Střet o Ukrajinu je zásadní geopolitický problém mezi USA a Ruskem v Evropě a v obecném slova smyslu posunul Rusko opět v jistém smyslu na soupeře Západu č.1.
Nejde fakt jenom o tu trubku, jak ve čtivém a ekonomicky jako vždy vysoce fundovaném článku napsal kolega Zbyněk Fiala. Jde o to, zda nastane cosi jako návrat do doby před tokem 1989, kdy trvalá konfrontace mezi Západem vedeným USA a Východem, vedeným Sovětským svazem se ukázala již neudržitelná. I proto bychom měli tuto záležitost sledovat, nejenom z důvodu ekonomických (viz trubka), jak by ji preferoval Donald Trump, ale skutečně globálně geopolitických, jak ji preferuje Joe Biden.
Náš generál Pavel, kdysi věrný boji proti americkému imperialismu a dnes naopak jeho největší podporovatel, poštěkává na prezidenta Zemana, že selhal, když nereagoval na provokace Ruska, a proto se rozhodl definitivně kandidovat na prezidenta. Nevylučuji přirozeně, že by nemohl zvítězit, ale pak by to dokládalo, že naše společnost přejala primitivní a zjednodušené vidění světa, jak ho produkují polské, pobaltské či ukrajinské nerealistické politické elity, které nechápou, že čas na konečné zúčtování s Ruskem ze strany Západu už prostě minul a nemá budoucnost.
Financial Times včera oznámil, že Joe Biden učinil Rusku významný diplomatický ústupek tím, že oznámil přípravu schůzky, na které by se prodiskutovaly obavy Ruska z rozšíření NATO. Z jiných zdrojů jsem zachytil, že chce dát dohromady rozhodující představitele zemí NATO, aby – možná formou telemostu – se pokusili tuto otázku řešit.
A představte si, dovolil si tu jeho drzost, že tam nepřizve jako světové experty na Rusko našeho Pavla, Koláře či Fischera. Hrůza.
Ale vážně: Moskva, jak je uvedeno v článku, chce, aby se NATO zavázalo opustit expanzi na východ a zdržet se kontingentů v zemích sousedících s Ruskem, které by mohly být použity k útoku na něj.
Finacial Times realisticky konstatoval, že Bidenova zmínka o hledání potenciálního ‚kompromisu‘ s Moskvou ve východní Evropě vyděsí mnoho východoevropských členů NATO a spojenců USA, kteří se obávají, že ruský prezident Vladimir Putin využije hrozbu vojenské síly k získání ústupků.
Na rovinu.
Mám radost z toho, že jsem se i já ve svém článku mýlil, když jsem skepticky napsal, že se pánové Biden a Putin o ničem nedohodnou a hodnotil jsem telemost pouze jako přiznání faktu nastolení geopolitické rovnováhy mezi Západem a Ruskem v Evropě.
Ten palec vzhůru v nadpisu, platí pro oba pány, Putina i Bidena. Pro Putina proto, že už se nemíní nechávat zatlačovat do kouta jen proto, že na Ukrajině vládnou šílenci, kteří v zoufalství rozvrácené země potřebují s Ruskem vyvolat konflikt, aby přitáhly pozornost.
A pro Bidena ten palec dávám ještě více nahoru.
Fakt není v lehké situaci. Část jeho vlastní administrativy, ale i vlastních stranických demokratických zákonodárců má podobné krvelačné touhy jako náš Pavel a chtěli by ukázat Rusku sílu, včetně nasazení amerických vojsk.
Biden však odolal a jak se ukázalo z onoho kratičkého úvodu před zahájením telemostu, doba, kdy nazýval Putina zabijákem, je ta tam, a dokonce tam byly vidět oboustranné téměř přátelské signály.
Buďme realisty a zase tento fakt nepřeceňujme. Přesto se zdá, že Biden z hlediska historické civilizační spřízněnosti, ale i potřeby nebojovat na dvou bojištích, tj. proti Rusku i Číně dohromady, vidí možnost kompromisu s Ruskem.
To je ovšem i realita. V Evropě bouří v podstatě jen staromilci protiruských historických stereotypů. Čína, která je již z hlediska HDP měřené dle parity kupní síly ekonomicky zjevně nejsilnější ekonomikou světa a americký dluh v obchodní výměně s ní dále jen narůstá je na tomto poli nepochybně soupeřem č. 1. A to nemluvím i tom, že v indopacifistické oblasti hrozí i reálné a daleko vážnější střety než v Evropě. Ale o tom možná někdy jindy.
Asi tak.
Zdroj: vasevec.cz
Vyvadil Jiří