlouhém „souboji“ s Moldavskem nakonec zaujala místo nejchudší země v Evropě. Pokud jde o průmyslovou výrobu, Ukrajinci nenašli nová odbytiště. Vzhledem k tomu, že obchodní vztahy s Ruskem jsou přerušeny a neexistují žádné další trhy, průmysl tiše skomírá. V zemědělství došlo k určitému pokroku, realizuje se tak zjevně koncept „vesnické velmoci“. Stále menšího prostoru se však dostává obyvatelům měst. Pokud ovšem nepracují v oblasti bytových a komunálních služeb, nebo jako úředníci či lékaři. Hlavní část vysoce kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny si mezi sebe rozdělilo Rusko a Polsko.
Všechny sociálně-ekonomické parametry, které se sledují, se na Ukrajině snížily a stále klesají. Oficiální mzdy poklesly na úroveň srovnatelnou s úrovní v nejchudších zemích Afriky. Důchody jsou ještě nižší. Významná území jsou ztracena kvůli těm, kteří rozpoutali Majdan a mj. hrozí likvidací ruského jazyka na Ukrajině. Přesně to probíhá po celých pět let. Motivy obyvatel Krymu a Donbasu, kteří nechtějí žít v takové zemi, lze proto pochopit. Kyjevské orgány se nemají čím chlubit.
Právě proto od rána do večera obyvatelé Ukrajiny slyší, že na všech neúspěších ukrajinské ekonomiky nese vinu „agrese Moskvy“?
Ano, ale této propagandě věří čím dál méně Ukrajinců. Porošenkův anti-rating již překonal nejvyšší anti-rating Viktora Janukovyče, když byl on na vrcholu moci. Janukovyčův rekord byl 76 %, zatímco Porošenko už dosáhl 86 %.
Má Ukrajina vůbec šanci dostat se z této patové situace?
Momentálně nevidím žádné alespoň trochu vlivné politické síly, které by byly schopny nejen předložit, ale i realizovat nějakou alternativní cestu, která Ukrajinu přivedla ke stavu, kdy se stala polokolonií Západu.
Jak dlouho ještě mohou udržet ukrajinský lid „hladovým a zlým“?
Bohužel asi poměrně dlouho. Příkladem budiž naše přátelská Venezuela, kde žije obyvatelstvo ještě hůře, než na Ukrajině. A v případě Ukrajiny Západ navíc zavírá oči před skutečností, že v zemi vznikl autoritářský, téměř totalitní režim. Tento režim důrazně potlačuje všechny disidenty, kteří představují alespoň nějakou alternativu vůči vládě. Tito lidé buď skončí ve vězení nebo prostě zmizí.
Rozhovor s ředitelem Institutu regionálních problémů Dmitrijem Žuravljovem:
„Ukrajina za ta léta samozřejmě nenašla – a ani nemohla nalézt – své místo na světovém trhu. Ocel, uhlí, obilí, tedy to, co prodává, má Evropa i tak v dostatečném množství. Neřekl bych, že se Ukrajina stala na Rusku nezávislá. Dnes spíše můžeme říci, že je ukrajinská nezávislost na Rusku garantována Západem.“
Jak si to máme vysvětlit?
Prostřednictvím mezinárodních soudů se nás snaží donutit uhradit Ukrajině různé pokuty. A ty tři miliardy dolarů, které nám Kyjev dluží, již více než rok de facto nepovolují proplatit. Jinými slovy: Rusko je dnes nuceno krmit Ukrajinu takovými složitými cestami, protože to nikdo jiný nechce dělat. Dříve jsme Ukrajinu sami od sebe dotovali levným plynem a dalšími bonusy, a nyní se Ukrajina, za pomoci Západu, snaží donutit nás k tomu, abychom ji pomohli živit pokutami.
V tomto smyslu se toho moc nezměnilo. Na Ukrajině se samozřejmě dnes žije hůře, protože jim platíme nepravidelně, ale jíst se musí každý den…
Majdan splnil ten úkol, který mu svěřili hráči v zákulisí – odtrhnout Ukrajinu od Ruska. Jinak si další cíle nekladl. Když se moji přátelé zeptali těch, kteří se v zimě v roce 2014 vydali do ulic Kyjeva: „Kamarádi, proč zde stojíte, za co bojujete?“. Řekli jim toto: „Abychom mohli žít jako v Evropě, musíte se pohádat s Moskvou“. Ano, o takovou primitivní logiku šlo. Nikdo nepomyslel na to, že by bylo lepší spíše začít pořádně pracovat.
Víme ovšem, že Ukrajinu prozatím drží především úvěry ze Západu.
Na Západě nedávají nic jen tak. Ukrajina je již dnes nucena platit značné úroky z dluhů: aby si to mohla dovolit, začíná ve velkém kácet lesy v Karpatech. Říká se, že pak začnou rozprodávat ornou půdu… a co pak, na to se bojím pomyslet. Jak řekl jistý americký politik: ukrajinský papiňák stejně jednou bouchne a zbytky bude dávat dohromady zase jenom Rusko. Nikdo druhý není.
Ihned po začátku Majdanu jsme slyšeli, že se ukrajinská ekonomika co nevidět zhroutí, ale to se za celých pět let nestalo…
Jedná se vlastně o největší tajemství ukrajinské ekonomiky. Protože podle všech teorií by se již dávno měla zhroutit, a to i přes velké západní půjčky. Ukrajina po Majdanu začala uplatňovat zásadu supermarkety namísto továren – a dostali to, co chtěli. Ale opakuji: i když špatně a s velkou námahou, pořád ukrajinská ekonomika funguje. A to je velmi překvapující.
Myslíte si, že těch pět minulých let oddělilo Ukrajinu od Ruska již navždycky? Možná si v Kyjevě uvědomí, že bez spolupráce s Ruskem jejich ekonomika nahoru nepůjde?
Paradox situace spočívá v tom, že ukrajinská vláda již natolik přesvědčila své lidi, že za všechno může Rusko, že i kdyby zítra oznámili v televizi, že se Ukrajina stane součástí Eurasijské hospodářské unie, lidé by nerozuměli tomu, co se jim říká. Pět let jim opakují, že je Rusko agresorem – a najednou návrh na hospodářskou unii! Takže to bude trvat přinejmenším dalších pět let, přesvědčit je o něčem jiném. Z technického hlediska bychom mohli ukrajinskému průmyslu poměrně rychle pomoci. Bylo by to pro nás také výhodné, protože obě strany obecně v hospodářské spolupráci v moderním světě získávají výhody. Další otázkou ovšem je, jak moc právě toto potřebujeme politicky.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Алексей Полубота - Пятилетка Майдана: Без москалей и грошей, но с безвизом vyšel 21. listopadu 2018 na svpressa.ru
Zdroj: svpressa.ru
-mp-