Vědci z Pew Research Center (USA) zveřejnili výsledek nové globální studie o omezování náboženských praktik a náboženské nenávisti ve 198 zemích. Výzkum se týká období od roku 2007 do roku 2017.
Sociologové zjistili, že v průběhu posledního desetiletí se na celém světě značně zvýšil státní tlak na náboženství. Ten se projevuje v zákonech, politice a činech odpovědných úředníků, kteří znemožňují svobodně praktikovat vlastní náboženství a komplikují duchovní život. Kromě toho vědci zaznamenali nárůst sociální nenávisti související s náboženským vyznáním a ortopraxí, a to včetně násilí a obtěžování jednotlivců, skupin nebo organizací. Metodika hodnocení situace v určitém regionu je založena na použití dvou desetibodových indexů – indexu vládních omezení a indexu sociálního napětí.
Ve srovnání s rokem 2007 se zvýšil počet zemí s vysokou nebo velmi vysokou úrovní vládních omezení náboženství a náboženské praxe. Jestliže se před 10 lety jednalo o 40 států, tj. 20 % zemí světa, v roce 2017 to bylo již 52 z nich, což představuje 26 % světové komunity. Z nich vědci zařadili 27 mezi země s velmi vysokou úrovní administrativních omezení, tj. s indexem 6,6 bodů a vyšším. Patří mezi ně například Čína, Írán, Alžírsko, Egypt, Indonésie, Saúdská Arábie, Sýrie, Pákistán, Turecko a další.
Sociologové poukazují na to, že ze všech regionů světa se stále nejvyšší vládní omezení náboženství udržují na Středním východě a na severu Afriky. Intenzivní nárůst útlaku byl však zaznamenán v regionech tak rozmanitých, jako je subsaharská Afrika a Evropa. Seznam 25 zemí s vysokou úrovní státní kvalifikace zahrnuje pět evropských zemí: Francii, Španělsko, Rumunsko, Bulharsko a Bělorusko.
V letech 2007 až 2017 vlády různými způsoby zvýšily omezení náboženských komunit. Sociologové identifikovali následující kategorie:
1) zvýhodňování konkrétních náboženských organizací státem,
2) legislativní iniciativy a politika omezující svobodu náboženského vyznání,
3) státní limity náboženské činnosti a útlak náboženských skupin vládou.
Zvýhodňování se ukázalo být nejběžnějším fenoménem. Jeho průměrný index se zvýšil z 3,7 v roce 2007 na 4,7 bodu v roce 2017. Badatelé si povšimli, že co se týče státního zvýhodňování výrazně vynikají ze všech regionů právě země Blízkého východu a severní Afriky. Z 20 zemí v regionu má 17 státní náboženství a dvě zavedly „preferované“ náboženství. V těchto zemích řeší právní záležitosti náboženské orgány nebo podléhají náboženské doktríně.
Většina zemí s indexem 10 bodů v této kategorii dává přednost islámu – mj. Saúdská Arábie, Bahrajn, Afghánistán, Bangladéš, Maroko, Omán, Kuvajt a Súdán. V tomto seznamu s indexem 10 bodů se však nachází také Velká Británie, Řecko a Island, v nichž působí státní církve.
Nejrozšířenější praxe omezování náboženské svobody spočívá v restriktivních zákonech a odpovídající politice. Může se pohybovat na škále od ústavních zákonů až po regulaci a registraci náboženských organizací. V letech 2007–2017 se průměrný index takových omezení na celém světě zvýšil z 3,5 na 4,3. Tato úroveň je opět vyšší na Středním východě a v severní Africe, poté následují země asijsko-pacifického regionu. Nárůst restrikcí však lze pozorovat také v jiných regionech, zejména s ohledem na pravidla státní registrace náboženských skupin. Nejvyšší úroveň v této kategorii, tj. 10 bodů, získaly Maledivy a Eritrea. V Eritrei vláda uznává pouze čtyři náboženské organizace: tzv. eritrejskou ortodoxní církev, římskokatolickou církev, církev luteránskou a sunnitský islám.
V letech 2007 až 2017 se průměrná úroveň omezení náboženské činnosti zvýšila z 2,3 na 3,4 bodu. Střední východ a severní Afrika vykazují nejvyšší průměr (6,3), nejvyšší růst (z 1,5 na 3 body) však byl zaznamenán v Evropě. Právě ve Starém světě omezuje stále více vlád veřejné nebo soukromé bohoslužby a náboženskou literaturu. Během uvedeného období se počet zemí regulujících nošení náboženského oblečení a symbolů zvýšil z 5 na 20.
Pronásledování náboženských skupin vládami také vzrostlo, i když ne tolik. Do roku 2017 se průměr v této kategorii zvýšil z 1,7 na 2,6 bodu. Zohledňují se přitom všechny formy obtěžování – od násilí a zastrašování až po oficiální zákaz existence organizací či komunit. Vyniká v tom Afrika, nicméně také oblast Asie a Tichomoří – jen v roce 2017 nahlásilo 86 % náboženských skupin v asijsko-pacifickém regionu zvýšení podílu pronásledování nebo zastrašování ze strany státu. Vysoce negativní hodnocení 9,4 bodů bylo přiděleno Íránu, kde úřady označují například baháisty za „špinavce a kacíře“.
Vědci dále měřili index sociální nenávisti spojené s náboženstvím, který zahrnuje 13 ukazatelů ve 4 kategoriích. Nejčastěji se jednalo o nepřátelství související s náboženskými normami (například stíhání za porušení náboženského kodexu oblékání nebo za přijetí jiného náboženství). Tento průměrný ukazatel za období 2007–2017 vzrostl z 1,7 na 3 body. Blízký východ v něm vede (5 bodů), následuje Evropa, kde úroveň výrazně vzrostla – z 0,8 na 3,4 bodu.
V 15 evropských zemích existovaly skupiny, které použily násilí nebo hrozbu násilím k tomu, aby ostatní donutily přijmout jejich náboženské zvyklosti a přesvědčení, a ve 25 zemích dokonce došlo k útoku na věřící kvůli jejich náboženské příslušnosti. V této kategorii dostalo 10 bodů Německo, Indie, Somálsko a Uganda.
Další kategorie sociálního napětí spočívá v nábožensky motivovaném násilí organizovaných skupin, a to včetně terorismu. Index této kategorie se zvýšil do roku 2017 z 1,6 na 2,2 bodu. Ze všech oblastí dosáhly nejvyšší úrovně země na Blízkém východě a v severní Africe, kde se teroristické skupiny také častěji vyskytují. Nejvyšší index, tj. 10 bodů, dostala Sýrie, v níž od roku 2011 probíhala občanská válka. Následuje ji paradoxně mírová Evropa, v níž existují ve 33 zemích skupiny radikálů šířících protimuslimské nebo antisemitské názory.
Samostatnou kategorií je pronásledování jednotlivců či celých sociálních skupin. Může zahrnovat více postupů, od diskriminace po zveřejňování článků nebo karikatur urážejících určitou skupinu osob. V období 2007–2017 se index této kategorie zvýšil z 1,6 na 2 body. Tento jev je opět nejčastější na Blízkém východě a v severní Africe – k významnému nárůstu došlo zejména po událostech tzv. arabského jara. Druhé místo opět zaujímá Evropa. Mezi zeměmi, které dosáhly desetibodové úrovně, spadá například Egypt či Středoafrická republika, kde probíhá dlouholetý konflikt mezi křesťanskými a muslimskými milicemi (včetně masakrům a vysídlení obyvatelstva).
Za čtvrtý tip společenského nepřátelství vědci považují mezikomunitní napětí a násilí mezi náboženskými skupinami. Na rozdíl od ostatních se index této kategorie do roku 2017 snížil z 2,9 na 2,4 bodu. Počet zemí, které čelí konfliktům mezi náboženskými skupinami, se snížil z 91 na 57. Situace se mírně zlepšila v regionu Blízkého východu, i když má stále nejvyšší úroveň napětí, stejně jako v asijsko-tichomořském regionu, který zaujímá druhé místo.
Mezináboženské napětí na úrovni 10 bodů bylo přiřknuto zemím jako je Irák, Izrael, Sýrie, Myanmar, Indie, Thajsko a Středoafrická republika. Ukrajina byla také zařazena do tohoto seznamu, a to především kvůli konfliktům mezi různými pravoslavnými a řeckokatolickými jurisdikcemi.
Závěrem dodejme, že během sledovaného období se podle vědců z Pew Research Center zvýšilo pronásledování všech náboženských skupin. Nejčastěji jsou perzekuováni křesťané, což bylo zaznamenáno v roce 2017 ve 143 zemích – ve srovnání se 107 zeměmi před 10 lety. Geografie útlaku muslimů se rozšířila z 96 na 140 zemí, z 51 na 87 judaistů, z 24 na 38 lidových náboženství, z 10 na 19 buddhistů a z 33 na 50 další náboženství (včetně baháistů a zoroastrovců).
(vlastní zpráva)
Zdroj: internetové servery
-mp-