Varování: Následující text obsahuje narativy, které v pražské a brněnské kavárně vyvolávají výbuchy vzteku
Stoupenec Antify zavraždil 10 lidí, a dalších 27 vážně zranil. Pro odpůrce Antify, jako jsem já, by to mohla být nahrávka na smeč, ale je dobré si v takových případech zachovat férový přístup. Magoři se objevují všude, a nezdá se, že existovala systematická souvislost mezi tímto druhem zločinnosti a politickým přesvědčením.
Záhadě skutečné motivace takových pachatelů bychom ale měli věnovat pozornost i my v České republice, protože mnohé z toho, co se odehrává v USA, a co z evropského pohledu působí jako naprosto bláznivé, to v Evropě o pár let později přijde taky.
Americké veřejné vraždy tu nebyly odjakživa. Za celá 80. léta došlo v celých USA k pouhým čtyřem takovým případům, což dnes odpovídá měsíční bilanci. Do konce 70. let byly ještě vzácnější. Přitom střelné zbraně byly ještě snadněji dostupné než dnes a působily velmi podobné politické ideologie. Co se tedy změnilo?
Změnila se podoba rodiny a změnily se výchovné vzorce. To je zatím asi jediný faktor, který všechny ty zločince spojuje. Všichni vyrůstali v nefunkčních rodinách (většinou bez otce). Všichni měli psychické problémy, které se dají v takové situaci očekávat. Mladý muž bez vzorů, bez vztahů, bez životní perspektivy, bez základního řádu v životě. Když jsou takových miliony, čistě statisticky se musí čas od času stát, že v hlavě někoho z nich dojde k příslušné poruše – v kombinaci s dalšími faktory, jako jsou sociální sítě.
Nefunkční rodiny tu byly odjakživa, jenže naše doba je přece jenom jiná. Neúplná nebo nefunkční rodina bývala chápána jako něco problematického a dospělí se to snažili nějak kompenzovat. Dnes děti vyrůstají v atmosféře, kdy „všechny druhy rodiny jsou stejně dobré a všechny typy výchovy jsou stejně dobré.“
Nejsou. A co hůře, vychovávají je rodiče, kteří sami v takové atmosféře vyrostli.
Za druhé. Vymizely fyzické tresty. I kdybychom připustili, že některým dětem ta změna prospěla, pro určitou část dětí to je komplikace. Mimo jiné právě pro kluky, co si nevědí rady s vlastní agresivitou.
Za třetí. Společnost měla určité nástroje, jak případy kluků z nefunkčních rodin řešit. Mladý muž mohl jít do armády. Mohl se nechat najmout na velmi těžkou práci, třeba do dřevorubeckého tábora nebo na ropnou plošinu. A pak tu byly paramilitaristické organizace, které poskytují striktní kázeň, trénink a intenzivní fyzickou námahu. To obtížní mladí muži potřebují! Nikoliv psychoterapeutická sezení a přednášky o toxické maskulinitě. Jenže takových organizací ubývá, protože jsou označovány za údajně nebezpečné. Ubývá i odpovídajících pracovních příležitostí.
„Bojíte se silných mužů? No tak ještě nevíte, co dokážou udělat slabí mužové,“ nechal se nedávno slyšet kanadský psycholog Jordan Peterson. Slabí mužové vyrůstají, když je maskulinita potlačována a kluci nemají šanci vyrůst v silné muže. Přibývá bezradnosti, přibývá poruch. V Evropě k tomu přistupuje ještě etnický tlak. Mnoho mladých Němců, Angličanů, Švédů a dalších je fakticky vyřazeno ze života jen kvůli tomu, že se narodili s bílou barvou kůže a mluví jazykem své země. V žádné oblasti nedostanou férovou šanci. Dokonce i v oblasti partnerství narazí na vládní programy přesměrovávající dívky k imigrantům. Někteří se uzavřou k počítačovým hrám, ale Martin Konvička nedávno připomněl, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a že můžeme čekat nevypočitatelné násilné jednání. Obávám se, že jeho prognóza byla správná a přesná.
Tím se dostáváme k podstatnému bodu. Pokud lidé svým zločinným jednáním sledují nějaký cíl, může fungovat represe. Třeba, když se chtějí dostat k penězům nebo šířit islám nebo prosadit nějaký politický cíl. V těch případech může fungovat kalkulace: Co když se začnu chystat a hned budu přistižen? Jakému trestu budu vystaven? Vyplatí se riskovat? Jaký celkový dopad to bude mít na můj záměr? Taková kalkulace zpravidla není zcela vědomá, nicméně když je vysoký trest i riziko přistižení, odstrašení funguje.
Zhroucenou osobnost ale odstrašíte jen velmi obtížně. Pachatel cítí psychickou bolest a nedokáže ji snášet. Chce vše ukončit a chce způsobit bolest co největšímu počtu dalších lidí. Jak ho můžete odstrašit represí? Snad mu můžete zabránit v přístupu ke střelné zbrani, ale on použije sirky. Zabráníte mu v přístupu k sirkám a použije automobil. Zabráníte mu v přístupu k automobilu a otráví jídlo. Pokud se ve společnosti systematicky vyskytuje porucha, která takové vadné typy vytváří, je prakticky nemožné zabránit občasnému neštěstí.
Dalo by se tedy čekat, že v takové situaci bude vláda usilovat, aby rodiny fungovaly aspoň jakž takž a aby se klukům dostávalo takové péče, jakou kluci potřebují. Jenže místo toho čteme, že branné spolky jsou údajně nebezpečné. A státní správa na všech úrovních pracuje na tom, aby poslední funkční rodiny zmizely. Nesmí existovat žádná oblast, kde by rodiče a děti mohly žít nerušeny. Tradiční rodiny nesmí být pocit, že jejich život je normální a přirozený. Proto nejrůznější x-pride a všechny možné další programy. Otevřenější aktivisté tvrdí, že „to, že heterosexuálové mají neférovou výhodu ve schopnosti plodit, musí být státem posuzováno jako porušení principu rovnosti“ a požadují zákaz výchovy dětí v heterosexuálních rodinách, zatímco podle vyjádření pražského primátora Hřiba je podpora tradiční rodiny pouze „projevem nenávisti.“
Počítejme tedy, že poruch bude přibývat a že některé z nich budou vražedné.
Odpovědnost nesou ti, kdo mávají nad magistrátem duhovými vlajkami.
Uvědomují si to? Ani náhodou! Jejich mozek není vycvičen, aby dokázal cítit odpovědnost. Je vycvičen k tomu, aby si mysleli a cítili přesně to, co je požadováno. ¨
Momentálně je požadováno bát se klimatické změny a prezidenta Zemana.
Zdroj: petrhampl.com
Hampl Petr