Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně výbuchy vzteku
V desáté kapitole Prolomení hradeb se zabývám tím, jaké poměry panují mezi korporátními a politickými elitami. Ukazuji tam, že o úspěchu a neúspěchu zpravidla rozhodují úplně jiné věci než pracovní výsledky. Kdo se chce dostat až na vrchol, ten musí:
Když zvládnete tohle, potom klidně můžete způsobit debakl, a stejně vás povýší.
To platí tím více, čím vyšší máte postavení v byrokratické organizaci. Zatímco od těch dole se chce opravdu hodně práce a poměrně snadno mohou být vyhozeni, pro vysoké manažery platí úplně jiná pravidla.
Třeba nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Na konci vysoké školy opsala diplomovou práci. Několikrát byla zemskou ministryní, což je funkce odpovídající našemu náměstkovi hejtmana. V žádné z těch funkcí nebyla dlouho, nikde nezanechala výraznou stopu.
Nicméně stačilo to k tomu, aby byla jmenována ministryní vnitra. A výsledek?
… mohli bychom dlouho pokračovat. Dochází už dokonce i teplé oblečení.
To v situaci, kdy německá armáda utrácela v přepočtu téměř bilion korun ročně, a kdy propukaly gigantické korupční skandály. Ursula ale dokázala vyvolat dojem, že není pro nikoho nebezpečná a udržovat přátelské vztahy se všemi důležitými.
Tedy jasná kandidátka na postup. Kdyby nevyšlo vedení Evropské komise, nejspíš by to dotáhla na šéfku NATO. To není nadsázka, opravdu se o ní mluvilo jako o žhavé kandidátce.
Někdo může mít pocit, že jmenování Ursuly von Leyen je pro obyvatele evropských zemí špatná zpráva. Zkuste si ale představit, že by na jejím místě byla nějaké inteligentní cílevědomá a organizovaná žena. Jak obrovské škody by mohla napáchat? Kolik lidských životů by dokázala zničit?
Zdroj: petrhampl.com
Hampl Petr