KOMENTÁŘ čtenářky: Diskriminace za přesvědčení se stává skutečností

Sporný výrok Ústavního soudu, který se zastal hoteliéra z Ostravy, jenž odmítl ubytovat turisty z Ruska, nepodepíšou-li nesouhlas s anexí Krymu, mě nepříjemně překvapil. 

http://www.rodon.cz/clanky/Politika/jiri-weigl-ustavni-soud-a-selektivni-diskriminace-7989

Otevřel tak totiž Pandořinu skříňku možnosti pronásledovat za přesvědčení. Soud by měl být přece nezávislý, spravedlivý, měl by se opírat o české zákony, a ne o zideologizovanou politiku.

Na jedné straně jakoby obhajuje práva podnikatele určovat si sám, jakou chce mít klientelu a stát mu do toho nemá co mudrovat. Vzniká ovšem otázka, zda je smysluplné dávat podnikatelům taková práva. Vždyť s takovými manýry mohou zajít až příliš daleko! Podivínů, kterým se nelíbí nejen Rusové, ale i černoši, cikáni, Židé, Američané, Arabové, Číňané atd. se dnes najde dost.  A nejenom představitelé různých národů, ale i náboženství – někomu se nelíbí křesťané, někomu muslimové, někomu lidé s vousy… I od nich bychom mohli vyžadovat podmínku, že budou obslouženi jen tehdy, změní-li své přesvědčení. Soudě podle rozsudku Ústavního soudu to začíná být možné.

Bylo by zajímavé, jak by tato šaškárna dopadla v případě odmítnutí ubytování představitelům LGBT komunity. Jak si myslíte, že by zareagoval náš „skvělý“ Ústavní soud? Jsem přesvědčena, že by v tomto případě podnikateli za pravdu nedal. Naopak, by ho tvrdě potrestal, aby si to jiní hoteliéři nadlouho zapamatovali, že sexuální menšiny urážet nelze.

Soudní šílenství na Západě začíná nabírat na síle. Následující příklad 

http://www.rodon.cz/clanky/Spolecnost/anton-antonov-kanadsky-soud-vyzaduje-od-otce-aby-povazoval-svou-dceru-za-chlapce-7988

ukazuje na nenormálního školního psychologa, kterému se podařilo přesvědčit třináctiletou školačku změnit si pohlaví. Její otec s tím nesouhlasil, tudíž mu soud nařídil zákaz přesvědčování dcery, aby „léčbu“ odmítla.

Jedná se přeci o zcela zjevnou absurditu! Genderové šílenství už na Západě infikovalo všechny instituce moci. 

I nás takové perspektivy neminou, jen k nám přicházejí s menším zpožděním. Už slyším slova lhostejných spoluobčanů: „Neotravuj nás s kravinami, to je daleko, až za oceánem, nám to nehrozí, my jsem jiní!

Ale vždyť sporné rozhodnutí našeho Ústavního soudu se už stalo realitou. Pronásledování za přesvědčení začíná být novou státní praxí.

Čtenář/čtenářka