Statistiky potvrzují, co každý tuší, že koronavirus drtí ekonomiku. Nikdo neví, jak dlouho to potrvá. O to blíže máme ke zjištění, že budeme muset začít žít jinak, mimo rámec okázalých čísel, prostě s tím, co stačí. Vlastně by to mohla být změna k lepšímu.
Ještě nikdy nezaznamenaly ekonomiky vyspělých zemí takový propad za jediné čtvrtletí, ale těžko se divit, když spousta podniků stála v karanténách. Obzvlášť divoce působí čtvrtletní hospodářský pokles USA skoro o 40 procent, ale je to anualizované číslo, jako kdyby bylo po celý rok stejně. V přepočtu na evropský standard, tedy rozdíl oproti předchozímu čtvrtletí, dopadli Američané s necelými deseti procenty poklesu lépe než EU. Jenže v Evropě už je koronavirus víceméně pod kontrolou, což se o Trumpových Spojených státech říci nedá.
Evropská unie ohlásila ve druhém čtvrtletí ve srovnání s tím prvním pokles o 11,9 procenta a ve srovnání s loňskem o 14,4 procenta. Možná to bylo trochu jinak, jedná se jen o rychlý odhad Evropského statistického úřadu, ale moc se čekáním na přesná čísla neutěšujme. Budou se lišit od těch předběžných jen tím, že strašné to bude přesně.
Česko je na tom se svými 8,4 procenta čtvrtletního poklesu líp než Amerika nebo průměr EU, ale nezapomínejme, že jsme svoji ekonomiku podpořili jednou z největších státních subvencí vůbec. Co se dařilo, to bylo na dluh. Mohli jsme si to dovolit jako jedna z nejméně zadlužených zemí světa. Jestliže však hodláme investovat jen do záchrany minulosti bez pokusu využít krize k novým začátkům, i nám brzy dojde dech.
Krize v USA je prudší, v mnohém neřízená, ale na druhou stranu rychleji otevírá bránu zásadnímu nástupu technologií budoucnosti. Na děsivá čísla o vývoji české, evropské i světové ekonomiky se totiž lze podívat i z opačného konce. Zatímco i v Americe většina ekonomiky padala, společnosti Facebook, Amazon nebo Tesla oslnily překvapivě vysokým růstem. Je zřejmé, že po koronavirové krizi bude mnoho poražených, ale vynořují se i vítězové, třeba v oborech digitalizace a elektromobility.
Úspěch internetového obchodování je pochopitelný, na ulici nesmím, do éteru můžu. Tady bude druhá vlna spíše vystupňováním výhod. S elektromobilitou je to složitější. Muskova Tesla vydělává na tom, že spustila opravdu masovou výrobu jako první, i na tom, že jako první pojala tuto systémovou změnu skutečně systémově včetně nezbytné infrastruktury nabíječek, akumulace elektřiny a prostředí pro autonomní řízení. Volkswagen měl dohnat ztrátu za pomoci státní dotace kupujícím, ale výroba teď nestačí na vzestup poptávky. Také v Česku už jsme začali vyrábět elektrické škodovky, ale jen aby se neřeklo – chybí nabíječky, není kde jezdit.
Dalším vítězem hospodářské proměny budou farmaceutické firmy, které uspějí v závodech o vakcínu proti koronaviru. Partnerství světové trojky a čtyřky ve výrobě léků, Sanofi a GlaxoSmithKline, nyní dostalo od americké vlády podporu 2,1 miliardy dolarů na klinické zkoušky a navazující výrobu 100 milionů očkovacích dávek proti Covid-19. Oněch prvních sto milionů dávek má být dodáno do USA co nejrychleji a v návaznosti na to může být objednáno ještě dalších 500 milionů dávek v delším časovém období. Český pokus o vlastní výrobu vakcíny tak není zcela mimo mísu, stejně nám nikdo nic včas nedá.
Zato ropné společnosti koronavirem vysloveně trpí. V Evropě klesl zisk ve druhém čtvrtletí u společnosti Shell o 82 procent a u Totalu dokonce o 96 procent. Cena ropy Brent, která byla v lednu na 70 dolarech za barel, v dubnu krátce nakoukla pod 20 dolarů a od té doby – při poklesu poptávky o třetinu – nevystoupala výš než na 40 dolarů. V meziročním srovnání je tak o čtvrtinu levnější. Pro americkou těžbu z ropných břidlic znamenají tyto ceny naprostý masakr.
Dolar oslabuje, v Česku je už jen pár halířů od 22 korun. Analytici globální investiční banky Goldman Sachs varují, že obavy z dalšího poklesu dolaru by mohly vést ke ztrátě jeho vedoucího světového postavení. Proto se také tolik peněz nahrnulo do zlata, jehož cena poblíž dvou tisíc dolarů se vznáší jak balón nad mořem ztrát.
Ale jak se dostat vzhůru i jinak než na cihlách zlata, které jsou k ničemu? Dá se nějak vykoupit návrat do šťastného ledna, kdy česká ekonomika zápolila s nedostatkem pracovních sil?
Všechno nasvědčuje tomu, že vidina návratu před koronavirovou krizi je rychle mizející iluze. Jakmile jsme si jednou zvykli na práci z domova, nákupy a komunikaci po internetu nebo učení na dálku, jejich hmotné protějšky budou oslabeny trvale. Usadil se trend, který se bude kultivovat a posilovat.
Teď se chvíli strašíme poklesem ekonomiky, ale mnohem důležitější jsou statistiky ze světa zdravotnictví – počty nakažených, počty vyléčených, počty mrtvých, potenciál systému pro zvládání další vlny, perspektiva očkování. Tohle všechno jsou věci, které sice lze převést na peníze, ale peníze nejsou to, podle čeho bude výsledek posuzován.
Vedle toho, že nás to neskolí, je neméně důležité, aby planeta zůstala obyvatelná. Každý den přicházejí zprávy, že to není jisté. Třeba nejnovější číslo Nature přináší výsledky výzkumu spojeného týmu University of Melbourne a University of East Asia, že to, co nazýváme tisíciletými povodněmi, se může opakovat každých deset let na konci století. Ohroženy jsou zejména pobřežní oblasti, protože při stoupající hladině moří budou bouře hnát příboj stále hlouběji do vnitrozemí. V přepočtu jde o pětinu světového HDP – nikoliv v jednom čtvrtletí, trvale. To pochopitelně ohrožuje už dnes investice do těchto regionů.
Poptávkový šok, kdy lidé přišli o práci a peníze na nákupy, se podařilo zmírnit stáními dotacemi a agresívní expanzí měnové zásoby při nulovém úroku. Nakupovalo se to, co už ve skladech bylo. Horší to bude, až se začne projevovat nabídkový šok, důsledek zpřetrhaných dodavatelských řetězců. Druhým hlediskem je bezpečnost – také v Česku jsou nová ohniska koronaviru kolem levných zahraničních dělníků. Proto bude také v materiální výrobě radikálně omezována fyzická účast lidí. V čase internetu věcí a Průmyslu 4.0 už se výroba dokáže nejen realizovat, ale i organizovat sama. Jde to tam, kde fyzický obrobek má i své digitální dvojče a to aktivně vyjednává se sítí výrobních zařízení, kdo se obrobku ujme. Rádi vám to předvedou třeba v Testbedu CIIRC ČVUT v pražských Dejvicích.
Globální ekonomika se proto objemově možná zmenší jen málo, ale z hlediska pracovních míst se zmenší strašně. Digitalizované robotické systémy neznají únavu a obvykle ani chyby, jsou produktivnější a levnější, zvlášť když se dodavatelské řetězce zjednoduší. Pružné robotické systémy mění svůj výrobní program snadno, netřeba hledat někoho na opačném konci světa. Výroba bude produktivnější a výnosnější – ale jen pokud tu bude někdo, kdo si bude moci dovolit výrobky koupit. Když bude bez práce moc lidí, systém by mohl fyzicky běžet dál, ale v dnešních ekonomických podmínkách zkrachuje.
Najde se pro lidi dost práce? Dokážeme nastavit rozumné ekonomické podmínky? Vypadá to jako úkol pro titána, ale fakticky toho chceme docela málo. Skromnější život za výjimečného stavu karantén potvrdil, že většinu toho, co se dnes vyrábí, vlastně až tolik nepotřebujeme. K čemu je růst růstu? Vlastně jen k tomu, aby uživil i přebujelé finance a jejich potřeby úroku. Kdyby se naše představy o tom, co je nezbytné, neřídily potřebami dluhu, ale reálnou představou toho, co stačí pro důstojný a spokojený život, dnešní hospodářské statistiky by nás děsily o poznání méně.
Koronavirus zajistil, že nelze pokračovat v bezbřehém drancování planety. Odpadli lidé, přerušily se řetězce, mění se hodnoty i poměry sil. Budoucnost je nejistá. Možnosti vlád se ztenčují. Zvyšuje se hodnota svobody a nezávislého rozhodování o tom, co je opravdu nezbytné a jak to zajistit.
Moralisté rádi používají výraz „vertikála“, schopnost povznést se a dívat se na věci z nadhledu trvalejších hodnot. Přijměme pád jako příležitost k takovému nadhledu. Detaily té příležitosti jsem tu už popisoval mnohokrát – snáze se to nacvičuje v malém, zdola. Vláda se může ujmout role nepřekážet, aspoň do doby, než si ujasní, že se od ní čeká vize. Nemusíme žít špatně, pokud budeme žít jinak.
Zdroj: vasevec.cz
Fiala Zbyněk