Zatímco Kyjev na konci 12. století naprosto ztrácí někdejší význam, severovýchodní Rus na počátku 13. století dosahuje největšího rozkvětu. Jejím centrem byl Vladimir, velká dílna ikonomalby pracovala při biskupském dvoře v nejstarším městě Rostově, další města, např. Jaroslavl, se rovněž stávají uměleckými centry.
Velkou ikonu velkomučedníka Demétria Soluňského z města Dmitrova (Treťjakovská galerie), objednal kníže Vsevolod Velké Hnízdo, jenž měl toto jméno jako křestní. Ikonografie ikony je výjimečná: světec slavnostně sedí na trůně a ukládá do pochvy svůj meč. Je zde přítomen jak moment oslavy samotného svatého, jakoby odpočívajícího po boji, tak téma investitury: svatý je ochráncem knížete, jemuž předává meč jako znamení moci.
V Jaroslavli byl v letech 1210‒1220 vystavěn městský chrám Zesnutí Bohorodičky a chrám Proměnění Spasitelova kláštera. Pro chrám Proměnění byla namalována obrovská, velkolepá ikona zvaná „Jaroslavská Oranta“ (Treťjakovská galerie). Obraz má složitý ikonografický obsah. Bohorodička je zachycena ve stoje, frontálně jako Oranta, tj. s rukama pozvednutýma v modlitbě. Na hrudi Bohorodičky je umístěn medailon s obrazem Spasitele Emmanuela, jenž žehná jako archijerej oběma rukama. V horních rozích ikony jsou umístěny dva medailony s archanděly v dvorském rouchu. V tomto obraze se pojí témata Bohorodičky, modlící se za lid, ztělesnění Krista a jeho služebníka jako Oběti a zároveň nejvyššího kněze. Zachycení archandělů přisluhujících Kristu se shoduje s jejich vyobrazením v deésis se Spasitelem Emmanuelem z konce 12. století v Treťjakovské galerii.
Oběma ikonám, vycházejícím z dědictví 12. století, je vlastní zvláštní monumentalita. Jejich frontální kompozice jsou prosté a slavnostní. Mohutnost a zobecnění forem, plavnost linií jsou charakteristické pro byzantské umění počátku 13. století. V jemně provedených podobách na ikoně Bohorodičky je cítit tradice 12. století, je to velkolepý a hluboký obraz. Zároveň připomíná mozaiku z kyjevského chrámu sv. Sofie z 11. století. Hojnost zlata, naneseného v širokých pásech, zalévá záhyby šatů. Ikona vyniká množstvím dekorativních detailů. Tento rys obzvlášť zesílí v ikonomalbě konce 13. století.
Ke starému aristokratickému prostředí dvorského umění patří nevelká ikona Krista Pantokratora z poloviny 13. století, jež se nacházela v chrámu Zesnutí Bohorodičky v Jaroslavli a nyní je uložena v Jaroslavském muzeu.
Z Novgorodu pochází velká ikona Zesnutí Bohorodičky (Treťjakovská galerie), jež má velmi rozvinutou ikonografii – tzv. „Oblačné Zesnutí“. Jsou na ní zachyceni apoštolové, nesení na oblacích anděly ze všech končin světa do Jeruzaléma k smrtelnému loži Bohorodičky. Tato ikonografie má konstantinopolský předobraz a na Rusi byla použita při výmalbě chrámu Zesnutí Bohorodičky v Kyjevsko-pečerském klášteře. Velmi působiví jsou truchlící apoštolové, kteří obklopují lůžko a nepovšimli si Krista, jenž se zjevil, aby přijal duši Matky. Ani jediná póza či gesto se přesně neopakují, všichni truchlící mají individuální vzezření a jejich pohyby i podoba odrážejí hluboké prožívání události. Ikona připomíná nejen nejlepší byzantská díla, ale i antické náhrobní reliéfy.
Vpředvečer mongolského vpádu ve druhé čtvrtině 13. století byly vytvořeny dvě ikony, nalezené v Bělozersku. Částečně odpovídají ikonám severovýchodní Rusi, ale jsou spjaty s Novgorodem. Ikona Bohorodičky Bělozerské (Státní ruské muzeum) je ikonograficky blízká vladimirské ikoně, a to i v charakteru obrazu. Umělecké postupy této ikony však překračují rámec klasické, probyzantské linie ikonomalby. Syté barvy a ostré kontury dávají obrazu ostrost a připodobňují ho památkám evropského románského malířství.
Prostší je ikona „apoštolové Petr a Pavel“ (Státní ruské muzeum). Apoštolové jsou zobrazeni ve stejných pózách, jejich obrazy jsou koncipovány pro rychlejší, přímou recepci.
Jedinou ikonu spjatou s jižní Rusí představuje obraz Bohorodičky Pečerské, datovaný do poloviny 13. století (Treťjakovská galerie). Ikona s vyobrazením Bohorodičky na trůně a před ní stojících sv. Antonije a Feodosie Kyjevsko-pečerských pochází ze Svenského kláštera u Brjansku. Jde o kopii obrazu nacházejícího se v Kyjevsko-pečerském klášteře.
Při kompletním či částečném využití tohoto materiálu je vyžadován odkaz na www.rodon.cz.