Autor popisuje totalitní režim v Izraeli, který si již pomalu v ničem nezadá se Severní Koreou, a ptá se, čemu se tam jede Babiš přiučit.
Premiér Andrej Babiš pojede do Jeruzaléma, aby se tu naučil, jak nemoci COVID-19 zakroutit krkem. Přepokládejme, že byl obeznámen s elementárními dějinami židovského národa a že se tudíž doslechl i o jeho výjimečném poslání. V posledních týdnech však teze o vyvolenosti tohoto pozoruhodného národa získala rozměr, o němž mlčí jak starozákonní Tóra, tak synagogální Talmud.
Zato dnešní „svatá písma“, jako jsou Haaretz či Jerusalem Post, jsou toho plná. A až na malé výjimky na tom neshledávají nic neblahého. O co jde?
Apartheid
Po odporných eugenických experimentech, zakončených masovým vybíjením Židů v koncentračních táborech, byli mužové a ženy tohoto národa – mezi všemi ostatními – vyvoleni (tentokrát však o své vůli) k tomu stát se modelovými pokusnými zvířaty v kolosálním bioinženýrském experimentu, zvaném plošná vakcinace.
Premiér Bibi, usilující o své znovuzvolení v nekonečné sáze zvané „volby s přísným poměrným systémem“, chce do dějin vstoupit jako ten, který jako první na světě porazí nemoc, na niž umírá méně lidí, než na rakovinu či kardiovaskulární choroby. A to genovou „vakcínou“, jejíž dlouhodobé zdravotní důsledky mohou být – naplní-li se předpovědi mnoha expertů – nedozírné. Kdyby však zůstalo jen u toho. Izraelská společnost se pozvolna proměňuje ve vakcinační apartheid, dělící obyvatelstvo na 2 skupiny – očkované a neočkované.
Na přelomu února a března zavedlo izraelské ministerstvo zdravotnictví tzv. zelený pas, umožňující očkovaným, plus těm, kdo infekci prodělali a jsou v pořadníku na svou první dávku, přístup k různým dosud nedostupným službám. Každý, kdo si nechá do těla namontovat software od firmy Pfizer – neboť s tou podepsal v prosinci loňského roku premiér Netanjahu zvláštní kontakt – smí nyní do restaurace, do fitka, do divadla či na koncert. Neočkovaný občan si na to všechno musí nechat zajít chuť. Tedy, abychom izraelské vládě nekřivdili, najíst se může, ale jen u venkovního stolu. A když si nakonec Pfizera šlehne, dostane k němu dílek pizzy a kafe. Nekup to.
V oblastech, kde je propfizerovanost lidí starších 50 let vyšší než 70 %, se smí děti vrátit do škol, v případě vyšších ročníků středních škol (očkování je nutnou podmínkou k získání maturity!) a škol vysokých je však pro prezenční výuku vakcinace nutná. Ti, kdo na své dávky teprve čekají, nebo je nechtějí, se musí spokojit s on-line výukou.
Vláda se činí
Vláda samozřejmě nepřestává znepokojenou část izraelské společnosti ujišťovat, že očkování je naprosto dobrovolné. Prostě si každý svobodně a demokraticky zvolí, v jakém „režimovém opatření“ bude žít. Také jistě všichni zaregistrovali výrok ministra zdravotnictví Yuli Edelsteina, že již brzy budou potvrzení o vakcinaci vyžadovat zaměstnavatelé. Kdo se neprokáže zeleným pasem, bude muset každých 48 hodin podstoupit test na přítomnost SARS-Cov-2 v těle.
Platí také, že každý, kdo se vrátí ze zahraniční cesty, již nebude muset do karanténního zařízení, ale bude moci být izolován ve své vlastní domácnosti. Ale pozor – nechá si své zápěstí ozdobit elektronickým náramkem, který bude smět sejmout až po uplynutí karantény.
I přes větší jak 50% proočkovanost izraelské populace však nelze říci, že izraelská společnost je z nejhoršího venku. Naopak. V prvních týdnech masové vakcinace rostly nejen případy pozitivně testovaných, ale i úmrtí. Od poloviny prosince do poloviny února zemřelo 2337 občanů Izraele s COVID-19, očkovaných i neočkovaných, z celkového počtu 5936 zesnulých (k 10. 3. 2021). Dnes už je sice situace o něco klidnější a oficiální statistiky vykazují pokles. Mezi kritiky izraelské proticovidové politiky však panuje přesvědčení, že za to nemůže vakcinace, ale volby, které jsou již doslova za dveřmi (16. 3.). Vláda se už prostě potřebuje něčím pochlubit…
Hrozba
27. února generální ředitel Pfizeru Albert Bourla zcela otevřeně prohlásil, že se Izrael stal „světovou laboratoří“. Což vysvětluje, proč izraelská vláda nedávno odsouhlasila – jako první na světě – i očkování dětí a těhotných žen. K laboratorním pokusům na lidech je však třeba jejich výslovného informovaného souhlasu, vyhrožování životem v ghettu s dalšími neočkovanými či plátek pizzy to nespraví.
S jakými úmysly se Andrej Babiš vydává na svou cestu do Izraele? A s jakými úmysly se z něj vrátí? Stane se Izrael modelem pro naši vakcinační politiku? Spory mezi prezidentem Zemanem a ministrem Blatným o ruskou vektorovou vakcínu Sputnik V jsou v tomto kontextu jen odvedením pozornosti od daleko závažnější hrozby. Ta nespočívá v tom, že budeme mít málo vakcín, jimiž si perspektivně podlomíme zdraví na pěkných pár desítek let dopředu, ale že po vzoru „jediné liberální demokracie na Středním východě“ zavedeme i u nás režim vakcinačního apartheidu.
Pane Novák, dáte si Capriciosu, nebo Margheritu?
Zdroj: protiproud.cz
Semín Michal