Amnesty International vydala zprávu o zločinech spáchaných Izraelem v rámci režimu apartheidu na okupovaných územích.
Apartheid Izraele proti Palestincům je brutální systém nadvlády a zločinu proti lidskosti
Izraelská moc by měla být stíhána za zodpovědnost při páchání zločinů apartheidu proti Palestincům, uvedla dnes Amnesty International v nově zveřejněné zprávě. Vyšetřování podrobně popisuje, jak Izrael uplatňuje systém útlaku a nadvlády proti palestinskému lidu všude tam, kde ovládá jeho práva. Jedná se o Palestince žijící v Izraeli, na okupovaných palestinských územích (OPT) a také o vysídlené uprchlíky v jiných zemích.
V komplexní zprávě „Apartheid Izraele proti Palestincům: brutální systém nadvlády a zločinů proti lidskosti,“ hovoří o masivním obsazování palestinských území a majetku, nezákonném vraždění, násilném přesídlení, přísném omezení pohybu a odmítání národnosti a státní příslušnosti Palestincům. Tento systém se podle mezinárodního práva rovná apartheidu: jedná se o zločin proti lidskosti, jak je definován v Římském statutu a Úmluvě o apartheidu.
AI vyzývá Mezinárodní trestní tribunál (ICC) posoudit zločiny apartheidu v aktuálním šetření na OPT a vyzývá všechny státy uplatnit univerzální jurisdikci k vedení k odpovědnosti viníky zločinů apartheidu.
Naše zpráva odhaluje skutečný rozsah izraelského režimu apartheidu. Ať už žijí v Gaze, ve východním Jeruzalému, na Západního břehu Jordánu nebo v samotném Izraeli, chovají se Palestincům jako k nižší rase a systematicky je zbavují jejich práv. Zjistili jsme, že krutá izraelská politika segregace, konfiskace majetku a izolace na všech územích pod jeho kontrolou je jednoznačně rovnocenná apartheidu. Mezinárodní společenství musí jednat.
Agnès Callamard, generální tajemník Amnesty International:
„Neexistuje žádné ospravedlnění systému, který je postaven na institucionalizovaném a dlouhodobém rasistickém útlaku milionů lidí. Apartheid nemá v našem světě místo a státy, které se rozhodnou přikrývat oči na izraelskou politiku, se ocitnou na špatné straně dějin. Vlády, které nadále dodávají Izraeli zbraně a chrání ho před odpovědností v OSN, podporují systém apartheidu, podrývají mezinárodní právní řád a zhoršují utrpení palestinského lidu. Mezinárodní společenství musí uznat realitu izraelského apartheidu a hledat cesty ke spravedlnosti, které zůstávají hanebně nepoznané.
Závěry AI vycházejí z rostoucího objemu studií palestinských, izraelských a mezinárodních nevládních organizací, které stále více přirovnávají situaci v Izraeli a na OPT k apartheidu.
Odhalení apartheidu
Systém apartheidu je institucionalizovaný režim útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad druhou. Jedná se o závažné porušení lidských práv, které je zakázáno mezinárodním veřejným právem. Rozsáhlý výzkum a právní analýzy AI prováděné v konzultaci s externími odborníky ukazují, že Izrael praktikuje vůči Palestincům tento systém prostřednictvím zákonů, politiky a praktik zajišťující jejich dlouhotrvající a brutální diskriminační efekt.
V mezinárodním trestním právu jsou konkrétní protiprávní činy, které jsou páchané v rámci tohoto systému útlaku a nadvlády s cílem jeho zachování, zločinem proti lidskosti. Tyto skutky jsou uvedeny v Úmluvě o apartheidu a Římském statutu a zahrnují nezákonné vraždy, mučení, násilné stěhování a popírání základních práv a svobod.
AI zdokumentovala skutky, které jsou zakázány Úmluvou o apartheidu a Římským statutem ve všech oblastech kontrolovaným Izraelem, přestože na OPT se vyskytují častěji a v násilnější formě než v Izraeli. Izraelské úřady přijímají řadu opatření, aby záměrně zbavovaly Palestince jejich základních práv a svobod, včetně drakonických omezení na přemísťování na OPT, dlouhotrvající, diskriminační a nedostatečné investice do palestinských komunit v Izraeli a odmítání uprchlíkům v právu na návrat. Ve zprávě jsou rovněž zdokumentovány násilné přesuny, administrativní zadržování, mučení a nelegální vraždy, jak v Izraeli, tak v OPT.
Amnesty International vyzývá RB OSN ke komplexnímu embargu na dodávky zbraní Izraeli kvůli systematickému nezákonnému zabíjení Palestinců. Týkat by se to mělo všech zbraní a munice, včetně vybavení bezpečnostních složek vzhledem k tisícům palestinských civilistů, kteří byli nezákonně zavražděni izraelskými silami. Rada bezpečnosti musí rovněž zavádět cílené sankce jako je zmrazení majetku izraelských veřejných činitelů, kteří jsou nejvíce do zločinů apartheidu zapleteni.
Palestinci jsou považováni za demografickou hrozbu
Izrael prováděl od svého založení v r. 1948 politiku vytváření, a poté zachování židovské populační většiny a maximální kontrolu nad územím a zdroji ve prospěch Izraelců-židů. V roce 1967 rozšířil tuto politiku na Západní břeh a pásmo Gazy. Dnes jsou všechna území kontrolovaná Izraelem spravována jako dříve s cílem přinést prospěch Izraelitům-Židům na úkor Palestinců. Palestinští uprchlíci jsou stále vyloučeni.
AI uznává, že Židé stejně jako Palestinci deklarují svá práva na sebeurčení a nezpochybňuje přání Izraele stát se domovem Židů. Nicméně zpráva AI ukazuje, že řada po sobě jdoucích izraelských vlád považovaly Palestince za demografickou hrozbu. Zavedly tedy opatření pro kontrolu a snížení jejich přítomnosti a přístupu k půdě v Izraeli a na OPT. Tyto demografické cíle jsou dobře ilustrovány oficiálními plány „judaizace“ oblastí Izraele a Západního břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, které i nadále podrobují tisíce Palestinců riziku násilného přesídlení.
Útlak bez hranic
Války v letech 1947–1949 a v r. 1967, pokračující vojenské vlády Izraele na OPT a vytvoření samostatných právních a správních režimů na území rozdělily palestinské komunity a izolovaly je od Izraelců-Židů. Palestinci byli rozděleni geograficky a politicky a vystaveni různé úrovním diskriminace, v závislosti na jejich postavení a místě pobytu.
Zprávy AI ukazují, že všichni Palestinci podléhají stejnému komplexnímu systému. Postoj Izraele k Palestincům ve všech oblastech sleduje jeden a tentýž cíl: poskytuje Izraelcům-židům privilegia v rozdělení půdy a zdrojů a minimalizuje přítomnost Palestinců a přístup k půdě.
AI tvrdí, že izraelská moc považuje Palestince za nižší rasovou skupinu, definovanou jejich nežidovským arabským statusem. Tato rasová diskriminace je zakotvena v zákonech, které se týkají Palestinců žijících v Izraeli a na OPT.
Palestinským občanům Izraele je odepřeno občanství, což ustanovuje právní rozdíl ve vztahu k Izraelcům-Židům. Na Západním břehu a v Gaze, kde Izrael kontroluje registraci obyvatel od r. 1967, nemají Palestinci občanství a většina z nich je považována za osoby bez státní příslušnosti. K pobytu i práci na územích vyžadují občanský průkaz od izraelské armády.
Palestinští uprchlíci a jejich potomci vysídlení během konfliktů v letech 1947–1949 a 1967 jsou dosud zbaveni práva vrátit se do svých dřívějších domovů. Vyhoštění uprchlíků Izraelem je do očí bijícím porušením mezinárodního práva, důsledkem čehož se miliony lidí ocitly ve věčné nejistotě nuceného stěhování.
Palestincům v anektovaném východním Jeruzalémě je poskytnutý pouze trvalý pobyt místo občanství, i když tento status je trvalým pouze teoreticky. Od r. 1967 bylo více než 14 000 Palestinců odepřeno povolení k pobytu na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, což vedlo k jejich násilnému přesídlení za hranice města.
Malí občané
Palestinští občané Izraele, kteří tvoří asi 19 % populace, čelí mnoha formám institucionalizované diskriminace. V r. 2018 vykrystalizovala diskriminace Palestinců v ústavním zákoně, který poprvé zakotvil Izrael výhradně jako „národní stát židovského národa“. Zákon rovněž podporuje výstavbu židovských osad a snižuje status arabštiny jako oficiálního jazyka.
V dokladu je zdokumentováno, jak je Palestincům odepřena možnost pronajímat si 80 % státní půdy Izraele v důsledku rasistického záboru půdy a diskriminačních zákonů o rozdělení země, plánování a zónování.
Situace v oblasti Negev-Nakab na jihu Izraele je ukázkovým příkladem toho, jak izraelská politika plánování a výstavby záměrně vylučuje Palestince. Od r. 1948 izraelské úřady přijaly řadu opatření k „judaizaci“ oblasti Negev-Nakab včetně ustanovení velkých území jako přírodních rezervací nebo válečných zón, a rovněž ustanovení cílů k nárůstu židovské populace. To ovšem znamenalo zničující důsledky pro desetitisíce palestinských beduínů žijících v této oblasti.
Třicet pět beduínských vesnic, ve kterých žije přibližně 68 tisíc obyvatel, dnes Izrael „neuznává“, což znamená, že jsou odříznuty od elektřiny, zásobování vodou a podléhají konečné demolici. Vzhledem k tomu, že obce nemají oficiální status, jejich obyvatelé zároveň čelí omezení v účasti na politickém životě a jsou vyloučeni ze zdravotního a vzdělávacího systému. Tyto podmínky mnohé přinutily opustit své domovy, což se rovná násilnému přesídlení.
Palestinští občané jsou v Izraeli po desetiletí neustále znevýhodňováni, a to i ekonomicky (ve srovnání s Izraelci-Židy). Posíleno je to otevřeně diskriminačním rozdělením veřejných zdrojů: nedávný příklad představuje vládní balíček opatření pro obnovu po covidu-19, z nichž se pouze 1,7 % týká místních úřadů Palestiny.
Zbavení majetku
Zbavování majetku a vystěhování Palestinců z jejich domovů představuje zásadní oporu izraelského apartheidu. Izraelský stát od svého vzniku prováděl proti Palestincům masivní a násilné útoky a nadále uplatňuje řadu zákonů, aby přinutil Palestince žít v malých enklávách. Od r. 1948 Izrael zničil statisíce palestinských domů a další majetek ve všech oblastech nacházejících se pod jeho jurisdikcí a efektivní kontrolou.
Stejně jako v oblastech Negev-Nakab, žijí Palestinci ve východním Jeruzalémě a v zóně s OPT pod úplnou kontrolou Izraele. Úřady odmítají Palestincům v těchto oblastech udělovat stavební povolení a nutí je tak stavět nezákonné stavby, které jsou znovu a znovu demolovány.
Situaci na OPT zhoršuje pokračující rozšiřování nelegálních izraelských osad. Výstavba těchto osad na OPT je státní politikou od r. 1967. Osady dnes zahrnují 10 % půdy na Západním břehu a asi 38 % palestinské půdy ve východním Jeruzalémě bylo v letech 1967–2017 vyvlastněno.
Palestinské čtvrti ve východním Jeruzalémě se často stávají terčem akcí organizovaných osadníky, které s plnou podporou izraelské vlády pracují na přesídlení palestinských rodin a převedením jejich domovů osadníkům. Jednou z takových čtvrtí je Šejch Džarrach. Od května 2021 se stala místem častých protestů, kdy rodiny bojovaly za zachování svých domovů pod hrozbou žalob osadníků.
Drastická omezení pohybu
Od poloviny 90. let zavedly izraelské úřady stále přísnější omezení pohybu Palestinců na OPT. Síť vojenských kontrolních bodů, zátarasy, ploty a další zařízení monitorují pohyb Palestinců v rámci OPT a omezují jejich vstup do Izraele nebo za hranici.
Sedm set kilometrů dlouhý plot, který Izrael stále rozšiřuje, izoloval palestinské komunity uvnitř „vojenských zón“, kdy musí dostat několik zvláštních oprávnění pokaždé, když vjíždí nebo vyjíždí ze svých domovů. V Gaze žije více než 2 miliony Palestinců v podmínkách izraelské blokády, což přivedlo k humanitární krizi. Obyvatelé Gazy nemohou téměř vycestovat do zahraničí nebo do zbytku OPT a jsou tak fakticky izolováni od zbytku světa.
Palestinci mají potíže s přesunem po OPT, jsou trvalou připomínkou jejich bezmoci. Každý jejich přesun podléhá schválení izraelské armády. Každodenním úkolem je projít skrz pavučinu vojenské kontroly.
Agnès Callamard k tomu říká:
„Systém povolení na OPT je symbolem drzé diskriminace Izraele vůči Palestincům. Zatímco jsou Palestinci uvězněni v blokádě, hodinami uvízlí na kontrolních stanovištích či čekající na výjezd, izraelští občané a osadníci se mohou pohybovat podle vlastního uvážení.“
AI zkoumala každé z bezpečnostních ospravedlnění, které Izrael uvádí jako princip k zacházení s Palestinci. V dokladu je uvedeno, že, přestože některé kroky izraelské politiky byly navrženy pro dosažení legitimních cílů v oblasti bezpečnosti, byly zrealizovány velmi jednostranným a diskriminačním způsobem, což neodpovídá mezinárodnímu právu. Politikové nemají absolutně žádnou rozumnou osnovu z hlediska bezpečnosti a očividně je utvářejí s úmyslem utlačovat a ovládat.
Cesta vpřed
AI poskytuje řadu konkrétních doporučení, jak může izraelská vláda systém apartheidu, diskriminaci, segregaci a útlak odstranit. Organizace vyzývá k ukončení násilné praxe demolice domů a nuceného vystěhování. Izrael musí dát stejná práva všem Palestincům v Izraeli a na OPT podle principů mezinárodního práva a práv člověka. Musí přiznat práva palestinským uprchlíkům a jejich potomkům na návrat do vlasti, kde kdysi žili nebo jejich rodiny, a poskytnout obětem porušování lidských práv a zločinů proti lidskosti plnou náhradu škod.
Rozsah a závažnost porušování v dokladu Amnesty International vyžadují radikální změny k přístupu mezinárodního společenství k řešení krize lidských práv v Izraeli a na OPT.
Všechny státy mohou vykonávat univerzální jurisdikci osob důvodně podezřelých ze spáchání trestného činu apartheidu v souladu s mezinárodním právem a státy, které jsou účastníky Úmluvy o apartheidu, jsou povinni toto činit.
„Mezinárodní odpověď na apartheid by již neměla být omezována jen na mírné odsouzení a nejednoznačnost. Neodstraníme-li základní příčiny, zůstanou Palestinci a Izraelci uvězněni v kruhu násilností, které si vyžádalo už tolik životů.“
„Izrael musí demontovat systém apartheidu a začít zacházet s Palestinci jako s lidmi se stejnými právy a důstojností. Dokud se tak nestane, mír a bezpečnost zůstanou dalekou perspektivou jak pro Izraelce, tak pro Palestince.“
(překlad vlastní)
Zdroje:https://www.amnesty.org/en/documents/mde15/5141/2022/en/ https://www.amnesty.org/en/latest/news/2022/02/israels-apartheid-against-palestinians-a-cruel-system-of-domination-and-a-crime-against-humanity/
https://colonelcassad.livejournal.com/7421453.html
-mp-