Autor tuší, že přírodní katastrofa na Moravě není jen tak, a dovozuje z toho, že bychom měli být mnohem pozornější.
Stačilo pár minut, aby jedno (z hlediska klasifikace nikoli největší) tornádo rázem proměnilo několik jihomoravských obcí (a s nimi politickou a mediální scénu) k nepoznání. Alespoň na pár dnů, než vše opět překryje strašení covidem tentokrát zvaným delta. Indická mutace byla pro další druh tohoto nového „netopýra“ (z které laboratoře – jeskyně, slovy doktorky Pekové – asi tentokrát vyletěl?) už příliš opotřebovaný pojem.
Bylo potřeba něco vznešenějšího, „vědečtějšího“, a tak je tu Delta. Že to ale k očkování dožene podstatně více lidí než těch, kteří se pro toto dobrodružství už rozhodli, lze s úspěchem pochybovat. Ostatně vše brzy definitivně pohřbí „prázdninový provoz“. Jako bychom tak jako tak nedobrovolně neprožívali „Dva roky prázdnin“ – bezmála vystřižených ze stejnojmenného románu Julese Verna. Tento otec sci-fi (a zapřisáhlý zednář) již v 19. století vskutku v mnohém předpověděl, fůru „vzrušujících pitomostí“, jimž se bude sebevražedná západní civilizace v dalším století vášnivě zabývat. Covid byl ale nad schopnosti i jeho fantazie.
Řád a utopie
Zato bouře hrály v jeho dílech podstatnou roli. Tornádo zcela běžně. Jasně, „to je dávno, taky od Čech dál“ (jak zpíval Karel Havlíček v Králi Lávrovi), ale princip je pořád stejný: Něco nečekaného se přihodí – a situace spojí lidi ke společné obraně proti živlu a jeho následkům. Tornádo na Moravě není zase tak výjimečné (stejně jako katastrofální záplavy). Obojí se čas od času vyskytovalo (o tornádu v našich krajích hovoří už Kosmas), jen z toho lidé vždy vyvozovali něco jiného. Po tisíce let jisté káravé upozornění Prozřetelnosti na omezené schopnosti a možnosti člověka, jenž za „tučných let“ pravidelně poněkud zdivočí, a začne si hrát na všemohoucího.
Současné oteplovací „klima-náboženství“ jde opačným směrem – právě tak jako aktuální „vakcinační velekněží“ (aby ne, jsou ze stejné „jeskyně“). Poručíme větru, dešti a všechno vyléčíme. Mocenské elity chtějí k realizaci těchto sociálně-inženýrských experimentů od lidu jediné: podvolení. Opět nic nového, jen je to v současnosti komplikováno dobrodružnou verneovskou fikcí takzvané lidovlády, demokracie. Jakože si lid (prostřednictvím pravidelných svobodných a přímých voleb) vládne sám. Zastupitelsky. Zvolí si ty, kteří domněle reprezentují aktuální většinový zájem – a těm svěří pravomoci a své peníze (legalizovanou krádeží zvanou daně), aby zařizovali fungování státu.
Je to samozřejmě jen další z verneovských utopií (jako zednář byl samozřejmě nadšeným obdivovatelem severních Yankeeů při jejich krvavém vytváření „americké unie“ podrobením si jižních farmářských států). Přesto se na obranu této formy despocie po desetiletí traduje Churchillův bonmot, že „demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.“ Už méně se cituje výrok mnohem zajímavějšího Angličana Gilberta Chestertona: „Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem.“ A pokud možno nikdy „Pokud by volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali“ v tomto případě prozměnu od slavného Američana Marka Twaina. Nejde však jen o výroky významných osobností. Tu zkušenost má vlastně každý: Přirozený řád se projeví nečekanou bouří, utopie všech neřádů manipulacemi, válkami a předstíráním svobody a demokracie. Co z toho vyvodit pro covid či moravské tornádo je snad zjevné.
Cinkot
Morava ještě úplně vztah k duchovním kořenům naší civilizace neztratila, možná právě proto přišel „vzkaz“ opět tam. Navzdory smutku a trápení, které postihlo mnoho našich spoluobčanů, má tedy zjevně šanci. Zbytek země nyní převážně posílá peníze postiženým. A „solidární“ mají pocit, že se tím tak trochu vyvazují a někteří možná i trochu „kají“ (moc jich nebude). Jenže současně jednoho napadne verš slovenského básníka Janka Jesenského při jiné katastrofě (při prvním pokusu Německa o „integraci“ Evropy pod nadvládou Třetí říše):
„Mě cinkot oněch korun děsí
nekoupíš za ně živý tep
tak se mi zdá
že skládáme si
ne na boj
ale na pohřeb…“
Jiní ale již uchopili přírodní tragédii po svém. Okamžitě začali žhavit „oteplovačskou“ ideologii – protože jim prostě není nic svaté. Jako první se samozřejmě ozvala ČT a její „úderná“ skupina takzvaných meteorologů, kteří sice neumějí obvykle předpovědět počasí ani tři dny dopředu, ale zato bezpečně vědí, že se za pár desítek let spolu s celou planetou usmažíme v důsledku „sodovkového“ plynu. Ten sice člověk svou existencí a činností produkuje ani ne desetinu ve srovnání s rostlinami (o produkci CO2 z moří a oceánů ani nemluvě), ale to je úplně jedno. A tak v obvyklém „speciálu“ již soudruh „meteorolog“ tvrdil, že souvislost s oteplováním (raději tomu teď říkají neutralisticky „klimatická změna“ – něco jako „Delta“) tady určitě je.
Ohřívání žáby
To soudruzi Piráti šli ještě dál. „Je to tu a může být hůř! Častější a výraznější extrémy počasí vědci předpovídali, a všude po světě se tak děje. A může být hůř, když nezareagujeme včas,“ varuje pirátský poslanec Kopřiva. Docela případně na něj zareagoval zastupitel Ondřej Šimíček z ODS (snad aby připomněl, že tato strana byla kdysi opravdu volitelná): „Kdybychom žili ve vylízaném pirátském světě, tak pod troskami umírají lidé, zatímco hasiči dojíždějí na kole tvl... už toho nechte. Zneužívat přírodní pohromy k apokalyptickým demagogiím je morální bahno. Změna klimatu probíhá od té doby, co klima existuje. Nemáte zač,“ uzavřel.
To soudruh Kamberský, dnes hlavní komentátor Lidovek, na to šel jinudy. Ví, že žábu je nutno ohřívat pomalu, aby si vůbec nevšimla, že už je napůl uvařená. Obrací se proto nečekaně k nebi: „Svatý Petře, pěkně prosím, vrať nás zase do bezčasí druhé půle minulého století, kdy bylo zdejší podnebí ještě stejně holubičí povahy jako nátura domorodců.“ Zbytečno připomínat, že se narodil počátkem sedmdesátých, takže vnímat počasí mohl začít vnímat tak kolem Gorbačova.
Ostatně právě počátkem sedmdesátých udeřila po teplém prosinci na Silvestra taková ukrutná zima, že celý stát na mnoho dní doslova zamrzl. Nojo, jenže to tehdy byla jednak ještě mnohem populárnější teorie globálního ochlazování, jednak to nikdo nepotřeboval zneužívat k politickým kampaním. A soudruh, co nám dneska drží kázání, právě sál první loky mateřského mléka (Pirát jakbysmet). Ale mládežníci-agitátoři jsou pro každou totalitu nezbytnou a příznačnou relikvií.
Rány morové
Jinak bychom si však měli skutečně trochu pozorněji začít všímat toho, co se kolem děje. Ony ty rány morové nejsou jen úsloví – ale důležitá tradice. Vzkaz. Připomínka. Covid k nim ale určitě nepatří. Na rozdíl od těch, kteří jej vyrobili a rozšířili, aby mohli pomocí vakcinace a lockdownů pohřbít jednu civilizaci a nahradit ji svou. Ti skutečnou ránou morovou jsou – ale určitě nepřichází z nebes, leč ze směru opačného.
Co s tím? Jeden tradiční návod by tu byl. Zmíněná báseň Janka Jesenského totiž ještě pokračuje:
„Však před pohřbem
byť bez obrany
a byť nám vzali domovy
bijme ty hlavy při padání
když mečem ne
tak okovy!“
Zdroj: protiproud.cz
Hájek Petr