I dnešní Kosa má společný jmenovatel. Snadno zjistíte jaký. Převzal jsem dva články. Jeden ze švýcarského zdroje, druhý pochází z amerického webu Consortiumnews.com a upozornil mne na něj jeden z kosířů.
Ten článek je opravdu plný faktů a zajímavých závěrů. Ale delší... Proto dnes jen jeden text. Trvalo pár dní, než padlo rozhodnutí, zda jej na Kosu pustit nebo ne, protože vím, že většina z vás delší texty nijak nemiluje. Ale také vím, že stále na Kosu chodí dost těch, pro které rusko-ukrajinský konflikt začal až 24. 2. 2022. Před ním nebylo nic, zejména nějaké Minské dohody ne. Nebo vědí, ale odmítají se pravdě podívat do očí. Třeba proto, že by si museli přiznat, že se před svým okolím přetvařují. Nikomu nic nevnucuji. Také sám nepřikládám žádný komentář. Nechám na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Kosa není český mainstream.
A ještě něco – počítám s tím, že někteří z vás, po prozkoumání zdroje mávnou rukou – Consortiumnews? Není to náhodou nějaký takový americký Aeronet? A nespokojí se s mojí odpovědí: NE, NENÍ. V žádném případě! Než cokoliv ze zahraničních zdrojů pustím na svůj blog, prozkoumám zpravidla konkrétní medium i autora. Abych věděl kdo, co a jak. A ubezpečil se, že nabídnu kvalitu. Jméno autora Joe Lauria mi nic neříkalo. Takže došlo na gůglení. Co je zač. A zdaleka nejširší autorskou charakteristiku nabídl prestižní americký web HuffingtonPost. com.
Pro první nástřel dám jen perex jeho vizitky z Huffingtonu:
Joe Lauria je korespondentem OSN 25 let. To zahrnovalo šest a a půl roku jako korespondent Wall Street Journal sídlící v ústředí OSN v New Yorku. Lauria se zabýval vždy každou velkou světovou krizí, která se v minulosti objevila před OSN za čtvrt století. Mezi těmi příběhy byla napjatá diplomacie před první válkou v Zálivu a americká invaze do Iráku v roce 2003; války 90. let, které rozbily Jugoslávii; genocida v Rwandě; zničení Libye; státní převrat na Ukrajině a následná občanská válka; a ničivý konflikt v Sýrii; Africké převraty a reakce OSN na zemětřesení, tsunami a další přírodní katastrofy. Lauria dělal rozhovory s mnoha prezidenty, premiéry, ministry zahraničí a velvyslanci a mnoha dalšími vůdci, včetně Yassira Arafata, Mahmúda Ahmadínežáda, Robertem Mugabem, Jacquesem Chiracem, Jimmy Carterem, Hillary Clintonovou a Barackem Obamou.
Pracoval pro WSJ, Boston Globe,London Daily Telegraph a Daily Mail, The Johannesburg Star, Montreal Gazette, Ottawa Citizen a Vancouver Sun; a německou tiskovou agenturu dpa. Působil jako investigativní reportér pro The Sunday Times of London. Jeho práce se také objevily v The New York Times, The Washington Post, The Guardian, New York Magazine a další publikacích.
Shrnuto, žádný rádobynovinář typu vševědných rychlokvašek z ČT, Seznamu nebo Aktuálně. Prostě eso! Přesně tohle rozhodlo o tom, že materiál Consortiumnews čtete na svém skle. A Joe Lauria je dnes šéfredaktorem Consortiumnews. Ještě nějaký problém?
Biden Confirms Why the US Needed This War
Už zbytečně dodávám, že si to odpracoval můj překladač.
Biden potvrzuje, proč USA tuto válku potřebovaly
Ve chvíli upřímnosti Joe Biden odhalil, proč USA potřebovaly ruskou invazi a proč potřebují, aby pokračovala, píše Joe Lauria.
USA mají válku na Ukrajině. Bez ní by se Washington nemohl pokoušet zničit ruskou ekonomiku, organizovat celosvětové odsouzení a vést povstání s cílem vykrvácet Rusko, to vše je součástí pokusu svrhnout tamní vládu. Joe Biden nyní nenechal nikoho na pochybách, že je to pravda.
Prezident Spojených států potvrdil to, co Consortium News a další hlásili od počátků Russsiagate v roce 2016, že konečným cílem USA je svrhnout vládu Vladimira Putina.
„Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci,“ řekl Biden na královském hradě ve Varšavě. Bílý dům a ministerstvo zahraničí se snaží Bidenovu poznámku vysvětlit.
Ale už je pozdě.
„Prezident chtěl říci, že Putinovi nelze dovolit, aby vykonával moc nad svými sousedy nebo regionem,“ řekl představitel Bílého domu. „Nemluvil o Putinově moci v Rusku ani o změně režimu.“
Americký ministr zahraničí Antony Blinken řekl : „Jak víte, a jak jste nás slyšeli opakovaně říkat, nemáme strategii změny režimu v Rusku ani nikde jinde,“ prohlásil pro komickou úlevu.
Biden hru poprvé prozradil na své tiskové konferenci 24. února v Bílém domě – první den invaze. Byl dotázán, proč si myslí, že nové sankce budou fungovat, když dřívější sankce nezabránily ruské invazi. Biden řekl, že sankce nebyly nikdy navrženy tak, aby zabránily ruské intervenci, ale aby ji následně potrestaly. Proto USA potřebovaly pohnout Rusko k invazi.
„Nikdo nečekal, že sankce zabrání tomu, aby se něco stalo,“ řekl . „To musí sh- – to bude nějakou dobu trvat.“ A my musíme ukázat odhodlání, aby věděl, co přichází, a aby obyvatelé Ruska věděli, co na ně uvhnul. O tom to celé je.“ Všechno je to o tom, že se ruský lid obrátí proti Putinovi, aby ho svrhl, což by vysvětlovalo ruský zásah proti protiválečným demonstrantům a médiím.
Nebyl to žádný přešlap. Biden v Bruselu zopakoval: „Pojďme si něco ujasnit… Neřekl jsem, že by ho sankce ve skutečnosti odradily. Sankce nikdy neodradí. Sankce nikdy neodradí. Udržování sankcí – udržování sankcí, zvyšování bolesti… to, co děláme, vydržíme nejen příští měsíc, následující měsíc, ale po zbytek celého tohoto roku. To ho zastaví.“
Bylo to podruhé, co Biden potvrdil, že účelem drakonických sankcí USA vůči Rusku nikdy nebylo zabránit invazi na Ukrajinu, kterou USA zoufale potřebovaly k aktivaci svých plánů, ale potrestat Rusko a přimět jeho lid, aby povstal proti Putinovi a nakonec dosadit loutku podobnou Jelcinovi do Moskvy. Bez důvodu by tyto sankce nikdy nemohly být uloženy. Příčinou byla ruská invaze.
Změna režimu v Moskvě
Kdysi skrytá ve studiích, jako je tato studie , je nyní touha svrhnout vládu v Moskvě otevřeně komunikována.
Jedna z prvních hrozeb přišla od Carla Gershama, dlouholetého ředitele National Endowment for Democracy (NED). Gershman, napsal v roce 2013, před převratem v Kyjevě: „Ukrajina je největší cena. Pokud by se to podařilo odtáhnout z Ruska na Západ, pak „Putin se může ocitnout na poraženém konci nejen v blízkém zahraničí, ale i v samotném Rusku“.
David Ignatius napsal v The Washington Post , že NED nyní může praktikovat změnu režimu otevřeně, spíše než skrytě, jak to dělala CIA.
Společnost RAND Corporation pak 18. března zveřejnila článek s názvem „Pokud by do Moskvy měla přijít změna režimu“, Spojené státy by na to měly být připraveny. Michael McFaul, jestřábí bývalý americký velvyslanec v Rusku, už nějakou dobu volá po změně režimu v Rusku. Pokusil se zjemnit Bidenova slova tweetováním:
Mluvčí Borise Johnsona řekl, že sankce vůči Rusku, které „zavádíme a které zavádí velké části světa, mají svrhnout Putinův režim“. Premiér se to pokusil vrátit, ale dva dny předtím James Heappey, ministr ozbrojených sil, napsal v The Daily Telegraph :
„Jeho selhání musí být úplné; ukrajinská suverenita musí být obnovena a ruský lid musí vidět, jak málo se o něj stará. Když jim to ukážeme, Putinovy dny ve funkci prezidenta budou jistě sečteny a stejně tak i dny kleptokratické elity, která ho obklopuje. Ztratí moc a nebude si moci vybrat svého nástupce.“
Po pádu Sovětského svazu a v průběhu 90. let Wall Street a vláda USA ovládly Rusko Borise Jelcina, připravily o majetek bývalý státem vlastněný průmysl a ožebračily ruský lid. Putin se dostal k moci na Silvestra 1999 a začal obnovovat ruskou suverenitu. Jeho projev z Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2007, ve kterém odstřelil agresivní unilateralismus Washingtonu, znepokojil USA, které si zjevně přejí návrat nové Jelcinovské postavy. Puč v Kyjevě v roce 2014 podporovaný USA byl prvním krokem. Russiagate byla další.
V roce 2017 Consortium News kvalifikovalo Russiagate jako předehru ke změně režimu v Moskvě. Ten rok jsem napsal :
„Příběh přesně zapadá do geopolitické strategie, která dlouho předcházela volbám v roce 2016. Od té doby, co Wall Street a americká vláda ztratily dominantní postavení v Rusku, které existovalo za poddajného prezidenta Borise Jelcina. Strategií se stalo vyvíjet tlak na zbavení se Putina a obnovení Americe přátelského vůdce v Moskvě. Obavy Ruska z amerických plánů na „změnu režimu“ v Kremlu jsou podstatné.
Moskva vidí agresivní Ameriku rozšiřující NATO a umisťující na své hranice 30 000 vojáků NATO; snaží se svrhnout sekulárního spojence v Sýrii s teroristy, kteří ohrožují samotné Rusko; podpora převratu na Ukrajině jako možné předehry k krokům proti Rusku; a využívání amerických nevládních organizací k podněcování nepokojů v Rusku, než byly nuceny zaregistrovat se jako zahraniční agenti.
Invaze byla nezbytná
Spojené státy mohly snadno zabránit vojenské akci Ruska. Mohlo to zastavit zásah Ruska do ukrajinské občanské války tím, že by udělaly tři věci: vynucení implementace 8 let starých minských mírových dohod, rozpuštění krajně pravicových ukrajinských milicí a zapojení Ruska do vážných jednání o nové bezpečnostní architektuře v Evropě.
Ale nestalo se tak.
USA mohou stále ukončit tuto válku prostřednictvím seriózní diplomacie s Ruskem. Ale ta nebude. Blinken odmítl mluvit s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Místo toho Biden 16. března oznámil dalších 800 milionů dolarů vojenské pomoci pro Ukrajinu ve stejný den, kdy bylo odhaleno, že Rusko a Ukrajina pracují na 15bodovém mírovém plánu. Nikdy nebylo jasnější, že USA tuto válku chtěly a chtějí, aby pokračovala.
Jednotky NATO a rakety ve východní Evropě byly evidentně pro plány USA tak životně důležité, že nebudou diskutovat o jejich odstranění, aby zabránily ruským jednotkám v přechodu na Ukrajinu. Rusko pohrozilo „technickou/vojenskou“ reakcí, pokud NATO a USA nebudou brát vážně ruské bezpečnostní zájmy, předložené v prosinci ve formě návrhů smluv.
USA věděly, co by se stalo, kdyby odmítly ty návrhy, které požadovaly, aby Ukrajina nevstoupila do NATO, aby byly odstraněny rakety v Polsku a Rumunsku a staženy jednotky NATO ve východní Evropě. Proto to v prosinci začalo křičet o invazi. USA odmítly přesun raket a provokativně poslaly do východní Evropy ještě více sil NATO.
MSNBC vydalo článek 4. března „Ruské invazi na Ukrajinu se dalo předejít: USA odmítly přehodnotit status Ukrajiny v NATO, protože Putin vyhrožoval válkou. Odborníci tvrdí, že to byla velká chyba.“ V článku bylo napsáno:
„Hodnota důkazů, že NATO bylo pro Moskvu trvalým zdrojem obav, vyvolává otázku, zda strategický postoj Spojených států nebyl jen nerozvážný, ale i hloupý.“
Senátor Joe Biden věděl už v roce 1997, že rozšíření NATO, které podporoval, by nakonec mohlo vést k nepřátelské ruské reakci.
Vytržené pozadí invaze
Je životně důležité si připomenout události z roku 2014 na Ukrajině a to, co až dosud následovalo, protože to je běžně zastíněno způsobem západního mediálního informování. Bez tohoto kontextu je nemožné pochopit, co se děje na Ukrajině.
Doněck i Lugansk hlasovaly pro nezávislost na Ukrajině v roce 2014 poté, co americký převrat svrhl demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče. Nová, Spojenými státy dosazená ukrajinská vláda pak zahájila válku proti provinciím, aby rozdrtila jejich odpor vůči převratu a jejich snaze o nezávislost, Válku, která stále pokračuje o osm let později za cenu tisíců životů s podporou USA. Do této války vstoupilo Rusko.
Nevadí ani neonacistické skupiny jako Pravý sektor a prapor Azov, které uctívají ukrajinského fašistického vůdce Stepana Banderu z druhé světové války, ani pokračující násilí proti Lugansku a Doněcku
Navzdory tomu informovaly v té době BBC , NYT, že Daily Telegraph a CNN o neonacistech, jejich role v příběhu je nyní západními médii ignorována, čímž se Putin stává šílencem, který bezdůvodně dobývá Ukrajinu. Jako by se jednoho rána probudil a podíval se na mapu, aby se rozhodl, jakou zemi napadne příště.
Veřejnost byla přivedena k tomu, aby přijala západní vyprávění, zatímco byla udržována v nevědomosti o postranních úmyslech Washingtonu.
#Rusko koexistovalo s #Ukrajinou až do převratu v roce 2014 podporovaného USA a války Kyjeva proti etnickým Rusům, kteří se tomu bránili. Všechno se vrací do roku 2014 – nyní osmileté občanské války. To, že to z příběhu vypustíme, jak to dělají západní média, se rovná záměrnému podvodu.
– Joe Lauria (@unjoe) 1. března 2022
Pasti nachystané na Rusko
4. února, jsem napsal článek „Jak by mohla vypadat past USA na Rusko na Ukrajině“, ve kterém jsem nastínil scénář, ve kterém Ukrajina zahájí ofenzivu proti etnickým ruským civilistům v Donbasu a donutí Rusko, aby se rozhodlo, zda je opustí, nebo zasáhne, aby je zachránilo.
Tvrdil jsem, že kdyby Rusko intervenovalo s jednotkami pravidelné armády, byla by to „Invaze! USA potřebovaly zaútočit na ruskou ekonomiku, obrátit svět proti Moskvě a ukončit Putinovu vládu.
Ve třetím únorovém týdnu se podle OBSE dramaticky zvýšilo ostřelování Donbasu ukrajinskou vládou s tím, co se zdálo být novou ofenzívou. Rusko bylo nuceno učinit své rozhodnutí.
Nejprve uznala donbasské republiky Doněck a Lugansk, tento krok odkládala o osm let. A pak 24. února prezident Vladimir Putin oznámil vojenskou operaci na Ukrajině s cílem „demilitarizovat“ a „denacifikovat“ zemi.
Rusko vstoupilo do pasti, která je den ode dne nebezpečnější, jak ruská vojenská intervence pokračuje s druhou pastí na dohled. Z pohledu Moskvy byly sázky příliš vysoké na to, aby nezasáhla. A pokud dokáže přimět Kyjev, aby přijal urovnání, mohl by uniknout ze spárů Spojených států.
Plánované povstání
Příklady předchozích amerických pastí, které jsem uvedl ve 4. únoru, byly, že USA v roce 1990 řekly Saddámu Husajnovi, že se nebudou vměšovat do jejich sporu s Kuvajtem, čímž otevřou past irácké invazi a umožní USA zničit bagdádskou armádu. Druhý příklad je nejrelevantnější.
z roku 1998 rozhovoru pro Le Nouvel Observateur bývalý poradce Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski připustil, že CIA před čtyřmi desetiletími připravila past na Moskvu tím, že vyzbrojila mudžáhidy, aby bojovali proti vládě podporované Sověty v Afghánistánu a svrhli sovětskou vládu. USA chtějí dnes svrhnout Putina. Řekl:
„Podle oficiální verze historie začala pomoc CIA mudžahedínům během roku 1980, to znamená poté, co sovětská armáda vtrhla do Afghánistánu 24. prosince 1979. Ale realita, až dosud přísně střežená, je úplně jiná: Vskutku, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první směrnici o tajné pomoci odpůrcům prosovětského režimu v Kábulu. A právě ten den jsem napsal prezidentovi dopis, ve kterém jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc vyvolá sovětskou vojenskou intervenci.
Poté vysvětlil, že důvodem pasti bylo svržení Sovětského svazu. Brzezinski řekl:
„Ta tajná operace byl skvělý nápad.“ Mělo to za následek vtažení Rusů do afghánské pasti a chcete, abych toho litoval? V den, kdy Sověti oficiálně překročili hranici, jsem prezidentu Carterovi napsal v podstatě: ‚Nyní máme příležitost dát SSSR jeho vietnamskou válku.‘ Ve skutečnosti musela Moskva téměř 10 let vést válku, která byla pro režim neudržitelnou, konflikt, který vedl k demoralizaci a nakonec k rozpadu sovětského impéria.
Brzezinski řekl, že nelituje toho, že financování mudžahedínů zplodilo teroristické skupiny, jako je al-Káida. „Co je důležitější ve světových dějinách? Taliban nebo rozpad sovětského impéria? Někteří rozbouření muslimové nebo osvobození střední Evropy a konec studené války?“ zeptal se. Spojené státy dnes rovněž hazardují se světovou ekonomikou a další nestabilitou v Evropě svou tolerancí k neonacismu na Ukrajině.
Ve své knize The Grand Chessboard: American Primacy and its Geostrategic Imperatives Brzezinski napsal:
„Ukrajina, nový a důležitý prostor na eurasijské šachovnici, je geopolitickým středem, protože samotná její existence jako nezávislé země pomáhá transformovat Rusko. Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijskou říší. Rusko bez Ukrajiny může stále usilovat o imperiální status, ale pak by se stalo převážně asijským imperiálním státem.
Takže „primát“ USA nebo světová dominance, která stále řídí Washington, není možná bez kontroly nad Eurasií, jak Brzezinski , a to není možné bez kontroly Ukrajiny vytlačením Ruska (převratem v roce 2014 USA) a kontrolu nad vládami v Moskvě a Pekingu. co Brzezinski a američtí vůdci stále považují za ruské „imperiální ambice“, je v Moskvě vnímáno jako imperativní obranná opatření proti agresivnímu Západu.
Bez ruské invaze by druhá past, kterou USA plánují, nebyla možná: povstání, jehož cílem bylo zadržet Rusko a dát mu jeho „Vietnam“. Evropa a USA zaplavují Ukrajinu zbraněmi a Kyjev povolal dobrovolné bojovníky. Tak, jak se džihádisté hrnuli do Afghánistánu, bílí suprenacisté z celé Evropy cestují na Ukrajinu, aby se stali povstalci.
Stejně jako povstání v Afghánistánu pomohlo svrhnout Sovětský svaz, má povstání svrhnout Putinovo Rusko.
Článek Foreign v Affairs s názvem „Přicházející ukrajinské povstání“ byl publikován 25. února, pouhý den po ruské intervenci, naznačující pokročilé plánování, které bylo závislé na invazi. Článek musel být napsán a upraven předtím, než Rusko přešlo na Ukrajinu, a byl zveřejněn, jakmile se tak stalo. Řeklo:
„Pokud Rusko omezí svou ofenzívu na východ a jih Ukrajiny, suverénní ukrajinská vláda nepřestane bojovat. Bude se těšit spolehlivé vojenské a ekonomické podpoře ze zahraničí a podpoře sjednoceného obyvatelstva. Ale pokud bude Rusko tlačit na okupaci velké části země a dosadit v Kyjevě Kremlem dosazený loutkový režim, začne vleklejší a trnitější požár. Putin bude čelit dlouhému, krvavému povstání, které by se mohlo rozšířit přes více hranic a možná by zasáhlo i Bělorusko, aby vyzvalo běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, Putinova oddaného spojence. Rozšiřující se nepokoje by mohly destabilizovat další země na ruské oběžné dráze, jako je Kazachstán, a dokonce se přelít i do Ruska samotného. Když začnou konflikty, nepředvídatelné a nepředstavitelné výsledky se mohou stát až příliš reálnými. Putin možná není připraven na to, že povstání přijde.
Výčitky svědomí
Mnoho velmocí vedlo válku proti slabšímu, jen aby uvízly v důsledku toho, že neměly dobře promyšlený konec hry. Tento nedostatek předvídavosti byl zvláště citelný v problémových povoláních. Jedna věc byla, že Spojené státy napadly Vietnam v roce 1965, Afghánistán v roce 2001 a Irák v roce 2003; stejně tak pro Sovětský svaz vstoupil v roce 1979 do Afghánistánu. Vytrvat v těchto zemích tváří v tvář houževnatým povstáním byl vůbec těžší úkol. … Jak se Spojené státy dozvěděly ve Vietnamu a Afghánistánu, povstání, které má spolehlivé zásobovací linky, dostatečné zásoby bojovníků a útočiště za hranicí, se může udržet na neurčito, oslabit vůli okupační armády bojovat a vyčerpat politickou podporu pro okupaci doma.'“
Již od 14. ledna Yahoo! Zprávy hlásily :
„CIA dohlíží na tajný intenzivní výcvikový program v USA pro elitní ukrajinské jednotky speciálních operací a další zpravodajský personál, podle pěti bývalých úředníků tajných služeb a národní bezpečnosti obeznámených s iniciativou. Program, který začal v roce 2015, se podle některých z těchto úředníků nachází v nezveřejněném zařízení na jihu USA.
Síly vycvičené CIA by mohly brzy hrát klíčovou roli na východní hranici Ukrajiny, kde se ruské jednotky shromáždily v tom, z čeho se mnozí obávají přípravy na invazi. …
Program zahrnoval „velmi specifický výcvik dovedností, které by zlepšily“ „schopnost Ukrajinců zatlačit proti Rusům,“ řekl bývalý vysoký zpravodajský důstojník.
Výcvik, který zahrnoval ‚taktické věci‘, „začne vypadat dost urážlivě, pokud Rusové napadnou Ukrajinu,“ řekl bývalý úředník.
Jedna osoba obeznámená s programem to vyjádřila otevřeněji. „Spojené státy cvičí organizaci povstání,“ řekl bývalý úředník CIA a dodal, že program naučil Ukrajince, jak „zabíjet Rusy“.
Ve svém varšavském projevu Biden naklonil váhy směrem k nadcházejícímu povstání. Neřekl nic o mírových rozhovorech. Místo toho řekl: „V této bitvě potřebujeme mít jasné oči. Ani tato bitva nebude vyhrána za dny nebo měsíce. Musíme se připravit na dlouhý boj, který nás čeká.“
Hillary Clintonová vše vyložila 28. února, pouhé čtyři dny po ruské operaci. Připomněla ruskou invazi do Afghánistánu v roce 1980 a prohlásila, že „pro Rusko to neskončilo dobře“ a že na Ukrajině „toto je model, na který se lidé dívají… který může Rusko zmást“.
Maddow ani Clintonová nezmínili, když hovořili o dobrovolnících, kteří se chystají bojovat za Ukrajinu, to, co The New York Times uvedly 25. února, den po invazi, a před svým rozhovorem: „Krajně pravicové milice v Evropě plánují čelit ruským silám.“
Hospodářská válka
Spolu s bažinou existuje řada hlubokých ekonomických sankcí uvalených na Rusko, které mají zkolabovat jeho ekonomiku a vyhnat Putina od moci.
Toto jsou nejtvrdší sankce, jaké kdy USA a Evropa uvalily na kterýkoli národ. Sankce proti ruské centrální bance jsou nejzávažnější, protože měly zničit hodnotu rublu. Jeden americký dolar měl 24. února, v den invaze, hodnotu 85 rublů a 7. března vyletěl na 154 za dolar. Ruská měna však posílila zpět.
Putin a další ruští vůdci byli osobně sankcionováni, stejně jako největší ruské banky. Většinu ruských transakcí již není možné vypořádat prostřednictvím mezinárodního platebního systému SWIFT. Německo-ruský plynovod Nord Stream 2 byl uzavřen a zkrachoval.
USA zablokovaly dovoz ruské ropy, což bylo asi 5 procent amerických dodávek. BP a Shell vystoupily z ruského partnerství. Evropský a americký vzdušný prostor pro ruské komerční parníky byl uzavřen. Evropa, která závisí na ruském plynu, jej stále dováží a zatím odmítá tlak USA na zastavení nákupu ruské ropy.
Následovala řada dobrovolných sankcí: PayPal, Facebook, Twitter, Netflix a McDonalds byly v Rusku uzavřeny. Coca-cola zastaví prodej do země. Americké zpravodajské organizace odešly, ruští umělci na Západě byli vyhozeni a dokonce i ruské kočky jsou zakázány.
Nastala také příležitost pro poskytovatele kabelových služeb v USA, aby ukončili činnost společnosti RT America. Ostatní ruská média byla deplatformována a webové stránky ruské vlády byly hacknuty. Profesor Yaleovy univerzity sestavil seznam, aby zahanbil americké a evropské společnosti, které stále působí v Rusku.
Ruský vývoz pšenice a hnojiv byl zakázán, což zvyšuje ceny potravin na Západě. Biden topřiznal:
„S ohledem na nedostatek potravin… to bude skutečné.“ Cena těchto sankcí není uvalena jen na Rusko, je uvalena také na spoustu zemí, včetně evropských zemí a také naší země. A – protože Rusko i Ukrajina byly chlebníkem Evropy, například pokud jde o pšenici – abych uvedl jeden příklad.
Cíl je jasný: „zadusit ruskou ekonomiku“, jak řekl francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian, i když to poškodí Západ.
Otázkou je, zda se Rusko dokáže vymanit z americké strategie povstání a ekonomické války.
* * *
Tady článek Joe Laurii končí. Znovu opakuji – vyšel v USA. Od renomovaného novináře. Kterého nikdo nezve na policii nebo státní zastupitelství, aby podal vysvětlení nebo aby proti němu někdo zahájil nějaké řízení, či ho snad zanesl ně nějaký seznam. Nic více nedodám.
Zdroj: vlkovobloguje.wordpress.com
-mp-