NATO a Ruská federace nejsou protivníky. Zdržují se vzájemného rozmísťování raket středního a krátkého doletu. To jsou dvě teze z obsáhlé dohody, kterou v prosinci 2021 předložilo Rusko k posouzení NATO. Závazek nerozmísťovat vojenské síly a výzbroj nikde tam, kde nebyly už v roce 1997 a předejít konfrontaci ve střední a východní Evropě, tak zní další body návrhu. Pro ParlamentníListy.cz dohodu včetně přiloženého prohlášení shrnul publicista a historik Josef Skála.
Tématem dokumentu jsou bilaterální vztahy RF se zahraničními státy a s regionálními seskupeními (Rusko – NATO).
V dokumentu se uvádí:
„Vztahy mezi Ruskem a NATO uvízly ve vleklé krizi. Rozhodnutí summitu NATO v roce 2018 v Bruselu potvrdila linii vojensko-politického ‚zadržování‘ Ruska. Pokračuje soustavné posilování koaličního potenciálu NATO v podobě vojenských uskupení a zdokonalované vojenské infrastruktury u našich hranic. Trvale narůstají vojenská přítomnost a rychlý rozvoj vojenské infrastruktury bloku ve východní Evropě a pobaltských státech. Výrazně vzrostly počet i intenzita vojenských cvičení aliance a jejích členských zemí, přesouvajících do regionů sousedících s Ruskem další kontingenty vojsk a těžké vojenské techniky NATO.
Do vojenských aktivit aliance jsou stále víc zapojovány Švédsko, Finsko a další partnerské země. Probíhá výstavba předsunutých velitelsko-štábních útvarů; bylo rozhodnuto o zřízení nových společných velitelství koaličních sil – v Norfolku (USA) pro zabezpečení dopravních koridorů v severním Atlantiku a v arktických regionech, v Ulmu (SRN) pro řízení, plánování a logistickou organizaci vojenských přesunů v Evropě. Pentagon zveřejnil plán výstavby předsunutých skladů vojenské techniky v zemích střední a východní Evropy a v Pobaltí. Narůstá seskupení námořních sil, hlídkujících v Baltském moři. Do Černého moře vstupují častěji námořní síly nečernomořských států aliance, především USA, roste délka jejich pobytu v regionu. Síly NATO zintenzívnily přelety vzdušným prostorem Pobaltí, včetně ‚odvracejících‘ porušení vzdušného prostoru, k němuž z ruské strany nedochází. V Rumunsku byl rozmístěn komplex protiraketové obrany. Podobný objekt má být uveden do provozu v Polsku. Obzvláště znepokojivé jsou plány rozmístit tam americké ozbrojené síly trvale a nedávná dohoda o navýšení tamního amerického kontingentu, ohrožující Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi Severoatlantickou organizací a Ruskou federací z roku 1997, jeden z mála stále platných dokumentů, povolaných zajistit vojenskou stabilitu v Evropě.
Krok za krokem, avšak systematicky je tak likvidována efektivní architektura evropské bezpečnosti a mezinárodního práva. Odstoupení od klíčových dohod, zajišťujících vojenskou zdrženlivost, za tichého souhlasu většiny členů aliance hrozí novými závody ve zbrojení a návratem k principům epochy konfrontace – názorným příkladem je situace kolem Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu.
Takové vojenské přípravy NATO přirozeně nemohou zůstat bez adekvátní reakce z naší strany.
Pokračující zatahování balkánských zemí do NATO a snaha ‚nahnat‘ je do bloku stůj co stůj potvrzují neměnný kurs na bezohledné rozšiřování vlastního geopolitického prostoru. Stávající rozpory dál hrotí a situaci v regionu vážně destabilizuje pohrdání právními normami a názorem značné části obyvatelstva, pokud jde o řešení otázky názvu státu Severní Makedonie, nátlak na přijetí Bosny a Hercegoviny do NATO i vytváření ‚Armády Kosova‘, nadbíhající ‚prokosovským silám‘.
V platnosti zůstává i jednostranné rozhodnutí NATO o pozastavení praktické vojenské a civilní spolupráce s Ruskem. Země NATO zároveň odmítají posoudit ruské návrhy, směřující k deeskalaci napětí a k prevenci vojenských incidentů, které obdržely na zasedání Rady NATO-Rusko 31. května 2018. Tyto návrhy zahrnují obnovu dialogu po vojenské linii (počínaje konzultacemi expertů), zaměřeného na otázky ve společném zájmu, jež budí znepokojení Ruska a našich partnerů; přijetí opatření ke snížení vojenské aktivity podél linie dotyku Ruska a NATO (Pobaltí, Černé moře, Arktida) na bázi vzájemnosti; zdokonalení mechanismu prevence nebezpečné vojenské aktivity a incidentů ve vzdušném prostoru a na moři, především v regionech Černého a Baltského moře. Reakce ze strany NATO nepřišla dodnes.
To vše má dlouhodobě destabilizující důsledky pro regionální i euroatlantickou bezpečnost.
Rusko se navzdory krokům, jež vůči němu nejsou přátelské, nehodlá pouštět do nesmyslné konfrontace, do níž je zatahováno.
Jsme i nadále pevně přesvědčeni o identitě strategických cílů se všemi státy a organizacemi euroatlantického regionu v zájmu zachování míru a stability a odporu proti společným bezpečnostním hrozbám – mezinárodnímu terorismu, šíření zbraní hromadného ničení, obchodu s drogami a pirátství. Jsme i nadále přesvědčeni, že vzájemně výhodná široká celoevropská bezpečnostní spolupráce na pevných základech mezinárodního práva nemá realistickou alternativu.
Pozice Ruska je neměnná – naše země je připravena rozvíjet vztahy s NATO na rovnoprávném základě s cílem upevnit všeobecnou bezpečnost v euroatlantickém prostoru. Hloubka a náplň těchto vztahů budou záviset na vstřícné ochotě aliance zohlednit legitimní zájmy Ruska.“
Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zároveň zveřejnilo následující návrh
DOHODY O OPATŘENÍCH K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI RUSKÉ FEDERACE A ČLENSKÝCH STÁTU ORGANIZACE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY:
„Ruská federace a členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), dále jen ‚účastníci‘, se dohodly, že
potvrzujíce své úsilí o zlepšení vzájemných vztahů a prohloubení vzájemného porozumění, uznávajíce, že efektivní reakce na současné bezpečnostní výzvy a hrozby ve vzájemně závislém světě vyžaduje spojit úsilí všech účastníků,
vedeny přesvědčením o nezbytnosti předejít nebezpečným vojenským aktivitám, a snížit tak i riziko možných incidentů mezi svými ozbrojenými silami,
kladouce důraz na to, že bezpečnostní zájmy každého zúčastněného státu vyžadují posílit mnohostrannou spolupráci, stabilitu, předvídatelnost a transparentnost ve vojensko-politické oblasti,
potvrzujíce svůj závazek vůči cílům a zásadám Charty Organizace spojených národů, helsinského Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975, Zakládajícího aktu o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi Ruskou federací a Organizací Severoatlantické smlouvy z roku 1997, Kodexu chování v oblasti politicko-vojenských aspektů bezpečnosti z roku 1994, Charty evropské bezpečnosti z roku 1999 a Římské deklarace hlav států a vlád ‚Vztahy NATO – Rusko: nová kvalita‘
se dohodly následovně
Článek 1
Účastníci se ve vzájemných vztazích řídí zásadami spolupráce a rovné a nedělitelné bezpečnosti. Svou individuální bezpečnost v rámci mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice neupevňují na úkor bezpečnosti ostatních.
Účastníci se navzájem zavazují řešit všechny mezinárodní spory mírovou cestou a zdržet se jakéhokoli použití síly nebo hrozby jejího použití způsobem, neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
Účastníci se zavazují nevytvářet podmínky či situace, které by mohly představovat hrozbu pro národní bezpečnost jiných účastníků nebo by za ni mohly být považovány.
Účastníci budou při vojenském plánování a cvičeních zachovávat zdrženlivost, tak aby snížili riziko potenciálně nebezpečných situací, a dodržovat závazky mezinárodního práva, včetně závazků obsažených v mezivládních dohodách o předcházení incidentům na moři mimo teritoriální vody a ve vzdušném prostoru nad ním, jakož i mezivládních dohod o předcházení nebezpečným vojenským aktivitám.
Článek 2
K řešení otázek a urovnání problematických situací účastníci využívají mechanismů operativní dvoustranné a mnohostranné konzultace, včetně Rady NATO – Rusko.
Účastníci si pravidelně a dobrovolné vyměňují svá hodnocení aktuálních hrozeb a bezpečnostních výzev, zajišťují vzájemnou informovanost o vojenských cvičeních a manévrech, základních ustanoveních vojenské doktríny. V zájmu potřebné transparentnosti a předvídatelnosti vojenských aktivit využívají všech dostupných mechanismů a instrumentů, obsažených v opatřeních k zajištění vzájemné důvěry.
Pro kontakt mezi účastníky za mimořádných situací se zřizují ‚horké‘ telefonní linky.
Článek 3
Účastníci potvrzují, že se navzájem nepovažují za protivníky.
Účastníci rozvíjejí dialog a vzájemnou součinnost pro zdokonalení mechanismů prevence incidentů na otevřeném moři a ve vzdušném prostoru nad ním (především v oblasti Baltského a Černého moře).
Článek 4
Ruská federace a všichni účastníci, kteří byli k 27. květnu 1997 členskými státy Organizace Severoatlantické smlouvy, nebudou rozmísťovat své ozbrojené síly a výzbroj na území všech ostatních států Evropy nad rámec těch, jež byly na tomto území rozmístěny k 27. květnu 1997. Ve výjimečných případech, vznikne-li situace, vyžadující neutralizovat hrozbu pro bezpečnost jednoho nebo více účastníků, podléhá takové rozmístění souhlasu všech účastníků.
Článek 5
Účastníci vylučují rozmístění pozemních raket středního a krátkého doletu v oblastech, z nichž by byly s to zasáhnout cíle na území jiných účastníků.
Článek 6
Účastníci, kteří jsou členskými státy Organizace Severoatlantické smlouvy, se zavazují vyloučit další rozšiřování NATO, včetně připojení Ukrajiny, jakož i dalších států.
Článek 7
Účastníci, kteří jsou členskými státy Severoatlantické aliance, se zříkají jakýchkoli vojenských aktivit na území Ukrajiny a také dalších států východní Evropy, Zakavkazska a Střední Asie.
S cílem předejít vzniku incidentů nebudou Ruská federace a členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy provádět vojenská cvičení ani jiné vojenské aktivity na úrovni, převyšující sílu brigády, v pásmu o odsouhlasené šíři a konfiguraci po obou stranách hranic Ruské federace a států, které jsou jejími vojenskými spojenci, a také účastníků, kteří jsou členskými státy Organizace Severoatlantické smlouvy.
Článek 8
Touto dohodou nejsou dotčeny vrcholná odpovědnost Rady bezpečnosti OSN za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, ani práva a závazky účastníků, zakotvené v Chartě OSN, a nebude v uvedeném smyslu ani interpretována.
Článek 9
Tato dohoda vstupuje v platnost dnem, kdy více než polovina signatářských států uloží u jejího depozitáře oznámení, že se ztotožnily s jejími závazky. Ve vztahu ke státům, jež takové oznámení předloží později, vstupuje tato dohoda v platnost dnem, kdy tak učiní.
Kterýkoli účastník této dohody od ní může odstoupit tak, že o tom příslušným způsobem vyrozumí jejího depozitáře. Platnost této dohody pro takového účastníka zaniká [30] dnů poté, co o tom vyrozumí jejího depozitáře.
Tato dohoda je sepsána v ruském, anglickém a francouzském jazyce, jejichž znění mají shodnou platnost, a je uložena u depozitáře, jímž je vláda...
Sjednáno v [město ...] dne [XX] dne [XXX] měsíce [20XX] roku.
Odkaz na kompletní text v ruštině ZDE:
Zdroj: parlamentnilisty.cz
-mp-